Jan Karel Chotek z Chotkova
| Jan Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína | |
|---|---|
 Erb Chotků z Chotkova a Vojnína
| |
| Předseda Invalidní komise | |
|
Ve funkci: ? – 1781 | |
| Panovník | Marie Terezie, Josef II. |
| Člen Dvorské válečné rady | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Nejvyšší dědičný dveřník v Dolních Rakousích | |
|
Ve funkci: 19. listopadu 1765 – 8. listopadu 1787 | |
| Panovník | Marie Terezie, Josef II. |
| Předchůdce | Fridrich Vilém Haugwitz |
| Nástupce | Jan Rudolf Chotek z Chotkova |
| Nejvyšší dědičný dveřník v Horních Rakousích | |
|
Ve funkci: 16. ledna 1755 – 8. listopadu 1787 | |
| Panovník | Marie Terezie, Josef II. |
| Nástupce | Jan Rudolf Chotek z Chotkova |
| Místokancléř v česko-rakouské dvorské kanceláři (?) | |
|
Ve funkci: 1749 – ? | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Vyslanec v Berlíně | |
|
Ve funkci: 1748 – 1749 | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Správce okupované Horní Falce | |
|
Ve funkci: 1743 – ? | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Rada vrchního zemského úřadu ve Vratislavi | |
|
Ve funkci: 1739 – ? | |
| Panovník | Karel VI., Marie Terezie |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Narození |
29. října 1704 Praha  Habsburská monarchie
|
| Úmrtí |
8. listopadu 1787 (ve věku 83 let) Vídeň Habsburská monarchie
|
| Titul |
 1723 český hraběcí titul 1745 říšský hraběcí titul |
| Choť | (1740) Anna Marie Kotulinská z Křížkovic (1711–1798) |
| Rodiče | Václav Antonín Chotek (1674–1754) a Marie Terezie ze Scheidlernu (1682–1709) |
| Děti | Jan Rudolf Chotek z Chotkova |
| Příbuzní | Karel Chotek z Chotkova, Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova, Ferdinand Maria Chotek z Chotkova, Josef Chotek z Chotkova, Heřman Chotek z Chotkova a Marie Aloisie Chotková z Chotkova[1] (vnoučata) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1764 Královský uherský řád sv. Štěpána |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (29. října 1704 Praha – 8. listopadu 1787 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský politik ze starobylého rodu Chotků. Ve státních úřadech nedosáhl významu svého mladšího bratra Rudolfa, ale spolu s ním pomohl ke vzestupu Chotků mezi vlivnou aristokracii habsburské monarchie 18. století. Pro své potomstvo zakoupil panství Nové Dvory, kde později vznikl empírový zámek Kačina.
Dětství a mládí
Narodil se v Praze jako třetí syn hraběte Václava Antonína Chotka (1674–1754) a jeho manželky Marie Terezie von Scheidlern (1682–1709). Jeho dva starší bratři František (1700–1708) a Václav (1703–1725) zemřeli předčasně. V letech 1718–1721 pobýval Jan Karel ve Vídni, kde pravděpodobně sloužil jako páže u císařského dvora, poté studoval filozofii a práva na Karlově univerzitě (1721–1726). Spolu s nejmladším bratrem Rudolfem absolvoval v letech 1727–1730 kavalírskou cestu po Evropě. Cesta zahrnovala studium na univerzitě v Leidenu, více než roční pobyt v Paříži a krátkodobé pobyty na různých místech v Německu a Itálii.
Kariéra
Po návratu ze zahraničních cest byl ze strany otce Václava Antonína Chotka více podporován mladší syn Rudolf, zatímco Jan Karel se několik let neúspěšně snažil prosadit ve státních službách. V roce 1739 se stal radou vrchního zemského úřadu ve Vratislavi, odkud musel odejít na počátku války o rakouské dědictví. V roce 1743 se stal správcem okupované Horní Falce, střídavě pobýval ve Vídni a v Sulzbachu, později byl nejvyšším válečným komisařem armády prince Karla Lotrinského v severní Itálii. Podle rodové legendy tehdy prodal stříbrné šperky své manželky, čímž umožnil vyplacení zadržovaného žoldu a dobytí Janova v září 1746. V letech 1748–1749 byl krátce vyslancem v Berlíně.
Od roku 1749 působil jako místokancléř v česko-rakouské dvorské kanceláři (kancléřem byl jeho mladší bratr Rudolf), jeho kompetence v této funkci ale nebyly zcela jasné, později byl jako generální válečný komisař členem Dvorské válečné rady a zasloužil se o výstavbu pražské Invalidovny. Omezený vliv jeho osobnosti dokládá fakt, že po bratrově smrti v roce 1771 rezignoval na státní funkce a veřejného dění se pak zúčastnil již jen jako předseda Invalidní komise (do roku 1781).
Kromě zmíněných státních úřadů získal též čestné hodnosti císařského tajného rady a komořího, v roce 1764 obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána. Od roku 1755 byl dědičným nejvyšším dveřníkem v Horních Rakousích, stejný post mu byl v roce 1765 udělen i pro Dolní Rakousko.[2] Od roku 1723 užívali Chotkové český hraběcí titul, Jan Karel s bratrem Rudolfem dosáhli v roce 1745 rozšíření hraběcího stavu pro celou Říši. Říšský hraběcí titul byl oceněním jejich zásluh v počátcích vlády Marie Terezie, formálně byl ale diplom vydán pro jejich otce Václava Antonína.
Majetkové poměry a rodina
Přestože byl starším potomkem, kvůli napjatým vztahům s otcem převzal při rozdělování majetku po matce v roce 1736 menší podíl (Bělušice). V roce 1764 zakoupil za 440 000 zlatých panství Nové Dvory na Kutnohorsku, kde nechal postavit umělou zříceninu, nechal vysázet les a podnikl i stavební úpravy novodvorského zámku (zřízení divadla v roce 1784), zámek Kačina zde vznikl až za jeho syna Jana Rudolfa. Mezitím za zásluhy dostal v roce 1753 darem palác ve Vídni (dříve palác Strozziů ve vídeňské čtvrti Josefstadt). Zde sice trvale sídlil, ale finanční problémy jej přinutily prodat přilehlé pozemky.
V roce 1740 se ve Vídni oženil s hraběnkou Annou Marií hraběnkou Kotulínskou z Kotulína (1711–1798), vdovou po hraběti de Hautois. Z jejich manželství se narodilo pět dětí, dospělosti se ale dožil jen syn Jan Rudolf (1749–1824), který byl významným představitelem Chotků v politice i v úpravách rodových sídel (Veltrusy, Kačina).
Odkazy
Reference
Literatura
- BROŽOVSKÝ, Miroslav: Veltrusy; Praha, 1973
- CERMAN,Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VIII. - Východní Čechy; Praha, 1989
- Ottův slovník naučný - díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998) ISBN 80-7185-157-4
