Řád sv. Anny (Rusko)

Řád sv. Anny (Rusko)
Орден Святой Анны
Odznak řádu sv. Anny II. třídy. Vojenská verze
Odznak řádu sv. Anny II. třídy. Vojenská verze
Uděluje

Romanovci
Typ dynastický řád
Založeno 1735
1796 (ruský řád)
Stát Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorp
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Náboženská příslušnost pravoslavné
Heslo Amantibus Justitiam, Pietatem, Fidem (Přátelům spravedlnosti, zbožnosti a věrnosti)
Status dosud udílen
Zakladatel Karel Bedřich Holštýnsko-Gottorpský
Třídy I. třída
II. třída
III. třída
IV. třída
Popis červeně smaltovaný zlatý tlapatý kříž se zlatými ornamenty mezi rameny, uprostřed medailon s postavou sv. Anny
Ostatní vyznamenání
Vyšší Řád sv. Vladimíra
Nižší Řád svatého Mikuláše divotvůrce
Řádová hvězda
Řádová hvězda

Imperátorský Řád svaté Anny (rusky: Императорский орден Святой Анны) byl ruský řád založený původně holštýnsko-gottorpským vévodou Karlem Bedřichem v roce 1735 na paměť jeho manželky velkokněžny Anny Petrovny. Od roku 1762 byl řád užíván v Rusku jejich synem carem Petrem III. a od roku 1796 byl oficiálně přijat mezi ruské imperátorské řády jako obecný záslužný řád. Zanikl s koncem monarchie v Rusku v roce 1917.

Historie

Car Pavel I. v roce 1797 upravil pravidla pro udělování řádu sv. Anny v souvislosti s jeho uvedením do systému ruských řádů a vyznamenání. Podle statutu řádu byl řád rozdělen do celkem tří tříd (později čtyř tříd) a byl udělován za obecné zásluhy o stát a státní (vojenskou) službu.[1] Dále byl statut řádu upraven v roce 1829, kdy byl založen tzv. řádový sněm, který měl spolupracovat v rozhodovacím procesu pro udělení řádu. V roce 1845 byl vydán další statut, který upřesňoval pravidla pro udělování, práva a privilegia členů řádů a další pravidla související s řádem. Do roku 1845 bylo s udělením řádu spojeno povýšení do dědičného šlechtického stavu, což statut změnil: dědičné šlechtictví se týkalo jenom řádu I. třídy, zatím co u ostatních se jednalo jenom o šlechtictví osobní.[2]

S udělením řádu byla spojená také výplata roční penze, která byla odlišena podle stupňů a dalších podmínek. Např. k I. třídě se jednalo mezi 350 až 200 rublů tehdejší měny. A u poslední čtvrté třídy se jednalo 60 až 40 rublů.[3]

Vedle vlastního odznaku řádu bylo zavedeno v roce 1797 vyznamenání sv. Anny, které bylo určeno pro nižší vojenské hodnosti po 20 letech příkladné vojenské služby. Vyznamenání se skládalo ze stříbrné medaile s vyobrazením svatoannenského kříže nošené na stužce na prsou.[4]

Třídy a pravidla nošení

Řád byl původně založen jenom v jedné třídě. Po přijetí řádu (1796) do soustavy ruských imperátorských řádů byl rozdělen do celkem 3 tříd a od roku 1835 do celkem 4 tříd.

  • I. třída: velkostuha přes levé rameno a hvězda řádů napravo
  • II. třída: řádový odznak zavěšený na krční stuze
  • III. třída: řádový odznak na prsou
  • IV. třída: řádový odznak byl zavěšený na šavli.[5]
Pravidla nošení řádu Sv. Anny. Zleva IV: třída s odznakem na šavli, III. třída s odznakem na prsou, II. třída s páskou kolem krku a zcela napravo I. třída s hvězdou a velkostuhou s odznakem přes levé rameno

Vzhled řádu

Odznakem řádu sv. Anny byl zlatý tlapatý kříž zdobený červeným smaltem. Mezi jednotlivými rameny kříže byly dekorující ornamenty ve zlatě. V případě vojenských zásluh byly do ornamentů umístěny ještě zkřížené meče. Uprostřed něj byl umístěn medailon s miniaturou svaté Anny.
Hvězda řádu byla stříbrná osmicípá s medailonem v červené barvě a křížem na zlatém pozadí uprostřed. Okolo byla situována páska se stříbrným latinským nápisem Aman. Just. Piet. Fid. V horním okraji pásky s nápisem byly dvě postavy andělíčků nesoucích korunku.[5]

Významní nositelé řádu

Řád patřil k poměrně hojně užívaným vyznamenáním Ruské říše. Byla jim vyznamenána většina významných politických a vojenských osobností ruského života.

Mezi vyznamenanými z řad Čechů byl například Václav Hanka, který byl držitelem řádu sv. Anny III. třídy. Dále to byli také Karel Jaromír Erben, František Ladislav Rieger nebo generál z období napoleonských válek Václav Jan Frierenberger a další.[6] Z řad Moravanů pak například P. František Sušil, jemuž car udělil řád II. třídy v roce 1863.

Galerie

  • Odznak řádu III třídy
    Odznak řádu III třídy
  • Hvězda řádu sv. Anny
    Hvězda řádu sv. Anny
  • Václav Hanka s odznakem řádu III. třídy.
    Václav Hanka s odznakem řádu III. třídy.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Российские императорские и царские ордена : краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg: [s.n.], 1901. 93 s. S. 40. (rusky)  Dále jen Российские императорские и царские ордена 1901.
  2. ↑ Исторический очерк российских орденов и сборник основных орденских статусов.. St.Peterburg: [s.n.], 1891. 476 s. S. 9–10. (rusky)  Dále jen Исторический очерк 1891.
  3. ↑ Исторический очерк 1891, s.298.
  4. ↑ Исторический очерк 1891, s.293.
  5. ↑ a b Lobkowicz 1995, s. 143.
  6. ↑ KOŘALKA, Jiří. František Palacký (1798-1876). Životopis. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-125-2. S. 427. 

Literatura

  • DUROV, V. A. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky) 
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj