Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský
| Rainer Josef Rakouský | |
|---|---|
| Místodržící lombardsko-benátského království | |
 | |
| Doba vlády | 1818 – 1848 |
| Úplné jméno | Rainer Josef Jan Michael František Jeroným Habsbursko-Lotrinský |
| Narození |
30. září 1783 Pisa, Toskánské velkovévodství
|
| Úmrtí |
16. ledna 1853 (ve věku 69 let)  Bolzano, Rakouské císařství
|
| Předchůdce | Antonín Viktor Rakouský |
| Nástupce | Jan Radecký z Radče |
| Manželka | Alžběta Savojsko-Carignanská |
| Dynastie | Habsbursko-Lotrinská |
| Otec | Leopold II. |
| Matka | Marie Ludovika Španělská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (30. září 1783, Pisa – 16. ledna 1853, Bolzano) byl rakouský arcivévoda, vicekrál Lombardsko-benátského království. Syn císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské.
Život
Narodil se jako čtrnácté dítě toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi, pozdějšímu císaři Leopoldovi II., a Marii Ludovice Španělské. Do svých sedmi let vyrůstal ve Florencii a poté ve Vídni. Od mládí se zabýval přírodovědou, především botanikou, uměním a hudbou. Zajímal se o finančnictví a vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly. Po roce 1807 několikrát zastupoval svého bratra císaře Františka I. ve Vídni. Stál v čele mírové strany. V roce 1809 zůstal ve Vídni jako císařský místodržící.
Roku 1817 převzal funkci lombardsko-benátského místokrále. Za jeho vlády byla provedena mincovní reforma a rozvíjel se průmysl. Věnoval pozornost výstavbě silnic v Alpách a zřizování dětských domovů, sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Posléze byl také reformován justiční a vojenský systém Lombardie a Benátska. Zájem o botaniku uplatnil ve své letní rezidenci v Monze. Bezprostředně před vypuknutím revoluce v Miláně roku 1848 opustil vicekrál na pokyn vídeňského dvora město a přestěhoval se s celým dvorem a kanceláří do pevnosti Verona. Krátce nato se stáhl z veřejného života a jako soukromá osoba žil v Bolzanu, kde se věnoval svým přírodovědným, uměleckým a vědeckým zájmům. Tam také v roce 1853 zemřel a byl pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Manželka a potomci
V roce 1820 se v Praze oženil s Alžbětou Savojsko-Carignanskou. Z manželství vzešlo osm dětí a založil tak vedlejší větev rodu, která vymřela roku 1913.
- Marie (6. února 1821 – 23. ledna 1844), svobodná a bezdětná
- Adelheid (3. června 1822 – 20. ledna 1855), ⚭ 1842 Viktor Emanuel II. ( 14. března 1820 – 9. ledna 1878), v letech 1849 až 1861 král Sardinie a od roku 1861 první král sjednocené Itálie
- Leopold (6. června 1823 – 24. května 1898), generální ženijní inspektor, svobodný a bezdětný
- Arnošt (8. srpna 1824 – 4. dubna 1899), c. a k. generál jezdectva
- Zikmund (7. ledna 1826 – 15. prosince 1891), polní podmaršálek, svobodný a bezdětný
- Rainer Ferdinand (11. ledna 1827 – 27. ledna 1913), ministerský předseda Rakouska v letech 1861–1865, ⚭ 1852 Marie Karolína Rakousko-Těšínská (10. září 1825 – 17. července 1915)
- Jindřich (28. května 1828 – 30. listopadu 1891), ⚭ 1868 morganatický sňatek s Leopoldinou Hofmannovou von Waideck (1842–1891)
- Maxmilián (16. lefdna 1830 – 16. března 1839)
Vývod z předků
Literatura
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons
|
Předchůdce: Antonín Viktor |
|
Místokrál lombardsko-benátského království 1818–1848 |
|
Nástupce: Jan Radecký z Radče |
