Friedrich von Beck-Rzikowsky

Friedrich hrabě von Beck-Rzikowsky
Náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1881 – 1906
Předchůdce Anton von Schönfeld
Nástupce Franz Conrad von Hötzendorf
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generálmajor (1874), polní podmaršál (1878), polní zbrojmistr (1888), generál pěchoty (1908), generálplukovník (1916)
Narození 21. března 1830
Freiburg im Breisgau
Úmrtí 9. února 1920 (ve věku 89 let)
Vídeň
Profese důstojník a politik
Ocenění Řád černé orlice
Commons Friedrich von Beck-Rzikowsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich hrabě von Beck-Rzikowsky (německy Friedrich Ludwig Georg Ignaz Graf von Beck-Rzikowsky) (21. března 1830 Freiburgu im Breisgau – 9. února 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od roku 1846 sloužil v rakouské armádě a vynikl účastí v několika vojenských taženích. Uplatnil se jako štábní důstojník a působil ve vojenské administraci. Nakonec zastával řadu let funkci náčelníka generálního štábu rakousko-uherské armády (1881–1906) a patřil k blízkým spolupracovníkům císaře Františka Josefa.[1] Díky tomu získal značný vliv i mimo oblast armády a patřil k důležitým osobnostem Rakouska-Uherska na přelomu 19. a 20. století.[2] V armádě nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka a byl povýšen na hraběte.

Životopis

Hrabě Friedrich Beck-Rzikowsky (1913)

Pocházel z Hesenska a narodil se ve Freiburgu v rodině profesora chirurgie a oftalmologie Karla Josepha Becka (1794–1838).[3] Friedrich nejprve studoval na gymnáziu ve Freiburgu, ale v roce 1846 vstoupil do císařské armády jako kadet, mezitím studoval na ženijní škole v Tullnu (1846–1848). Jako poručík a nadporučík sloužil u pěchoty a ženistů. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a Uhrách, kde byl zraněn. Poté studoval na vojenské školy pro vyšší důstojníky ve Vídni a po jejím dokončení vojenské školy byl v roce 1854 povýšen na kapitána v generálním štábu, od roku 1855 byl pobočníkem generála Hesse. Vynikl svou účastí ve válce se Sardinií a byl zraněn v bitvě u Magenty (1859). V letech 1859–1861 působil jako šéf protokolu vojenské komise Němekého spolku ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se také oženil. V roce 1861 byl povýšen na majora, o dva roky později byl přidělen k císařově vojenské kanceláři (1863) a od té doby se datuje jeho blízký osobní vztah k Františku Josefovi. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1865, plukovník 1867), mezitím byl nepřímým účastníkem prusko-rakouské války, kdy jako styčný důstojník vykonal několik cest z Vídně do hlavního stanu vrchního velitele Benedeka ve východních Čechách.

Polní zbrojmistr Friedrich von Beck s císařem Františkem Josefem na manévrech v Bystřici pod Hostýnem (1897)

Jako plukovník byl od roku 1867 přednostou císařské vojenské kanceláře (Vorstand der Militär-Kanzlei Seiner Majestät des Kaisers)[4][5] V roce 1873 byl povýšen do hodnosti generálmajor. Jako šéf vojenské kanceláře byl od roku 1874 spolu s generálem Mondelem zároveň císařovým generálním pobočníkem. V době okupace Bosny a Hercegoviny byl pověřen tajnou diplomatickou misí do Bosny a téhož roku získal hodnost polního podmaršála (1878). Nakonec byl jmenován do funkce náčelníka generálního štábu rakousko-uherské armády, kterou vykonával čtvrt století (1881–1906).[6] Zároveň byl od roku 1882 majitelem štýrského pěšího pluku č. 47. Roku 1888 získal hodnost polního zbrojmistra. Zasloužil se o modernizaci rakousko-uherské armády, proslul jako prostředník mezi reformátory a konzervativním vrchním velením v čele s arcivévodou Albrechtem. Vynikl jasným úsudkem a v personální politice armády prosazoval objektivní názory. Vzhledem k dlouholeté službě v nejvyšších funkcích si dokázal vybudovat osobní blízký vztah k císaři, což u rezervovaného Františka Josefa nebylo příliš obvyklé. Beckův vliv díky tomu přesahoval i do vnitřní a zahraniční politiky a v armádě se mu přezdívalo Vizekaiser (místocísař). Z funkce náčelníka generálního štábu byl s ohledem na svůj věk odvolán proti vůli císaře až na nátlak následníka trůnu Františka Ferdinanda a nahrazen progresívnějším Franzem Conradem (1906).[7] Po odvolání obdržel čestnou hodnost kapitána císařské osobní gardy harcířů (Arcierenleibgarde).[8] V roce 1908 získal hodnost generála pěchoty a nakonec byl ještě za první světové války povýšen do nově zřízené hodnosti generálplukovníka (1916). Formálně penzionován byl až po zániku monarchie k datu 1. prosince 1918.[9]

