Češi

Češi
1. řada: J. A. Komenský • Jan Hus • František Palacký • J. E. Purkyně 2. řada: Karel IV. • Alfons Mucha • Vratislav II. • Bedřich Smetana 3. řada: Emil Zátopek • Jan Žižka • Prokop Diviš • Svatá Anežka Česká
Populace
10-13 milionů
(včetně Moravanů a českých Slezanů)
Země s významnou populací
ČeskoČesko Česko: 6 372 104[1][nb 1]–9 246 784[2]
USA USA 1 700 000[3][4]
KanadaKanada Kanada 94 805[5]
IzraelIzrael Izrael asi 50 000[6]
NěmeckoNěmecko Německo max. 60 000[7]
SlovenskoSlovensko Slovensko 36 153 (2017)[8]
AustrálieAustrálie Austrálie 21 196 (2006)[9]
Chorvatsko Chorvatsko 9 641 (2011)[10]
Rumunsko Rumunsko asi 5 800 (2005)[11]
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 24 000-40 000 (2010-2011)[12]
IrskoIrsko Irsko 5 451 (2011)[13]
PolskoPolsko Polsko 4 727 (2017)[14]
SrbskoSrbsko Srbsko 1 824 (2011)[15]
Jazyk(y)
čeština
Náboženství
Okrajově katolíci až žádné náb. vyznání

Češi (archaicky Čechové) jsou západoslovanský národ, žijící převážně na území Česka. Významnější české menšiny žijí v Německu, na Slovensku a v Rakousku, častěji se vyskytují i ve Francii, Itálii, Spojeném království, USA, Švýcarsku[zdroj?], Chorvatsku a na Ukrajině (Volyň). Češi jsou potomky slovanských kmenů, jež v 6. století pronikly do střední Evropy a smísily se zde s dosavadním převážně kelto-germánským obyvatelstvem. Mluví češtinou, která patří mezi západoslovanské jazyky.

Název

Teorie spojuje jméno Čech s kořenem čel-, kde je e původní. Tento kořen je v českých slovech čeleď, člověk (rus. čelovek). Je tu předpokládaný kořen kel/kol-: srov. pokolení, koleno. Původní význam tohoto kořene je ‚rod‘. Ve slovanských jazycích je dost dokladů (člověk, čeleď, člen, pokolení) pro předpoklad, že jméno utvořené z kořene čel- hypokoristickou příponou -chь mělo význam ‚člen rodu, našinec‘; tím by se dal také vysvětlit hypokoristický, „mazlivý“ tvar na -ch.[16][17][18] Možné jsou ale výklady od slovesa *čechati, *česati, které mohlo znamenat „česat“, „drhnout“ i „bít“, takže čech mohl být „bojovník“.[18] Nejasné je spojení se slovinským čěh ve významu „pastevec, chlapec“.[18]

Mužský příslušník českého národa se nazývá Čech, mužští příslušníci českého národa jsou Češi, zastarale Čechové. Ženská příslušnice českého národa je Češka, ženské příslušnice českého národa jsou Češky, zastarale Čechyně.

Cizojazyčné názvy jako Bohemia, Boemia či Böhmen jsou odvozeny od latinského Boiohaemum (Tacitus) – název vznikl složením slov Boia (Bójové) a protogermánského slova *haimaz ve smyslu „vlast, domov“ (srv. dnešní německé Heimat a anglické home).[19] Název tedy doslovně znamená „vlast Bójů“.[19] Od tohoto názvu je odvozen i pojem „bohémství“ označující neuspořádaný život. Slovo „bohém“ se začalo používat ve Francii v 19. století, kdy se mladí umělci začali masově stěhovat do sousedství migrujících Cikánů, o nichž se v tehdejší Francii tvrdilo, že přišli z Bohemie, tedy z Čech.[19][20]

V některých zemích (Srbsko, Rumunsko) byli Češi zváni jako Pémové či Pémci. Toto označení bylo odvozeno od německého Böhmen [bémen].[21]

