Eduard Paar

Eduard hrabě Paar
Generální pobočník císaře
Ve funkci:
1887 – 1916
Panovník František Josef I.
Předchůdce Friedrich von Mondel
Nástupce císař František Josef I. zemřel
Tajný rada
Ve funkci:
1887 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1866 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby ? – 1. prosince 1918
Hodnost rytmistr (1866), plukovník (1874), generálmajor (1879), polní podmaršál (1884), generál jezdectva (1891), generálplukovník (1916)
Narození 5. prosince 1837
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. února 1919 (ve věku 81 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Rodiče Karel Paar (1806–1881) a Ida Leopoldina z Liechtensteinu (1811–1884)
Příbuzní bratr: Karel Jan Václav Paar (1834–1917)
bratr: Alois Paar (1840–1909)
sestra: Josefína Paarová, provd. Falkenhaynová a poté Czerninová (1839–1916)
švagr: Jaromír Czernin z Chudenic (1818–1908)
sestra: Františka Paarová, provd. Podstatzká-Lichtenstein (1842–1881)
švagr: Leopold III. Podstatzky-Lichtenstein (1840–1902)
děd: Jan Karel Paar (1772–1819)
babička: Marie Aloisie Guidobaldina Cavrianiová (1783–1861)
Alma mater Tereziánská vojenská akademie
Profese voják
Náboženství římskokatolické
Ocenění Řád železné koruny I. třídy (1889)
velkokříž Leopoldova řádu (1896)
Vojenský záslužný kříž s brilianty (1898)
rakouský Řád zlatého rouna (1900; č. 1120)
velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1907)
Commons Eduard von Paar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Maria Mikuláš hrabě Paar (německy Eduard Maria Nikolaus Graf von Paar; 5. prosince 1837 Vídeň – 1. února 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál z knížecího rodu Paarů usazeného v Čechách. Celou kariéru strávil v rakousko-uherské armádě, nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka. Třicet let patřil k vlivným osobnostem Rakouska-Uherska jako generální pobočník císaře Františka Josefa (1887–1916). Kromě řady rakouských a zahraničních vyznamenání byl rytířem Řádu zlatého rouna.[1] Je pohřben v rodinné hrobce v Bechyni.

Životopis

Generální pobočník Eduard Paar (zcela vpravo) doprovází císaře Františka Josefa na návštěvě v Bavorsku (1909)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[2] narodil se jako třetí syn knížete Karla Paara (1806–1881), matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů. Absolvoval gymnázium ve Vídni, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v hodnosti poručíka. Sloužil u jezdectva, za války se Sardinií bojoval v bitvě u Magenty. V roce 1866 se v hodnosti rytmistra stal císařským pobočníkem, téhož roku obdržel titul c. k. komořího. V roce 1874 v hodnosti plukovníka převzal velení dragounského pluku č. 4.[3] V roce 1879 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 4. jezdecké brigády v Budapešti.[4] V roce 1884 obdržel hodnost c.k. polního podmaršála a od té doby působil trvale přímo u císařského dvora, byl jmenován též c. k. tajným radou (1887). V letech 1887–1916 byl generálním pobočníkem císaře Františka Josefa[5][6] a patřil k důležitým osobnostem dvorního aparátu. Jako důstojník měl vliv na císařova rozhodnutí v oblasti armády, častým poradcem byl ale také v politických otázkách. Z titulu své funkce byl také osobním účastníkem dramatických momentů života Františka Josefa. V roce 1898 mu předal telegram o zavraždění císařovny Alžběty a v roce 1914 informoval císaře o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Eduard Paar na projížďce s císařem Františkem Josefem (1900)

V roce 1891 dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva[7][8] a nakonec byl krátce před smrtí Františka Josefa povýšen do hodnosti c. k. generálplukovníka (1916).[9] Funkci generálního pobočníka vykonával ještě krátce pro nového císaře Karla I., ten si ale brzy vybral mladší spolupracovníky a ke konci roku 1916 byl Paar uveden do stavu disponibility.[10] Do výslužby odešel formálně až k 1. prosinci 1918.[11] Krátce po zániku monarchie zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni. Během dlouholeté služby v blízkosti císaře dostal řadu darů, jimiž obohatil umělecké sbírky na zámku v Bechyni.[12]

Jeho nejstarší bratr Karel Jan Václav Paar (1834–1917) byl jako hlava rodu od roku 1881 knížetem a majitelem velkostatků v Čechách, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic (1818–1908) nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn (1840–1902).

Tituly a ocenění

Jako mladší syn knížete užíval od narození titul hraběte. Jako císařský generální pobočník byl v roce 1887 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Během své kariéry v armádě obdržel několik ocenění, ve funkci dlouholetého císařského generálního pobočníka získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.[13] Jako příslušník nejvyšší šlechty byl v roce 1900 jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[pozn. 1] Od roku 1900 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2.[14][15]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V rodině Paarů byl pátým a posledním nositelem Řádu zlatého rouna. Spolu s ním byli v roce 1900 Zlatým rounem dekorováni například bavorský princ Ruprecht, významní diplomaté František Deym ze Stříteže a Ladislaus Szögyény-Marich nebo bohatí velkostatkáři v Čechách Max Egon Fürstenberg, Karel Auersperg nebo Josef Osvald II. Thun-Hohenstein.

Reference

  1. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 275
  2. ↑ Ottův slovník naučný, 19. díl, Praha, 1902 (reprint 2000); s. 2 ISBN 80-7185-057-8
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 420 dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 122 dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 69, 111 dostupné online
  6. ↑ Velení rakousko-uherské armády 1906 dostupné online
  7. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Generale und Obersten 1916; Vídeň, 1916; s. 5 dostupné online
  9. ↑ Seznam rakousko-uherských generálplukovníků na webu weltkriege dostupné online
  10. ↑ Schematismus der Generale und Obersten (der k.u.k. Armee); Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
  11. ↑ Služební postup Eduarda Paara in: Antonio Schmidt-Brentano: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 132 dostupné online
  12. ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Historické sbírky Paarů a zámek Bechyně in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 46 ISSN 1212-0987
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Paara in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 34 dostupné online
  14. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 666 dostupné online
  15. ↑ Dragounský pluk č. 2 na webu valka.cz dostupné online

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj