Václav Antonín Chotek
| Václav Antonín Chotek z Chotkova a Vojnína | |
|---|---|
 Erb Chotků
| |
| Císařský tajný rada | |
|
Ve funkci: 1743 – 2. května 1754 | |
| Panovník | Marie Terezie, František I. |
| Místodržící Českého království | |
|
Ve funkci: 1731 – ? | |
| Panovník | Karel VI. |
| Přísedící Českého zemského soudu | |
|
Ve funkci: 1727 – ? | |
| Panovník | Karel VI. |
| Hejtman Litoměřického kraje | |
|
Ve funkci: 1723 – 1729 | |
| Hejtman Chrudimského kraje | |
|
Ve funkci: 1722 – 1723 | |
| Hejtman Rakovnického kraje | |
|
Ve funkci: 1711 – 1712 | |
| Hejtman Slánského kraje | |
|
Ve funkci: 1707 – 1710 | |
| Panovník | Josef I. |
| Přísedící české komory | |
|
Ve funkci: 1700 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Císařský komoří | |
|
Ve funkci: 1700 – 2. května 1754 | |
| Panovník | Leopold I., Josef I., Karel VI., František I. |
| Narození |
26. února 1674 Bělušice  Habsburská monarchie
|
| Úmrtí | 2. května 1754 (ve věku 80 let) |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Martina |
| Titul |
 1702 svobodný pán  1723 hrabě 1745 říšský hrabě
|
| Choť | (1698) Marie Terezie ze Scheidlernu (1684–1709) |
| Rodiče | Jiří Rudolf Chotek (1628–1673) a Johanna Sabina Proyová († 1692) |
| Děti | 1. František (1700–1708) 2. Marie Anna (1701–po 1770) 3. Terezie (1702–1749) 4. Václav (1703–1725) 5. Jan Karel (1704–1787) 6. Rudolf (1706–1771) 7. Alžběta (1708–1712) |
| Příbuzní | Jan Rudolf Chotek z Chotkova (vnuk) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Antonín hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (26. února 1674, Bělušice – 2. května 1754) byl český šlechtic a politik ze starobylého rodu Chotků. Zastával řadu zemských úřadů a zasloužil se o vzestup Chotků mezi významnou šlechtu habsburské monarchie. V roce 1723 získal hraběcí titul, jeho jméno je spojeno hlavně s výstavbou zámku ve Veltrusích.
Kariéra
Po pobělohorských konfiskacích živořili Chotkové na okraji šlechtické společnosti a od poloviny 17. století jim patřil jen malý statek Bělušice v severních Čechách. Na zdejší tvrzi se narodil Václav Antonín jako syn Jiřího Rudolfa (1628–1673) a Johanny Sabiny, rozené Proyové († 1692). Přes skromný původ se Václavu Antonínovi dostalo vysokého vzdělání dokončeného cestou po Evropě (Holandsko, Francie, Itálie), ovládal několik jazyků a spolu s majetkově výhodným sňatkem se mu podařilo pozvednout jméno Chotků mezi přední šlechtu Českého království.
Společenský vzestup zahájil v roce 1698 sňatkem s Marií Terezií von Scheidlern (1682–1709), dědičkou statků na Mělnicku. V roce 1700 se stal císařským komořím a přísedícím české komory a v roce 1702 získal titul svobodných pánů. Poté byl pověřen správou několika krajů, od roku 1707 byl postupně hejtmanem kraje slánského, rakovnického, chrudimského a litoměřického. Později se stal přísedícím zemského soudu (1727) a členem sboru místodržících Českého království (1731). Na aktivní politiku rezignoval v roce 1740, ale pak byl jmenován ještě císařským tajným radou (1743). Vyvrcholením jeho dlouhé kariéry byl titul říšských hrabat udělený v roce 1745, v tom ale byly zohledněny již i zásluhy jeho synů.
Potomstvo
Z manželství s Marií Terezií von Scheidlern měl sedm dětí. Nejstarší syn František (1700–1708) zemřel v dětství, z dcer se dospělého věku dožily Marie Anna a Terezie. Nadějí rodu byl druhorozený syn Václav (1703–1725), který však zemřel v mladém věku v Itálii. O rozdílném přístupu Václava Antonína k dcerám a synům svědčí jeho vlastní zápisky v deníku a také fakt, že dcery byly z nedostatku financí poslány do kláštera, zatímco na vzdělání a zahraniční cesty tří synů vynaložil značné prostředky. Pokračovateli dalšího vzestupu Chotků byli mladší synové Jan Karel a Rudolf.
Veltrusy
Rodovým sídlem i po sňatku s Marií Terezií ze Scheidlern zůstávala tvrz v Bělušicích, když však Václav Antonín začal zastávat zemské úřady v Praze, koupil v roce 1705 Dům U Zlatého melounu na Starém Městě. Své ambice pak promítl vybudováním sezónního sídla ve Veltrusích na pozemcích u Vltavy na Mělnicku zděděných po manželce. Stavba a úpravy veltruského zámku probíhaly v letech 1717–1744. O autorství projektu zámku se vedly spory až do 20. století, dnes je obecně přijímán fakt, že je dílem Giovanniho Battisty Alliprandiho, dříve bylo často zmiňováno jméno Františka Maxmiliána Kaňky. Veltrusy patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholného baroka, hrabě Chotek angažoval italské umělce z Prahy k výzdobě vnitřních prostor, k sochařské výzdobě byl přizván tyrolský sochař Franz Anton Kuen. Poslední aktivitou Václava Antonína Chotka byla výstavba jízdárny v letech 1731–1732, poté v roce 1736 došlo k rozdělení majetku mezi jeho syny Jana Karla a Rudolfa.
Václav Antonín Chotek zemřel ve věku osmdesáti let, pohřben je v rodinné hrobce kostela sv. Martina v Kozlech nedaleko od původního rodového sídla v Bělušicích. Jeho portrét je k vidění v hlavním sále na zámku ve Veltrusích.
Odkazy
Literatura
- BROŽOVSKÝ, Miroslav: Veltrusy; Praha, 1973
- CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
- SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4
Externí odkazy
