Rakousko-turecká válka (1787–1791)

Rakousko-turecká válka (1787–1791)
	konflikt: Osmansko-habsburské války
	Osmanská armáda vedená velkovezírem směřuje k Sofii, květen 1788
Trvání	únor 1788 – 4. srpna 1791
Místo	Jihovýchodní, Východní Evropa
Výsledek	nerozhodný, svištovský mír
Strany
Habsburská monarchie	Osmanská říše
Velitelé
Josef II. (zemř. 1790); Leopold II.; Gideon von Laudon; Paul Kray; Radecký z Radče	Selim III.; Koca Jusuf Paša
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osmá rakousko-turecká válka se odehrávala v letech 1787 až 1791 v souvislosti s šestou rusko-tureckou válkou. K rozhodnutí bojovat s Osmanskou říší došel císař Josef II., arcivévoda rakouský, který byl v alianci s Ruským carstvím pod Kateřinou Velikou.

Obranná strategie, použitá ve válce o dědictví bavorské, se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí Bělehradu roku 1789 pod vedením maršála Laudona, pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se Švédskem a Pruskem, což přimělo Rakousko k uzavření separátního míru, který vracel hranice do předválečného stavu, uzavřeného roku 1791 ve Svištově.

Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. frajkory.^[1]