Dějiny národa

Mytologický původ

Podle mytologického líčení přivedl Čechy z dávné pravlasti Praotec Čech. V čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou, putuje přes řeky, hory a louky, až dorazí do krajiny nástrojem nedotčené, dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ Což je charakteristika Země zaslíbené převzatá ze Starého zákona, kterou Bůh slíbil Mojžíšovi na hoře Sinaj.[22] Praotec oznámí svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznese případnou otázku o tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec útrapám, zvolá: „Tvým jménem, tvým jménem ať se země jmenuje.“ A od té doby se Čechám říká Čechy. To je ovšem krajně nepravděpodobné. Čechovi potomci, rod, čeleď by se nazývali jménem utvořeným patronymickou příponou -ici, tedy Češici, resp. Čechovici.[17]

Historický původ

Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Čech a pak Moravy v průběhu 6. století z východu, během stěhování národů. Z prvních staletích není doloženo jejich formování v národy nebo trvalé státní útvary, lze však předpokládat vzájemné působení mezi slovanskými kmeny i vymezování se vůči jiným etnikům, jak je to doloženo v případě Sámovy říše. Jazyková příbuznost později doložená u sousedícího obyvatelstva zařadila obyvatelstvo Čech a Moravy do skupiny Západních Slovanů, nazývaných tak podle oblasti, na které se usadili.

Středověký národ

České knížectví v 11. století ve Svaté říši římské

O charakteru slovanského osídlení a formování českého národa před vznikem českého státu (6.–9. století) nevíme vzhledem k nedostatku historických pramenů téměř nic jistého a historici jsou nuceni pracovat s hypotézami na základě nepřímých dokladů a analogií. Jednou z hlavních sporných otázek jsou české kmeny, zda v tomto období tvořilo obyvatelstvo jednu velkou skupinu (teorie jediného kmene) nebo několik skupin (kmenová teorie).

V 19. století přišli historikové (V. V. Tomek) s teorií, že skupiny obyvatel jmenované Kosmovou kronikou jako byli Děčané, Doudlebi, Charváti, Chebané, Litoměřici, Lučané, Zličané, byly jednotlivé kmeny, které teprve v 10. století sjednotili Přemyslovci v jeden celek. Naproti tomu novější teorie reprezentovaná nejvýrazněji Dušanem Třeštíkem předpokládají již od příchodu Slovanů jeden český kmen, v rámci kterého vznikla malá knížectví, jež dala název domnělým kmenům. Tomu odpovídá, že Češi v zahraničí vystupovali jako jeden celek, například při křtu blíže neznámých 14 českých knížat v Řezně v roce 845. Na pevnější sjednocení českého etnika však mělo budování přemyslovského státu od 10. století rozhodující vliv. Jak uvádí D. Třeštík „ Jméno Čechů se objevuje poprvé v I. staroslověnské legendě, tedy v 10. století.“ Do té doby bylo obyvatelstvo české kotliny známo pouze pod názvy „Bohmemani“ či „Beuwinitha“ – tedy Winidové (Slované) usídlení na území, které dříve obýval keltský kmen Bójů.

Po připojení Moravy k přemyslovskému státu v první polovině 11. století se začal formovat středověký český „národ“[23] zahrnující i moravské obyvatelstvo (sjednocené už v první polovině 9. století ve Velkomoravské říši)[24] a slezské Holasice. Od 13. století započala německá kolonizace českých zemí, jejímž důsledkem bylo takřka celé pohraničí německojazyčné a několik jazykových ostrovů (Jihlavsko, Svitavsko, Praha, Brno, Vyškovsko a mnohá větší města) vzniklo i uprostřed českojazyčné oblasti.

