Emil David von Rhonfeld

Emil baron David von Rhonfeld
Místodržitel v Dalmácii
Ve funkci:
1890 – 1902
Předchůdce Karl Blažeković
Nástupce Erasmus von Handel
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1893), polní podmaršál (1886), generálmajor (1880)
Narození 1. července 1837
Praha
Úmrtí 10. května 1918 (ve věku 80 let)
Titul baron (1902)
Děti Valerie David z Rhonfeldu
Profese voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil svobodný pán David z Rhonfeldu (německy Emil Freiherr David von Rhonfeld) (1. července 1837 Praha – 10. května 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1855 a zúčastnil se vojenských konfliktů druhé poloviny 19. století. Později se uplatnil jako štábní důstojník a velitel různých vojenských jednotek. V letech 1890–1902 zastával funkci guvernéra v Dalmácii.[1] Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893) a po odchodu do výslužby získal titul barona (1902). Díky sňatku svého staršího bratra byl blízce spřízněn s rodinou českého spisovatele Julia Zeyera.

Životopis

Byl synem rakouského důstojníka Franze Davida, účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1846 do šlechtického stavu, matkou byla Terezie, rozená Kofferová.[2][3] Emil (uváděný též jako Emilian) studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1855 jako podporučík. Následně si doplnil vzdělání na C. k. válečné škole ve Vídni a dokončil ji v hodnosti nadporučíka (1857). Během války se Sardinií byl povýšen na kapitána a za účast v bitvě u Solferina obdržel Vojenskou záslužnou medaili (1859). Poté sloužil u 5. pěšího pluku a v roce 1866 u generálního štábu v Itálie (během prusko-rakouské války, respektive třetí italské války za nezávislost. V roce 1868 byl povýšen na majora a v hodnosti podplukovníka (1872) působil znovu u generálního štábu. V roce 1875 se stal plukovníkem a zástupcem velitele 66. pěšího pluku.[4] S tímto plukem se vyznamenal během okupace Bosny a Hercegoviny (1878), načež obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878).[5]

V roce 1880 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 17. pěší brigády v Praze[6] a poté se podílel na potlačení povstání v Dalmácii, díky tomu v roce 1883 obdržel velkokříž srbského Takovského řádu. Od roku 1884 byl zástupcem velitele XIV. armádního sboru v Innsbrucku, tj. zemského velitelství pro Tyrolsko a Vorarlbersko.[7] V roce 1886 byl povýšen na polního podmaršála, v roce 1887 byl přeložen k XV. armádnímu sboru do Sarajeva a v letech 1889–1890 byl jeho velitelem (zemské velitelství pro Bosnu a Hercegovinu).[8]

K datu 11. října 1890 byl jmenovám guvernérem, respektive místodržitelem v Dalmatském království,[9] kde byl zároveň vrchním velitelem se sídlem v Zadaru. Současně byl v roce 1890 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[10]od roku 1890 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 72 dislokovaného v Prešpurku.[11][12] V Zadaru byl v počátcích svého působení tako prezidentem zemského finančního ředitelství.[13] V Dalmácii podporoval hospodářský růst, nechal budovat nové silnice a odvodňovat močály, prosazoval také chorvatštinu jako úřední jazyk. Potenciál Dalmácie viděl především v kulturním bohatství a památkách a stal se jedním z prvních propagátorů turistiky v tomto regionu, usiloval také o financování archeologických výzkumů. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893). Mezitím byl dekorován Řádem železné koruny I. třídy (1892)[14] a velkokřížem Leopoldova řádu (1898), v Turecku obdržel v roce 1902 Řád Osmanie. V březnu 1902 rezignoval na funkci guvernéra v Dalmácii a současně byl penzionován v armádě. V roce 1902 byl povýšen na barona (svobodný pán) a mimo aktivní službu nakonec v roce 1908 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[15][16]

Rodina

V roce 1866 se oženil s Marií von Maschirevies. Z manželství se narodily dvě dcery. Starší Julie se v roce 1889 provdala za barona Wladimira Giesla (1860–1936), který v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála, působil také jako diplomat a před první světovou válkou byl rakousko-uherským vyslancem v Srbsku. Mladší dcera Valerie (1874–1947) se díky rodinným vazbám od mládí pohybovala v německy mluvících kulturních kruzích v Praze a v letech 1893–1895 udržovala poměr s básníkem Rainerem Mariou Rilkem.

Emilův starší bratr Franz (1831–1902) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, později žil trvale v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech.[17] V roce 1870 se oženil s Janou Vilemínou Zeyerovou (1842–1924), sestrou slavného českého básníka Julia Zeyera (1841–1901) a architekta Jana Zeyera (1847–1903).[18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1898; s. 91 (heslo David z Rhonfeldu Emil)
  2. ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008; Praha, 2007; s. 277–278 ISBN 978-80-85955-36-1
  3. ↑ Rodina Emila Davida na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1875; s. 124, 354 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 75 dostupné online
  6. ↑ Kais.königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1881; s. 123 dostupné online
  7. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 104 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1890; s. 122, 135 dostupné online
  9. ↑ Představitelé státní správy v Dalmácii na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 248 dostupné online
  11. ↑ Historie pěšího pluku č. 72 na webu valka.cz dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 253 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 907 [1]
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 81 dostupné online
  15. ↑ Služební postup Emila Davida von Rhonfeld in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 207; s. 33 dostupné online
  16. ↑ Emil David von Rhonfeld in: Hrvatska enciklopedija dostupné online
  17. ↑ Hrob Franze Davida von Rhonfeld [2]
  18. ↑ HOLEJŠOVSKÝ, Vlastimil: Rod básníka Julia Zeyera. K 100. výročí jeho narození a k 40. výročí jeho úmrtí; Příloha Časopisu rodopisné společnosti; Praha, 1940; s. 85–86 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj