Polní zbrojmistr
Polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, zkratka FZM) byla vojenská hodnost užívaná v různých evropských armádách. Historicky se vyvinula z postu velitele dělostřelectva (mistr zbroje). V císařské armádě byl titul polního zbrojmistra s určením pozice ve vojenské hierarchii udělován od třicetileté války. Příležitostně byl do 18. století udělován i titul Generální polní zbrojmistr (Generalfeldzeugmeister, GFZM), tato hodnost byla ale užívána sporadicky v řadách příslušníků rodin vládnoucích německých knížat. V rakouské a rakousko-uherské armádě byl polní zbrojmistr prakticky až do rozpadu monarchie druhou nejvyšší hodností, stál hierarchicky mezi polním maršálem a polním podmaršálkem. Na stejné úrovni jako polní zbrojmistr byli generálové dalších zbraní (generál kavalérie, generál pěchoty) a admirál c.k. námořnictva.[1] Hodnostně byl polní zbrojmistr označen třemi stříbrnými hvězdami na zlatě vyšívaném prýmku. Měl nárok na oslovení Excelence a v 19. a 20. století mu příslušela třetí platová stupnice c.k. armády (plat 8 400 zlatých ročně).[2] K poklesu významu hodnosti polního zbrojmistra došlo za první světové války, kdy byla v roce 1915 ustavena nadřízená hodnost generálplukovníka. Ještě do roku 1918 bylo ale jmenováno několik polních zbrojmistrů, historicky posledním nositelem hodnosti byl hrabě Johann Salis-Seewis (1862-1940), který byl na polního zbrojmistra povýšen 1. listopadu 1918.
V české literatuře se do češtiny překládá jako generální polní zbrojmistr britská hodnost Master General of the Ordnance, což však nebyla vojenská hodnost, ale úřad ve vládě existující od poloviny 16. století do roku 1855, kdy bylo zřízeno ministerstvo války.
Polní zbrojmistři rakouské a rakousko-uherské armády 17.–20. století
Uvedený seznam není úplný, představuje jen významné osobnosti, u nichž byla hodnost polního zbrojmistra nejvyšší dosaženou v rakouské a rakousko-uherské armádě. Datum povýšení do funkce polního zbrojmistra je uvedeno za závorkou s životopisnými daty.[3][4]
- Jan Filip Breuner (1588–1632), 1632
- markrabě Vilém Bádenský (1593–1677), 1635
- Karel Ludvík de Souches (†1691), 1689
- Filip Emerich z Metternichu (1628–1698), 1693
- František Karel Auersperg (1660–1713), 1701
- Claude Alexandre Bonneval (1675–1747), 1723
- František Antonín Wallis (1678–1737), 1735
- Johann Friedrich Diesbach (1677–1751), 1744
- Antonín Ferdinand Feuerstein (1691–1780), 1748
- Jan Karel Chotek (1704–1787), 1748
- Ferdinand Harsch (1704–1792), 1748
- Ottavio Piccolomini (1698–1757), 1748
- Adam Batthyány (1722–1787), 1761
- Andrzej Poniatowski (1735–1773), 1771
- Richard d'Alton (1732–1790), 1787
- Franz von Clerfayt (1733–1798), 1788
- Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg (1732–1796)
- Josef Antonín Mitrovský z Nemyšle (1733–1808), 1789
- František Josef Kinský (1739–1805), 1794
- František Václav z Kounic (1742–1825), 1794
- Olivier Wallis (1742–1799), 1794
- Jean Pierre Beaulieu (1725–1819), 1796
- Maxmilián Baillet de Latour (1737–1806), 1796
- princ Vilém Oranžský (1774–1799), 1798
- Paul Kray von Krajowa (1735–1804), 1799
- Franz von Lauer (1736–1803), 1800
- arcivévoda Antonín (1779–1835), 1804
- arcivévoda Rainer (1783–1853), 1808
- Eugen Argenteau (1743–1819), 1808
- Vincenc Libštejnský z Kolovrat (1749–1824), 1808, zemský velitel v Čechách
- Wilhelm von Kerpen (1741–1823), 1808, viceprezident Dvorské válečné rady
- Thomas von Brady (1752–1827), 1809, guvernér v Dalmácii
- Jeroným Colloredo-Mansfeld (1775–1822), 1813
- Ignácz Gyulay (1763–1831), 1813
- Mikuláš II. Esterházy z Galanty (1765–1833), 1817
- arcivévoda Ludvík (1784–1864), 1818
- arcivévoda Maxmilián (1782–1863), 1818
- Alois Gonzaga z Lichtenštejna (1780–1833), 1830
- Theodor Baillet de Latour (1780–1848), 1846, rakouský ministr války
- Ádám Récsey (1775–1852), 1846, zemský velitel v Haliči
- František Antonín Kinský (1779–1864), 1846
- Julius von Haynau (1786–1853), 1849
- Josip Jelačić (1801–1859), 1849
- František Khevenhüller-Metsch (1783–1867), 1849, zemský velitel v Čechách
- Johann Nepomuk Berger von der Pleisse (1768–1864), 1849
- Ferenc Gyulai (1798–1868), 1850, rakouský ministr války
- Jiří Antonín Thurn-Valsássina (1788–1866), 1850
- Karel Schwarzenberg (1802–1858), 1854
- Ludwig von Benedek (1804–1881), 1859
- Johann Baptist Coronini-Cronberg (1794–1880), 1860, chorvatský bán
- August von Degenfeld-Schonburg (1798–1876), 1860, rakouský ministr války
- Johann Nobili (1798–1884), 1861, nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
- Anton Prokesch von Osten (1795–1876), 1863
- Karl von Mertens (1803–1874), 1864, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Lazar Mamula (1795–1878), 1865, guvernér v Dalmácii
- Friedrich von Teuchert (1797–1872), 1865, náměstek ministra války
- arcivévoda Vilém (1827–1894), 1867
- Heinrich von Handel-Mazzetti (1806–1887), 1867, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Josip Maroičić (1812–1882), 1868
- Wilhelm von Ramming (1815–1876), 1868
- Josef von Schmerling (1806–1884), 1868
- Mořic Braida (1802–1872), 1868
- Johann Karl Huyn (1812–1889), 1871, zemský velitel v Čechách
- Franz von John (1815–1876), 1873, rakousko-uherský ministr války
- Anton Mollinary (1820–1904), 1873
- Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1817–1896), 1874, rakousko-uherský ministr války
- Josip Filipović (1819–1889), 1874
- Franz Philippović (1820–1903), 1874
- Ferdinand von Bauer (1825–1893), 1881, rakousko-uherský ministr války
- František z Thun-Hohensteinu (1826–1888), 1881, zemský velitel v Tyrolsku
- Eduard von Litzelhofen (1820–1882), 1881, zemský velitel v Čechách
- Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (1821–1891), 1882, rakousko-uherský ministr války
- Franz Vlassits (1827–1884), 1883, zemský velitel na Moravě
- Albert Knebel von Treuenschwert (1817–1890), 1883, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Adolf von Catty (1823–1897), 1884, velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
- Georg von Kees (1822–1906), 1884, velitel 6. armádního sboru v Košicích
- Josef von Döpfner (1825–1891), 1885, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Anton von Schönfeld (1827–1897), 1886, náčelník rakousko-uherského generálního štábu
- Philipp Grünne (1833–1902), 1889, zemský velitel v Čechách
- Friedrich von Teuchert-Kauffmann (1831–1913), 1889, zemský velitel v Tyrolsku
- Wilhelm von Reinländer (1829–1910), 1889, generální inspektor rakousko-uherské armády
- Johann Baptist von Waldstätten (1833–1914), 1889, generální inspektor rakousko-uherské armády
- Géza Fejérváry (1833–1914), 1890, uherský ministr zeměbrany
- Zeno Welsersheimb (1835–1921), 1890, rakouský ministr zeměbrany
- Theodor Braumüller von Tannbruck (1829–1904), 1891, velitel 6. armádního sboru
- Emil David von Rhonfeld (1837–1918), 1893, guvernér v Dalmácii
- Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908), 1894
- Josef von Reicher (1834–1919), 1894, velitel 14. armádního sboru
- Gustav von Thoemmel (1829–1902), 1895, rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
- Georg von Waldstätten (1837–1918), 1896, velitel v Krakově
- Eugen von Albori (1838–1915), 1897, guvernér v Bosně a Hercegovině
- Eduard von Handel-Mazzetti (1838–1898), 1897, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Albín z Teuffenbachu (1834–1920), 1897
- Ludwig Fabini (1830–1906), 1898, velitel 8. armádního sboru v Praze
- Emanuel von Merta (1836–1899), 1898, velitel 9. armádního sboru v Josefově
- Anton von Pitreich (1838–1907), 1898, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Emil Probszt von Ohstorff (1838–1913), 1898, velitel 12. armádního sboru
- Ferdinand Fiedler (1842–1910), 1899, velitel 2. armádního sboru ve Vídni
- Ludwig Schwitzer von Bayersheim (1839–1919), 1899, velitel 7. armádního sboru
- Hugo von Klobus (1840–1906), 1901, zemský velitel v Chorvatsku
- Heinrich von Pitreich (1841–1920), 1904, rakousko-uherský ministr války
- Franz Xaver von Schönaich (1844–1916), 1904, rakouský ministr zeměbrany
- Karl Drathschmidt (1837–1922), 1904, ředitel Tereziánské vojenské akademie
- Karl Horsetzky von Hornthal (1844–1906), 1904, velitel 10. armádního sboru
- Adolf Horsetzky von Hornthal (1847–1929), 1904, zemský velitel v Haliči
- Hubert von Czibulka (1842–1914), 1905, zemský velitel v Čechách
- Karl von Steininger (1847–1929), 1905, velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
- Julius von Latscher-Lauendorf (1846–1909), 1905, rakouský ministr zeměbrany
- Eduard Pucherna (1845–1923), 1905, zemský velitel v Uhrách
- Lajos Jekelfalussy (1848–1911), 1906, uherský ministr zeměbrany
- Stefan Babić (1841–1928), 1907
- Albert von Koller (1849–1942), 1907, zemský velitel v Čechách
- Alfred von Matt (1843–1919), 1907, sekční šéf na ministerstvu války
- Rudolf von Chavanne (1850–1936), 1907, zemský velitel v Chorvatsku
- Moritz von Steinsberg (1851–1933), 1907, zemský velitel v Haliči
- Oskar Potiorek (1853–1933), 1908, šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině
- Mansuet Versbach (1845–1912), 1908, velitel ve Vídni
- Friedrich Jihn von Solwegen (1852–1913), 1909, prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
- Ernst von Leithner (1852–1914), 1911, velitel ve Štýrském Hradci
- Vojtěch Benda (1852–1923), 1911, generální inspektor pevnostního dělostřelectva
- Siegmund Benigni (1855–1922), 1915, velitel 8. armádního sboru
- Alfred Rohm (1858–1925), 1915, zástupce ministra války
- Ferdinand Goglia (1855–1941), 1916, velitel armádního sboru
- Leopold Rollinger von Rollegg (1846–1925), 1916, velitel přístavu Kotor
- Rudolf Braun (1861–1920), 1918, velitel 12. armádního sboru
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 1011 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 439–440 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Wien, 2006; 115 s. dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; 211 s. dostupné online
Externí odkazy
- Historie rakousko-uherské armády dostupné online