Národní obrození

Národní muzeum v roce 1900

Habsburkové se snažili svou moc v zemích Koruny české upevnit prostřednictvím podpory římskokatolické církve na úkor šlechty. V roce 1618 došlo k povstání českých stavů proti Habsburské vládě, které bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Následující pobělohorské období bylo pozdějšími vlasteneckými autory nazváno „dobou temna“. V důsledku třicetileté války a vyhnání protestantů ze země ztratily české země jednu třetinu obyvatel. Také katolické církvi neloajální česká šlechta byla nahrazena cizinci. Habsburkové následně prosazovali politiku důsledné rekatolizace, jež vedla k obnovení pozic katolicismu a upevnění jejich vlády. V 18. století začal císař Josef II. prosazovat politiku germanizace, jež vedla k ustanovení němčiny jako oficiálního jazyka Rakouské říše a vytlačování češtiny jako mluveného jazyka. O návrat mluvené češtiny mezi široké masy obyvatel se v průběhu národního obrození snažila skupina „národních buditelů“. Proces národního obrození dospěl až k politickým požadavkům vůči Habsburské monarchii, které se týkaly jazykových a občanských práv. Tyto požadavky byly splněny pouze částečně, což vedlo k sílící nespokojenosti obyvatel. Tato nespokojenost byla navíc zesílena důsledky první světové války.

Československý národ

Podrobnější informace naleznete v článku Čechoslovakismus.

Po roce 1918 byl politickým působením proponován československý národ. Po vzniku Československa k tomu vedla především snaha o vytvoření většinově národního státu v národnostně rozrůzněném prostředí.

Charakteristika

Jazyk

Podrobnější informace naleznete v článku Čeština.

Češi hovoří češtinou, západoslovanským jazykem, který má celosvětově 12 milionů mluvčích. Jde o flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska /ř. Čeština je užívána jako oficiální jazyk v Česku a Evropské unii, také je vzájemně srozumitelná se slovenštinou a lužickou srbštinou.

Genetika

Rozšíření populace ve vybraných národech podle podobnosti frekvencí jejich haploskupin, American Journal of Physical Anthropology, 2007
     Češi
     Němci
     Poláci
     Italové
     Balkán

Moderní genetické výzkumy zjistily, že Češi pochází z několika pravěkých migračních vln.[25][26] Na původu Čechů, stejně jako většiny moderních Evropanů, se podílely tři pravěké populace[27]: mezolitičtí lovci a sběrači pocházející z kromaňonské populace, která obývala Evropu během poslední doby ledové, dále neolitičtí zemědělci, kteří se do Evropy začali stěhovat před 9000 lety z Anatolie během neolitické revoluce v zemědělství, a nakonec pastevci jámové kultury, kteří se stěhovali z pontsko-kaspické stepi ve východní Evropě v souvislosti s indoevropskými migracemi před 5000 lety.[28][29][30] Podle některých vědců byla kultura se šňůrovou keramikou, která vzešla z migrace lidu jámové kultury, společným předkem pro pozdější keltské, germánské, baltské, slovanské a možná i některé italické indoevropské jazyky.[31]

Podle moderních genetických výzkumů jsou Češi potomci zejména Slovanů, Germánů a Keltů, kteří v průběhu tisíciletí obývali území dnešního Česka. Geneticky je obyvatelstvo Česka v porovnání s některými jinými zeměmi velmi pestré a zahrnuje kromě 35 procent slovanské populace také třetinu populace s germánsko-keltským původem, 10 procent populace s nordickým (skandinávským) původem a další mají původ například židovský, jihoevropský nebo i sibiřský.[32] Podle jiného výzkumu je etnogeneze Čechů dotčena slovanským původem z 51 procent a zbytek je tvořen románským, germánským, židovským, ugrofinským nebo jihokavkazským původem.[33]

Češi mají vysokou frekvenci výskytu haploskupiny R1a – 34,2 %.[34] Vysoký výskyt této haploskupiny existuje mezi slovansky mluvícími národy ve střední a také ve východní Evropě.[35] Podle studií má pak 22 %[36] až 35,6 %[37] českých mužů západoevropskou Y-DNA haploskupinu R1b, která je mezi Slovany vzácná.[36][37] Dle studií má 11 %[36] až 13 %[37] Čechů nordickou haploskupinu I1.[36]

Dle České Y-DNA databáze byla na základě dostupných vzorků ke dni 23. ledna 2020 četnost SNP haploskupin u Čechů následující: R1a 37%, R1b 26%, I2 10%, I1 7%, E1b1b 6%, G2a 4%, J2 3%, N 1%, J1 1%. [2]

Na základě nejnovějších poznatků je pak zastoupení Y-DNA haploskupin v české populaci následující: R1a 38,5%, R1b 26,5%, I2 10,4%, I1 7,1%, E1b1b 6,4%, G2a 4%, J2 3,1%, N 1,1%, J1 1,1%[3] Archivováno 30. 5. 2022 na Wayback Machine.

