Wilhelm von Kerpen
Wilhelm svobodný pán von Kerpen | |
---|---|
![]() | |
Viceprezident Dvorské válečné rady | |
Ve funkci: 1810 – 1813 | |
Předchůdce | arcivévoda Jan |
Nástupce | Josef svobodný pán Stipsicz |
Zemský velitel v rakouských zemích | |
Ve funkci: 1807 – 1810 | |
Předchůdce | Vincenc hrabě Libštejnský z Kolovrat |
Nástupce | vévoda Ferdinand Württemberský |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | polní zbrojmistr 1808, polní podmaršál 1797, generálmajor 1794 |
Narození |
24. května 1741 Illingen |
Úmrtí |
26. prosince 1823 (ve věku 82 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Hietzingský hřbitov |
Rodiče | Lothar Franz Kerpen a Maria Carola Josefa Mohr de Wald |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém Lothar Maria svobodný pán von Kerpen (24. května 1741 Illingen – 26. prosince 1823 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1758 a zúčastnil se dynastických válek druhé poloviny 18. století. Jako vyšší důstojník se vyznamenal ve válkách proti revoluční Francii, poté několik let působil v Čechách a měl účast také na napoleonských válkách. V armádě nakonec dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1808) a v letech 1810–1813 zastával post viceprezidenta Dvorské válečné rady.
Životopis


Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny s historií sahající až do 11. století, od 18. století patřil rod k bezprostřední říšské šlechtě. Narodil se na starobylém hradě Kerpen v Illingenu (dnes ve spolkové zemi Sársko). Byl mladším synem barona Lothara Františka von Kerpen (1706–1768), který působil ve službách trevírského kurfiřta.[1] Wilhelm původně studoval na univerzitě ve Würzburgu, ale v roce 1758 vstoupil jako praporčík do císařské armády a již o rok později byl poručíkem.[2] Po sedmileté válce byl povýšen na kapitána (1764) a v roce 1765 se stal rytířem Řádu německých rytířů. Od roku 1777 sloužil u 46. pluku pěchoty, s nímž během války o bavorské dědictví operoval ve Slezsku a v roce 1778 získal hodnost majora. Později byl přeložen k 56. pluku pěchoty, s nímž se zúčastnil války proti Turkům a nadále postupoval v hodnostech (podplukovník 1788, plukovník 1791).
Za válek proti republikánské Francii byl v roce 1794 povýšen na generálmajora, zároveň se stal velitelem komendy Řádu německých rytířů v Cáchách. Jako velitel brigády jezdectva se vyznamenal v bojích o Düsseldorf (1794), později byl pověřen obranou Ingolstadtu. V roce 1797 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[3] a o rok později se mu podařilo obsadit Veronu.[4] V roce 1799 se zúčastnil druhé koaliční války, ale po dosažení věku šedesáti let byl na vlastní žádost penzionován a plánoval se usadit v Praze u své neteře Marie Karolíny (1782–1841), provdané za knížete Ferdinanda Kinského (1781–1812).[5]
Na základě podmínek míru v Lunéville rodina Kerpen ztratila svůj majetek v Říši a Wilhelm proto znovu vstoupil do aktivní služby. Byl pověřen organizací pohraničních jednotek na Moravě a ve Slezsku. Později obdržel velení divize v Praze a během třetí koaliční války v roce 1805 po dobu nepřítomnosti svého nadřízeného Jana Karla Krakovského z Kolovrat dočasně převzal vrchní velení v Čechách. V letech 1807–1810 zastával funkci zemského velitele v rakouských zemích[6] a v roce 1807 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[7] V roce 1808 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a v páté koaliční válce vynikl urychlenou mobilizací jednotek dislokovaných v Rakousku (1809).[8] Svou kariéru završil ve funkci viceprezidenta dvorské válečné rady (1810–1813).[9] V této době se zasloužil o urychlení obchodních zakázek pro armádu a zlepšení výzbroje. K datu 16. listopadu 1813 byl penzionován[10] a dožil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na hřbitově v Hietzingu.[11]
Jako člen Řádu německých rytířů nemohl přijmout žádná vojenská a světská vyznamenání. Od roku 1808 byl komturem řádové komendy v Biesenu (dnešní Belgie).[12] Od roku 1797 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 49.[13][14]
Jeho mladší bratr Karl Anton von Kerpen (1742-1823) byl též důstojníkem rakouské armády a v roce 1801 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[15][16]
Odkazy
Reference
- ↑ Rodina Lothara Franze von Kerpen na webu geneanet dostupné online
- ↑ Služební postup Wilhelma von Kerpen dostupné online
- ↑ Militär Almanach 8; Vídeň, 1797; s. 162 dostupné online
- ↑ Wilhelm von Kerpen na webu napoleon-histoire dostupné online
- ↑ Rodina knížete Ferdinanda Kinského dostupné online
- ↑ Militär Almanach 19; Vídeň, 1808; s. 17 dostupné online
- ↑ Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums für 1812; Vídeň, 1812; s. 33, 231 [1]
- ↑ DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 62–63 ISBN 978-80-86829-34-0
- ↑ Militär Almanach 21; Vídeň, 1811; s. 7 dostupné online
- ↑ Služební postup Wilhelma von Kerpen in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 48 dostupné online
- ↑ BAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 156 ISBN 3-85439-335-0
- ↑ Wilhelm von Kerpen in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ TURINSKÝ, Jan: Rakouská řadová pěchota 1805–1809 (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2010; s. 28 dostupné online
- ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 49 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 476 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Antona von Kerpen in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 48 dostupné online
- ↑ Karl Anton von Kerpen na webu napoleon-series dostupné online
Literatura
- ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3
Externí odkazy
- Wilhelm von Kerpen na webu napoleon-series
- Wilhelm von Kerpen in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Wilhelm von Kerpen in: Deutsche Biographie