Ingolstadt

Ingolstadt
Ingolstadt – znak
znak
Ingolstadt – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 374 m n. m.
Časové pásmo středoevropský čas
UTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Bavorsko
Vládní obvod Horní Bavorsko
Ingolstadt
Ingolstadt
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 133,35 km²[1][2]
Počet obyvatel 142 308 (2023)[3]
Hustota zalidnění 1 067,2 obyv./km²
Správa
Starosta Christian Scharpf (od 2020)
Vznik 1200
Oficiální web www.ingolstadt.de
Telefonní předvolba 08424, 0841, 08450, 08458 a 08459
PSČ 85049, 85057, 85051, 85053 a 85055
Označení vozidel IN
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingolstadt (latinsky zmiňován jako Auripolis) je německé velkoměsto a městský okres. Je po Řezně druhým největším městem ležícím na Dunaji ve Svobodném státě Bavorsko. Žije zde přibližně 142 tisíc[3] obyvatel.

Obyvatelstvo

V aglomeraci žije téměř půl milionu lidí.[4] Ingolstadt je po Mnichově druhým největším městem vládního obvodu Horní Bavorsko a po Mnichově, Norimberku, Augsburgu a Řeznu páté největší město Bavorska.[5] Počet obyvatel překročil hranici 100 000 v roce 1989, město patří k nejrychleji se rozrůstajícím městům v Německu.[zdroj⁠?!]

Historie

Jezuitská univerzitní kolej v 17. století

V okolí města bylo zmapováno několik archeologických lokalit z období pravěku. Středověké sídlo s titulem Ingoles stat se poprvé písemně zmiňuje roku 806 za vlády císaře Karla Velikého. Od 2. poloviny 14. století bylo sídlem bavorsko–ingolstadtských vévodů. S povolením vévody Ludvíka IX. Bohatého zde byla 13. března 1472 založena první bavorská univerzita, z níž se pod vedením jezuitů stalo jedno z nejvýznamnějších středoevropských center vzdělání období protireformace. Při obléhání města Švédy za třicetileté války zde 30. dubna 1632 zemřel německý polní maršál Jan Tserclaes Tilly. Vycpaný kůň švédského krále Gustava Adolfa je dosud vystaven v Městském muzeu. Po francouzské invazi v roce 1799 byla pevnost zbořena. V roce 1800 byla univerzita byla přemístěna do Landshutu.[6] Město má dobře zachovalé historické jádro starého města Altstadt. V roce 1776 zdejší rodák Adam Weishaupt založil osvícenský řád Iluminátů. Více než 400 let (1537–1930) bylo město bavorskou zemskou pevností; za 1. světové války zde bylo v pevnosti IX. vězení pro zajatce, kteří se pokusili uprchnout zajetí (mezi těmito zajatci byli i Charles de Gaulle a Michail Tuchačevskij).

Současnost

V roce 2006 město oslavilo 1200 let od svého založení.

Hospodářství

Ve městě převažuje především zpracovatelský průmysl a výroba, zejména automobilů, sídlí zde mimo jiné i automobilka Audi, a strojírenství. Míra nezaměstnanosti byla v říjnu 2016 kolem 3,0 %. Je zde také významná křižovatka ropovodů (ropovod Ingolstadt).

Ingolstadt má dvě vysoké školy a je jedním z 23 bavorských „Obercenter“.

Muzea

  • Bavorské armádní muzeum (Bayerische Armeemuseum)[7]
  • Muzeum první světové války (Museum des Ersten Weltkriegs)[8]
  • Bavorské policejní muzeum (Bayerisches Polizeimuseum)[9]
  • Německé lékařské historické muzeum (Deutsches Medizinhistorisches Museum)[10]
  • Museum Mobile Audi[11]

Osobnosti

Partnerská města

Partnerská města:[20]

Městské části

Jedenáct městských částí
Okres Počet obyvatel
31. prosince 2006
Rozloha
v ha
I Ingolstadt Mitte 12 928 1142,4
II Nordwest 17 834 469,9
III Nordost 18 972 473,8
IV Südost 15 420 1395,5
V Ingolstadt Südwest 22 264 1095,6
VI Ingolstadt West|West 6060 3341,9
VII Etting 3852 861,4
VIII Oberhaunstadt 4682 553,1
IX Mailing 4640 812,7
X Süd 7852 2700,1
XI Friedrichshofen-Hollerstauden 7918 487,6

Odkazy

Reference

  1. Statistisches Bundesamt (Destatis). Dostupné online.
  2. Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2018 (4. Quartal). Spolkový statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-03-10].
  3. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
  4. Stadt Ingolstadt Archivováno 18. 7. 2018 na Wayback Machine.: ingolstadt.de Wirtschaft/Lage & Anbindung, navštíveno 6. června 2013.
  5. Donaukurier: Sprung in der Statistik: Ingolstadt hat jetzt mehr Einwohner als Würzburg Archivováno 24. 8. 2017 na Wayback Machine., (německy) článek z 4. června 2013.
  6. TOMÁŠEK, Radmil. Bavorsko : Mnichov, Řezno, Norimberk, Pasov : Průvodce do zahraničí. Praha: Olympia ISBN 80-7033-170-4, ISBN 978-80-7033-170-5. OCLC 39575949 S. 31. 
  7. Bayerisches Armeemuseum. www.armeemuseum.de [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  8. Museum des Ersten Weltkriegs - Bayerisches Armeemuseum. www.armeemuseum.de [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  9. Polizeimuseum - Bayerisches Armeemuseum. www.armeemuseum.de [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  10. Deutsches Medizinhistorisches Museum. www.dmm-ingolstadt.de [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  11. Deset muzeí Evropy: Museum Mobile Audi. TÝDEN.cz [online]. 2009-12-22 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  12. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Johann Eck. www.newadvent.org [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. 
  13. Petrus Apianus - Biography. Maths History [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Count of Tilly. www.newadvent.org [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. 
  15. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Maximilian I. www.newadvent.org [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. 
  16. Meet the Man Who Started the Illuminati. History [online]. 2016-11-01 [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. 
  18. Raithel, Helmut (Waffen SS) - TracesOfWar.com. www.tracesofwar.com [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. 
  19. Bayerisches Landesportal: Horst Seehofer. web.archive.org [online]. 2012-02-16 [cit. 2023-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-16. 
  20. Město Ingolstadt: Partnerstädte

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingolstadt na Wikimedia Commons

Zdroj