U Čechů byla také zjištěna vysoká frekvence mutace G551D genu CFTR, způsobující cystickou fibrózu. Podobně vysoké frekvence byly zjištěny v Rakousku a v keltských oblastech ve Walesu, Skotsku, Cornwallu, Irsku a Bretani.[38]

Obývané území

Statistika

Většina Čechů tvoří obyvatelstvo Česka. Při sčítání lidu v roce 2011 se k české národnosti přihlásilo 6 732 104 osob, tedy 63,4 % obyvatel země.[39] Oproti sčítání lidu z roku 2001 to znamená značný pokles, způsobený především nevyplněním nepovinné kolonky národnost.

  • Sčítání lidu roku 1991
    Sčítání lidu roku 1991
  • Sčítání lidu roku 2001
    Sčítání lidu roku 2001
  • Sčítání lidu roku 2011
    Sčítání lidu roku 2011

Diaspora

Podrobnější informace naleznete v článku České menšiny ve světě.
Čeští dobrovolníci, kteří sloužili během první světové války v kanadské armádě

Podle odhadů dnes žije mimo území Česka 2,5 milionu Čechů.[40] Ve Spojených státech se k české národnosti hlásí až 1,7 milionu lidí,[41] jenže jde spíše o uvedení původu, protože k češtině jako mateřskému jazyku se přihlásilo méně než 350 tisíc lidí.[42] V roce 2020 se k českému původu přihlásilo 1,3 mil. obyvatel USA (870 tis. jako primární původ, 651 tis. jako sekundární původ), další 280 tis. se přihlásilo k československému původu.[43]

Podobná situace je v Kanadě, kde žije až 100 tisíc Čechů, ale češtinu ovládá méně než 24 tisíc lidí. Další největší české diaspory jsou v sousedních státech Česka v Rakousku a Slovensku, kde žije pod 40 000 Čechů.[8][44] V žádném státě s výjimkou Česka netvoří Češi více než 1% obyvatelstva.

Vrchol české migrace na Ukrajinu přišel během průmyslové revoluce v letech 1868 až 1880 a směřoval do oblasti Volyně. Před repatriací do Československa v roce 1947 žilo na Volyni 40 000 Volyňských Čechů v 647 čistě českých i etnicky smíšených obcích.[45] Po převzetí moci bolševiky v Rusku proběhla v sovětské části Volyně kolektivizace zemědělství během níž byla Čechům půda zabavena. Za druhé světové války tvořili Volyňští Češi v roce 1944 podstatnou část 1. československého armádního sboru.[46] Po válce proběhly rozsáhlé repatriace Volyňských Čechů do Československa. Na počátku 90. let bylo v důsledku Černobylské havárie dalším Volyňským Čechům umožněno vrátit se do vlasti.

Příslušníci české diaspory v Buenos Aires v Argentině

Největší česká diaspora je v současnosti ve Spojených státech. K českým kořenům se zde hlásí téměř 1,5 milionů obyvatel. První českou migrační vlnou na území budoucích Spojených států byl příchod Moravských bratři, pokračovatelů Komenského Jednoty bratrské v první polovině 18. století. Čeští imigranti ve Spojených státech také založili mnoho osad ve státech Pensylvánie, Severní Karolína, Nebraska, Texas, Oklahoma a Illinois. Největším městem s českou populací se po Praze a Vídni stalo Chicago.

Významné skupiny obyvatel českého původu mají v Jižní Americe Argentina, Brazílie a Paraguay. V roce 1956 se pravnuk českého emigranta Juscelino Kubitschek de Oliveira stal 24. prezidentem Brazílie, který mimo jiné stanovil jako cíl vytvoření nového hlavního města Brasília. V Paraguayi se k české komunitě hlásí asi tisíc osob.

