Theodor Braumüller von Tannbruck

Theodor Braumüller von Tannbruck
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci: 1887 – 1891
Předchůdce	Georg von Kees
Nástupce	Alexandr Uexküll-Gyllenband
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1891), polní podmaršál (1883), generálmajor (1878)
Narození	18. listopadu 1829 Klagenfurt am Wörthersee
Úmrtí	27. února 1904 (ve věku 74 let) Vídeň
Místo pohřbení	Cemetery Heiligenkreuz, Lower Austria, Austria
Profese	politik a důstojník
Commons	Theodor Braumüller von Tannbruck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Braumüller von Tannbruck (18. listopadu 1829 Klagenfurt – 27. února 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v revolučním roce 1848, vyznamenal se v bojích v Itálii, později působil jako štábní důstojník u posádek v celé monarchii. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1887–1891). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1891), po odchodu do výslužby byl jmenován členem Panské sněmovny (1892).

Životopis

Narodil se jako mladší syn generálmajora Josefa Braumüllera (1792–1868). Původně studoval práva na vídeňské univerzitě, studium ale nedokončil a v roce 1848 vstoupil jako kadet do armády. Ještě v roce 1848 byl povýšen na poručíka a v roce 1849 bojoval v Itálii. Jako nadporučík u 44. pěšího pluku si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.^[1] V roce 1854 byl povýšen na kapitána, jako štábní důstojník působil u různých posádek, mimo jiné ve Steyru a Veroně.^[2] V hodnosti majora (1865) působil jako zástupce ředitele kartografického oddělení na generálním štábu. V roce 1869 byl povýšen na podplukovníka a poté byl šéfem štábu zemského velitelství v Záhřebu a v Brně.^[3] V roce 1873 dosáhl hodnosti plukovníka a byl zástupcem 22. pěšího pluku v Dubrovníku, od roku 1876 byl velitelem 17. pěšího pluku v Lublani.^[4]

V roce 1878 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 68. pěší brigády v Beli Crkvi,^[5] později byl převelen k 39. pěší brigádě v Dolnji Tuzle. V roce 1883 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 1. pěší divize v Sarajevu,^[6] o rok později se stal velitelem 32. pěší divize v Budapešti.^[7] V letech 1887–1891 byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích^[8][9] a v roce 1891 získal hodnost polního zbrojmistra.^[10] Téhož roku byl k datu 1. listopadu penzionován.^[11]

Na penzi žil ve Štýrském Hradci, nakonec se usadil ve Vídni, kde zemřel 27. února 1904 ve věku 74 let.^[12] Slavnostní pohřeb s vojenskými poctami za účasti řady významných osobností se konal 1. března 1904 ve vídeňském kostele sv. Michaela,^{[pozn. 1][13]} poté byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Heiligenkreuzu.

Tituly a ocenění

Od roku 1838 byl spolu s otcem a bratrem uživatelem šlechtického titulu (Edler von Tannbruck). Jako velitel armádního sboru byl v roce 1889 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1885), od zahraničních panovníků získal velkokříž srbského Řádu bílého orla a velkokříž Řádu rumunské koruny.^[14] Od roku 1890 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 5 dislokovaného v Satu Mare.^[15] Po odchodu do penze byl v roce 1892 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Braumüller von Tannbruck na Wikimedia Commons
• Theodor Braumüller von Tanbruck na webu rakouského parlamentu

Zdroj