Wilhelm von Kerpen

Wilhelm svobodný pán von Kerpen
Viceprezident Dvorské válečné rady
Ve funkci:
1810 – 1813
Předchůdce arcivévoda Jan
Nástupce Josef svobodný pán Stipsicz
Zemský velitel v rakouských zemích
Ve funkci:
1807 – 1810
Předchůdce Vincenc hrabě Libštejnský z Kolovrat
Nástupce vévoda Ferdinand Württemberský
Vojenská služba
Služba Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost polní zbrojmistr 1808, polní podmaršál 1797, generálmajor 1794

Narození 24. května 1741
Illingen
Úmrtí 26. prosince 1823 (ve věku 82 let)
Vídeň
Místo pohřbení Hietzingský hřbitov
Rodiče Lothar Franz Kerpen a Maria Carola Josefa Mohr de Wald
Profese voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Lothar Maria svobodný pán von Kerpen (24. května 1741 Illingen – 26. prosince 1823 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1758 a zúčastnil se dynastických válek druhé poloviny 18. století. Jako vyšší důstojník se vyznamenal ve válkách proti revoluční Francii, poté několik let působil v Čechách a měl účast také na napoleonských válkách. V armádě nakonec dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1808) a v letech 1810–1813 zastával post viceprezidenta Dvorské válečné rady.

Životopis

Erb rodu von Kerpen
Hrob Wilhelma von Kerpen v Hietzingu

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny s historií sahající až do 11. století, od 18. století patřil rod k bezprostřední říšské šlechtě. Narodil se na starobylém hradě Kerpen v Illingenu (dnes ve spolkové zemi Sársko). Byl mladším synem barona Lothara Františka von Kerpen (1706–1768), který působil ve službách trevírského kurfiřta.[1] Wilhelm původně studoval na univerzitě ve Würzburgu, ale v roce 1758 vstoupil jako praporčík do císařské armády a již o rok později byl poručíkem.[2] Po sedmileté válce byl povýšen na kapitána (1764) a v roce 1765 se stal rytířem Řádu německých rytířů. Od roku 1777 sloužil u 46. pluku pěchoty, s nímž během války o bavorské dědictví operoval ve Slezsku a v roce 1778 získal hodnost majora. Později byl přeložen k 56. pluku pěchoty, s nímž se zúčastnil války proti Turkům a nadále postupoval v hodnostech (podplukovník 1788, plukovník 1791).

Za válek proti republikánské Francii byl v roce 1794 povýšen na generálmajora, zároveň se stal velitelem komendy Řádu německých rytířů v Cáchách. Jako velitel brigády jezdectva se vyznamenal v bojích o Düsseldorf (1794), později byl pověřen obranou Ingolstadtu. V roce 1797 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[3] a o rok později se mu podařilo obsadit Veronu.[4] V roce 1799 se zúčastnil druhé koaliční války, ale po dosažení věku šedesáti let byl na vlastní žádost penzionován a plánoval se usadit v Praze u své neteře Marie Karolíny (1782–1841), provdané za knížete Ferdinanda Kinského (1781–1812).[5]

Na základě podmínek míru v Lunéville rodina Kerpen ztratila svůj majetek v Říši a Wilhelm proto znovu vstoupil do aktivní služby. Byl pověřen organizací pohraničních jednotek na Moravě a ve Slezsku. Později obdržel velení divize v Praze a během třetí koaliční války v roce 1805 po dobu nepřítomnosti svého nadřízeného Jana Karla Krakovského z Kolovrat dočasně převzal vrchní velení v Čechách. V letech 1807–1810 zastával funkci zemského velitele v rakouských zemích[6] a v roce 1807 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[7] V roce 1808 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a v páté koaliční válce vynikl urychlenou mobilizací jednotek dislokovaných v Rakousku (1809).[8] Svou kariéru završil ve funkci viceprezidenta dvorské válečné rady (1810–1813).[9] V této době se zasloužil o urychlení obchodních zakázek pro armádu a zlepšení výzbroje. K datu 16. listopadu 1813 byl penzionován[10] a dožil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na hřbitově v Hietzingu.[11]

Jako člen Řádu německých rytířů nemohl přijmout žádná vojenská a světská vyznamenání. Od roku 1808 byl komturem řádové komendy v Biesenu (dnešní Belgie).[12] Od roku 1797 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 49.[13][14]

Jeho mladší bratr Karl Anton von Kerpen (1742-1823) byl též důstojníkem rakouské armády a v roce 1801 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[15][16]

Odkazy

Reference

  1. Rodina Lothara Franze von Kerpen na webu geneanet dostupné online
  2. Služební postup Wilhelma von Kerpen dostupné online
  3. Militär Almanach 8; Vídeň, 1797; s. 162 dostupné online
  4. Wilhelm von Kerpen na webu napoleon-histoire dostupné online
  5. Rodina knížete Ferdinanda Kinského dostupné online
  6. Militär Almanach 19; Vídeň, 1808; s. 17 dostupné online
  7. Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums für 1812; Vídeň, 1812; s. 33, 231 [1]
  8. DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 62–63 ISBN 978-80-86829-34-0
  9. Militär Almanach 21; Vídeň, 1811; s. 7 dostupné online
  10. Služební postup Wilhelma von Kerpen in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 48 dostupné online
  11. BAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 156 ISBN 3-85439-335-0
  12. Wilhelm von Kerpen in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
  13. TURINSKÝ, Jan: Rakouská řadová pěchota 1805–1809 (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2010; s. 28 dostupné online
  14. Seznam majitelů pěšího pluku č. 49 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 476 dostupné online
  15. Služební postup Karla Antona von Kerpen in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 48 dostupné online
  16. Karl Anton von Kerpen na webu napoleon-series dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Zdroj