Z evropských zemí žije velká skupina lidí českého původu v Chorvatsku, v roce 2011 se k ní hlásilo necelých 10 tisíc osob[10]. V Rumunsku se počet občanů českého původu v roce 2005 odhadoval na 5 800[11] lidí, kteří na etnicky pestrém území Banátu udržují české tradice. V Srbsku, většinou v oblasti Banátu, jehož významná část leží v Srbsku, podle sčítání z roku 2011 žije 1824 Čechů. V polském Zelově se k české národnosti hlásí asi 500 obyvatel, kteří jsou potomky českých pobělohorských exulantů.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tento údaj je minimální odhad, jelikož 2 742 669 občanů odmítlo uvést vlastní národnost při sčítání v roce 2011; velká většina z nich byli etničtí Češi, jak naznačuje údaj ze sčítání lidu v roce 2001, kdy se přihlásilo 9,25 milionů Čechů; bez Moravanů (9,8 milionů včetně).

Reference

  1. ↑ Tab. 6.2 Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů: výsledky podle trvalého bydliště [online]. 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013. 
  2. ↑ Czech Republic [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2014-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. (anglicky) 
  3. ↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/po-listopadu-odeslo-z-republiky-na-200-tisic-cechu.A140605_163121_domaci_cen
  4. ↑ 2013 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-12. (anglicky) ; Američané českého původu
  5. ↑ Ethnic Origin (264), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3), Generation Status (4), Age Groups (10) and Sex (3) for the Population in Private Households of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agglomerations, 2011 National Household Survey [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.kniha.cz [online]. [cit. 2017-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. 
  7. ↑ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nemecko-vysava-pracovniky-z-pohranici-laka-je-nasobne-vetsi-vyplata-a-prispevek-na-dite-k-tomu-59351
  8. ↑ a b https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesi-na-slovensku.A171213_152844_domaci_fer
  9. ↑ 2006 census Data : View by Location. www.censusdata.abs.gov.au [online]. [cit. 2008-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-07-09. 
  10. ↑ a b http://www.dzs.hr/Hrv/censuses/census2011/results/htm/H01_01_05/H01_01_05.html
  11. ↑ a b [1], oddíl 1.6
  12. ↑ Estimated population resident in the United Kingdom, by foreign country of birth (Table 1.3) [online]. Office for National Statistics, 12 May 2012 [cit. 2012-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ CSO Emigration [online]. Census Office Ireland [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ https://www.encyclopediaofmigration.org/
  15. ↑ Попис становништва, домаћинстава и станова 2011. у Републици Србији: Становништво према националној припадности - „Остали“ етничке заједнице са мање од 2000 припадника и двојако изјашњени. webrzs.stat.gov.rs [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-17. 
  16. ↑ Hošek, O významně jmen Čechové, Morava, Slované, Časopis Matice moravské 15, 1891. — Obnoveno J. Otrebským v knize Słowanie (1947).
  17. ↑ a b Jaromír Spal: Původ jména Čech, Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 9-10
  18. ↑ a b c REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo Čech, s. 112–113. 
  19. ↑ a b c Online Etymology Dictionary: Bohemia [online]. Douglas Harper [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (angličtina) 
  20. ↑ WALKER, Andy. What is bohemian?. BBC News [online]. 2011-03-11. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ https://els.skauting.cz/archiv/pozvani-ctvrte-po-stopach-pemu-ztraceneho-ceskeho-kmene
  22. ↑ Ex 3, 8 (Kral, ČEP) a na celé řadě dalších míst
