Královský uherský řád sv. Štěpána

Královský uherský řád sv. Štěpána
Königlich Ungarischer St. Stephans-Orden
Magyar királyi Szent István lovagrend
Odznak řádu v hodnosti rytíře
Odznak řádu v hodnosti rytíře
Uděluje

Uherské království, Rakouské císařství a
Rakousko-Uhersko
Typ záslužný řád
Založeno 5. května 1764
Stát Uherské království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Heslo Publicum Meritorum Praemium (Odměna za veřejné služby)
Zakladatel Marie Terezie
Třídy velkokříž
komtur
rytíř
Popis zlatý tlapatý kříž se zeleným smaltem, na středu kříže je medailon s opisem řádové devízy a na středu štítek s uherským znakem a iniciálami zakladatelky (M.T.)
Hvězda k velkokříži řádu sv. Štěpána
Hvězda k velkokříži řádu sv. Štěpána
Stuha řádu I. třídy
Stuha řádu I. třídy
Stuha řádu II. třídy
Stuha řádu II. třídy
Stuha řádu III. třídy
Stuha řádu III. třídy

Královský uherský řád sv. Štěpána (německy Königlich Ungarischer Orden des Heiligen Stephan, maďarsky Magyar királyi Szent István lovagrend) byl nejvyšším uherským řádem a vyznamenáním udělovaným za civilní zásluhy.

Historie

Řád na popud uherského šlechtice a svého důvěrníka Františka Esterházyho z Galanty založila 6. května 1764 královna Marie Terezie při příležitosti korunovace Josefa II. římským králem a řád byl dán pod patronát uherského krále sv. Štěpána. Vyznamenání bylo zamýšleno jako civilní obdoba vojenského řádu Marie Terezie, přičemž bylo udělováno zejména uherským šlechticům. Řád zanikl roku 1918 s pádem Rakousko-Uherska, ale v letech 1938–1944 jej obnovil Miklós Horthy jako maďarský regent, který jej udělil šesti osobám.

Celkem mohlo být členů řádu pouze 100 (cizozemci se nepočítali) a členem řádu mohl být pouze šlechtic (z rodiny šlechtické nejméně po 4 generace). Do roku 1884 pro nižšího šlechtice zakládalo přijetí do řádu právo na povýšení na svobodného pána a svobodný pán mohl být povýšen na hraběte. Z Čechů byl nositelem řádu například Jan Karel Chotek z Chotkova (1704–1787, nejvyšší český kancléř), Václav Antonín z Kounic-Rietbergu a Karel Filip Schwarzenberg či Alois Ugarte starší.

Popis odznaku

Řádový kříž je zeleně emailovaný leopoldovský kříž, který má v okrouhlém středu uherský dvojitý kříž s iniciálami M T a heslem "PRAEMIUM PUBLICUM MERITORUM" (Za veřejné zásluhy), na reversu je nápis STO.ST.RI.AP. (Sancto Stephano Regi Apostolico, "Svatému Štěpánu, apoštolskému králi"). Kříž je převýšen královskou uherskou korunou. Řádová stuha je purpurová s tmavozelenými okraji.[1]

Třídy a způsoby nošení

Velmistrem řádu byl uherský král, přičemž řád měl tři třídy:

  • Velkokříž - mohlo jich být nejvýše 20 a měli zároveň titul skutečného tajného rady a právo být oslovováni panovníkem můj bratranče. Velkokřížníci nosili o řádových slavnostech řádovou zeleno-červenou uniformu obšitou hermelínem. Dále nosili zlatý řetěz s odznakem řádu a při méně slavnostních příležitostech nosili pouze řádovou hvězdu na levé straně hrudi spolu s řádovým křížem na velkostuze.
  • Komandér - mohlo jich být nejvýše 30 a měli zároveň titul tajného rady. Nosili odznak řádu na stuze kolem krku.
  • Rytíř- mohlo jich být nejvýše 50 a nosili řádový kříž na levé straně hrudi.
Způsoby nošení řádu na uniformě od nejnižší po nejvyšší třídu (zleva)

Významní nositelé

Mezi nositele řádu byli například kníže Alfred Windischgrätz, ruský generál Ivan Paskievič, maršál Josef Václav Radecký z Radče[2], kancléř Otto von Bismarck, pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště, ministr zahraničí Otakar Černín z Chudenic, osmanští sultánové Abdul Medžid a Mehmed V. atp.[3]

Galerie

  • Odznak řádu (III. třída, rytíř)
    Odznak řádu (III. třída, rytíř)
  • Dvě hvězdy k velkokříži řádu
    Dvě hvězdy k velkokříži řádu
  • Korunní princ Rudolf s velkostuhou a hvězdou velkokříže řádu
    Korunní princ Rudolf s velkostuhou a hvězdou velkokříže řádu
  • Řádový ornát z roku 1820
    Řádový ornát z roku 1820

Reference

  1. ↑ LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 125. 
  2. ↑ KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 302 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 97. 
  3. ↑ Řády a vyznamenání, s. 98.

Literatura

  • Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Vídeň 1974
  • Robert Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, 1 - 4, Mnichov 1979
  • Gustav Adolph Ackermann: Ordensbuch sämtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855
  • Dominus: Der Stephansorden und seine Geschichte. Vídeň 1873
  • Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5

Externí odkazy

Zdroj