Německý spolek

; vlajka	; znak
Geografie	; Členské státy Německého spolku (tmavě zeleně), rakouská a pruská území mimo spolek (světle).
	; Členské státy Německého spolku (tmavě zeleně), rakouská a pruská území mimo spolek (světle).
Hlavní město	Frankfurt
Nejvyšší bod	Ortler (3905 m n. m.) v dnešním jižním Tyrolsku
Nejdelší řeka	Dunaj
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Němci, Italové, Češi, Slováci, Slovinci, Židé, Rómové
Jazyky	němčina, italština, dolnoněmčina, čeština, slovinština, polština, limburština, ostatní
Náboženství	římskokatolické, protestantstské, judaistické
	Státní útvar
Státní zřízení	konfederace
Měna	říšský tolar (do 1857); konvenční tolar (do 1857); spolkový tolar (od 1857)
Vznik	8. června 1815 – po Vídeňském kongresu
Zánik	23. srpna 1866 – po prusko-rakouské válce
	Státní útvary a území
	Rýnský spolek
	Rakouské císařství
	Pruské království
	Německé císařství
	Provincie Limburg
	Německé císařství
	Severoněmecký spolek
	Rakouské císařství
	Bavorské království
	Württemberské království
	Bádenské velkovévodství
	Provincie Limburg
	Lucemburské velkovévodství
	Lichtenštejnské knížectví
	Hesenské velkovévodství

Německý spolek (německy Deutscher Bund), též nazýváno jako Německá konfederace, byl politický svazek německých států (hlavně Rakouska – včetně českých zemí – Pruska, Bavorska, Württemberska, Hannoverska a Saska) v letech 1815–1866. V roce 1815 se rozkládal na 630 100 km² a měl 29,1 mil. obyvatel (v roce 1865 47,7 mil.).

Historie

Německý spolek vznikl 8. června 1815 na vídeňském kongresu jako „náhrada“^[zdroj?] za Svatou říši římskou, která zanikla v roce 1806.

Původně do něj patřilo 38 států (z toho 4 svobodná města – Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Brémy a Lübeck). V Prusku a Rakousku patřila do Německého spolku jen ta území, která předtím patřila do Svaté říše římské. V roce 1863 se v důsledku koupí nebo dědění mezi státy jejich počet ve spolku snížil na 35.^[1]

Po krizi v letech 1848–1849 byl v roce 1850 obnoven Rakouskem, které mělo stálé předsednictví. Jeho sněm zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem.

V roce 1864 na krátké období se státy spolku spojily během války proti Dánsku o území Šlesvicka a Holštýnska. Prusko pak chtělo území od Rakouského císařství odkoupit. Odmítnutá nabídka vznesená na svolaném sněmu byla příčinou zániku Německého spolku v roce 1866 po prusko-rakouské válce.^[1] Nástupcem Německého spolku byl Severoněmecký spolek pod vedením Pruska.

Členové spolku

Rakouské císařství Rakouské císařství, pouze tato území:
- Země Koruny české Země Koruny české
- Dědičné habsburské země
  - Rakouské arcivévodství
  - Štýrské vévodství Štýrské vévodství
  - Salcburské vévodství Salcburské vévodství
  - Korutanské vévodství Korutanské vévodství
  - Kraňské vévodství Kraňské vévodství
  - Okněžněné hrabství tyrolské
  - Vorarlbersko Vorarlbersko
- Rakouské přímoří Rakouské přímoří

Království

Bavorské království Bavorské království
Hannoverské království Hannoverské království
Pruské království Pruské království
Saské království Saské království
Württemberské království Württemberské království

Velkovévodství

Bádenské velkovévodství Bádenské velkovévodství
Hesenské velkovévodství Hesenské velkovévodství (Hesensko-Darmstadtsko)
Lucembursko
Meklenbursko-Střelicko
Meklenbursko-Zvěřínsko
Oldenbursko
Sasko-Weimar-Eisenach

Vévodství

Anhaltsko – od roku 1863
- Anhaltsko-Desavsko (do roku 1863, poté jednotné Anhaltsko)
- Anhaltsko-Bernburg (do roku 1863, poté jednotné Anhaltsko)
- Anhaltsko-Köthen (do roku 1847)
Brunšvické vévodství
Holštýnsko – personální unie s Dánskem
- Lauenbursko – unie s Holštýnskem resp. Dánskem
Limbursko – pouze v letech 1839 až 1867
Nasavské vévodství
Sasko-Altenburg
Sasko-Coburg a Gotha
Sasko-Meiningen