  23. ↑ Z nedostatku vhodnějšího pojmenování se používá tento novodobý termín, ovšem v uvozovkách nebo ve spojení „středověký národ“, aby se do středověké reality nezanášely anachronické pojmy, související až s moderním nacionalismem
  24. ↑ Hubinger a kol. (1985), str. 70
  25. ↑ Genetická stopa pravěkých lovců z Dolních Věstonic vymizela, jiným populacím z této doby se dařilo. Česká televize [online]. 1. března 2023. Dostupné online. 
  26. ↑ Nový výzkum DNA pravěkých obyvatel území Čech ukázal neznámé vlny migrací. Česká televize [online]. 26. srpna 2021. Dostupné online. 
  27. ↑ Překvapivý objev českých archeologů. Výzkum odhalil dosud neznámé migrační vlny v pravěku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. srpna 2021. Dostupné online. 
  28. ↑ HAAK, Wolfgang; LAZARIDIS, Iosif; PATTERSON, Nick; ROHLAND, Nadin; MALLICK, Swapan; LLAMAS, Bastien; BRANDT, Guido. Massive migration from the steppe was a source for Indo-European languages in Europe. Nature. 11. června 2015, s. 207–211. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature14317. PMID 25731166. Bibcode 2015Natur.522..207H. arXiv 1502.02783. (anglicky) 
  29. ↑ GIBBONS, Ann. Thousands of horsemen may have swept into Bronze Age Europe, transforming the local population. Science. 21. února 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Bioarcheolog: Náš genom je z třetiny lovců mamutů, Češi přišli z Polska. iDNES.cz [online]. 10. srpna 2020. Dostupné online. 
  31. ↑ MALLORY, J.P. I Search of the Indo-Europeans. freprint. vyd. [s.l.]: Thames and Hudson, 1999. S. 108. (anglicky) 
  32. ↑ KLEPÁČ, Vladimír. Jen třetina Čechů má slovanské kořeny, ukázal výzkum. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-10-28 [cit. 2017-10-28]. Dostupné online. 
  33. ↑ GAZDÍK, Jan. Češi jsou Slované jen z půlky, říkají testy DNA. iDNES.cz [online]. 2007-06-14 [cit. 2017-10-28]. Dostupné online. 
  34. ↑ Luca F, Di Giacomo F, Benincasa T, Popa LO, Banyko J, Kracmarova A, Malaspina P, Novelletto A, Brdicka R. Y-chromosomal variation in the Czech Republic. Am. J. Phys. Anthropol.. 2007, s. 132–9. DOI 10.1002/ajpa.20500. PMID 17078035. (anglicky) 
  35. ↑ F. Luca, F. Di Giacomo, T. Benincasa et al., "Y-Chromosomal Variation in the Czech Republic," American Journal of Physical Anthropology 132:132–139 (2007).
  36. ↑ a b c d Distribution of European Y-chromosome DNA (Y-DNA) haplogroups by country in percentage
  37. ↑ a b c O. Semino et al, The genetic legacy of paleolithic Homo sapiens sapiens in extant Europeans: a Y chromosome perspective, Science, vol. 290 (2000), pp. 1155-59.
  38. ↑ Milan Macek, Milan Macek ml., Alice Krebsová, V. Vávrová. Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, RELATIVNĚ VYSOKÝ VÝSKYT MUTACÍ G551D A CFTRDEL21KB CFTR GENU V ČESKÉ REPUBLICE U PACIENTŮ S CYSTICKOU FIBROSOU OBJEKTIVNĚ PROKAZUJE, ŽE NAŠE POPULACE JE SLOVANSKÉHO A KELTSKÉHO PŮVODU. Dostupné on-line
  39. ↑ Archivovaná kopie. notes2.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. 
  40. ↑ https://www.e15.cz/domaci/v-cizine-uz-zije-kazdy-sesty-cech-nejcasteji-v-usa-1327855
  41. ↑ https://www.svetaznalec.cz/pocet-cechu-a-slovaku-zijicich-v-zahranici/
  42. ↑ Archivovaná kopie. factfinder.census.gov [online]. [cit. 2019-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-30. 
  43. ↑ Explore Census Data. data.census.gov [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  44. ↑ http://www.statistik.at/web_de/statistiken/menschen_und_gesellschaft/bevoelkerung/bevoelkerungsstruktur/bevoelkerung_nach_staatsangehoerigkeit_geburtsland/index.html
  45. ↑ "Základní informace o Češích na Volyni"
  46. ↑ "Volyňští Češi – komunita v klinči divokých dějin Ukrajiny". Česká televize. 25. března 2014.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj