Hieronymus von Colloredo-Mansfeld
| Jeroným z Colloredo-Mansfeldu | |
|---|---|
 | |
| Narození |
30. března 1775 Wetzlar |
| Úmrtí |
23. července 1822 (ve věku 47 let) Vídeň  Rakouské císařství
|
| Povolání | důstojník a vojenský velitel |
| Ocenění | Řád sv. Jiří 3. třídy Řád červené orlice 1. třídy Řád sv. Alexandra Něvského komandér Vojenského řádu Marie Terezie |
| Choť | (1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849) |
| Děti | 1. František (1802–1852) 2. Vilemína (1804–1871) |
| Rodiče | František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794) |
| Příbuzní |
bratr: Rudolf z Colloredo-Mansfeldu (1772–1843) bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848) vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898) zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836) snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hieronymus hrabě von Colloredo-Mannsfeld, též Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (30. březen 1775 Wetzlar – 23. červenec 1822 Vídeň) byl rakouský polní zbrojmistr pocházející z šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů.
Rodina
Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara von Colloredo-Mansfeld (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).
Život
Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josef. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805 v bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.
Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie.
Odkazy
Reference
- ↑ Petr Mašek, Modrá krev. Mladá fronta Praha 1999, s.45
Literatura
- HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 21.
- MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Mladá fronta Praha 1999, s.45
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeroným z Colloredo-Mansfeldu na Wikimedia Commons
- Jeroným Colloredo na leipzig-lexikon.de
Colloredo-Mansfeld, Hieronymus II. Graf in Constantin von Wurzbach. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 2. Band, Wien 1857, s. 426 on-line na literature.at [1]