Rodina

V roce 1861 se ve Frankfurtu nad Mohanem oženil s baronkou Annou Marií Alžbětou Říkovskou z Dobrčic (1839–1900), dcerou c. k. polního podmaršála Leopolda Jana Říkovského z Dobrčic (1810–1867). Ten byl posledním mužským potomkem staré české šlechtické rodiny Říkovských z Dobrčic a Friedrich Beck po ovdovění požádal o rozšíření svého jména do podoby Beck-Rzikowsky (1913). Z jejich manželství pocházel jediný syn Friedrich (1872–1942), který v rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti plukovníka.[10]

Ocenění a tituly

V roce 1861 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř, v roce 1878 získal titul svobodného pána a nakonec byl při příležitosti propuštění z funkce náčelníka generálního štábu povýšen na hraběte (1906). V roce 1913 obdržel majestát na sloučení svého jména s příjmením vymřelého rodu své manželky Říkovských z Dobrčic (Beck-Rzikowsky). V roce 1874 získal titul c. k. tajného rady[11] a v roce 1885 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[12]

Za účast ve válce v Itálii zíkal Vojenský záslužný kříž a Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1859), později se stal nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1868). V roce 1878 obdržel Řád železné koruny I. třídy, poté se stal nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1885) a nakonec získal velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1896).[13]

Vzhledem k dlouholeté funkci náčelníka generálního štábu byl dekorován také řadou vyznamenání od zahraničních hlav států. Ve spojeneckém Německu obdržel Řád červené orlice I. třídy (1888) a rytířský kříž Řádu černé orlice (1893). Dále získal Řád čestné legie (Francie), Řád sv. Anny, Řád sv. Stanislava, Řád sv. Alexandra Něvského (Rusko), Řád lva a slunce (Persie), Řád Spasitele (Řecko, Řád Karla III. (Španělsko), Řád italské koruny, Řád sv. Mořice a Lazara (Itálie), Řád vycházejícího slunce (Japonsko), Řád rumunské hvězdy (Rumunsko), Řád Medžidie, Řád Osmanie (Osmanská říše), Řád bílého slona (Siam). Další řády získal v několika německých zemích (Bavorsko, Württembersko, Sasko).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 568 (heslo Beck Bedřich) ISBN 80-7185-057-8
  2. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 99–100 (Biografie Friedricha Beck-Rzikowského) ISBN 80-86781-08-9
  3. ↑ Rodina Karla Josepha Becka na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1868; Vídeň, 1868; s. 71 dostupné online
  5. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 28 ISBN 80-86781-08-9
  6. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1906; Vídeň, 1906; s. 94 dostupné online
  7. ↑ SKŘIVAN, Ales: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 13, 210 ISBN 978-80-278-0059-9
  8. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
  9. ↑ Služební postup Friedricha Beck-Rzikowského in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 12 dostupné online
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 78 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 207 dostupné online
  12. ↑ Friedrich Beck-Rzikowsky na webu rakouského parlamentu dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 53, 72, 113 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj