Portál:Houby

Lošákovec blankytný

Houby (latinsky: Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami.

V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou jsou oleje a glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

…více informací v článku Houby

Lanýž letní

Lanýž (Tuber) je rod hub z čeledi lanýžovitých, který je považován za jednu z největších kulinářských pochoutek nacházející se převážně v oblasti Istrijského poloostrova. Lanýži rostou pod zemí v hloubce přibližně 30 cm a oproti ostatním houbám neobsahují nadzemní část, což ztěžuje jejich vyhledávání.

… více informací v článku Lanýž

» Připravované «

Houby jsou prastaré organismy z karbonu či permu. Systematicky se houby dělí na několik oddělení. Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk.

Níže uvedený seznam uvádí jednu z dosud používaných podob klasifikace hub.[1] U každého jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky.

• Chytridiomycety (Chytridiomycota) – mají bičíkaté pohyblivé spory
• Houby spájivé (Zygomycota) – v životním cyklu je odolné zygosporangium
• Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) – pohlavní spory uložené ve vřeckách
  • Z nich většina v třídě vřeckovýtrusné (Ascomycetes)
• Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) – spory umístěné na bazidiu
• Glomeromycota (v rámci toho jediná třída Glomeromycetes)
• Houby nedokonalé (Deuteromycota) – spíše označení pro houby, které se nerozmnožují pohlavně

… více informací v článku Houby

Muchomůrka zelená

Otrava houbami je otrava způsobená konzumací jedovatých nebo zkažených hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus). Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze žaludeční a střevní nevolnost (například otrava hřibem satanem v případě nedostatečné tepelné úpravy) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití pavučince plyšového nebo otravě muchomůrkou zelenou).

… více informací v článku Otrava houbami

Muchomůrka červená

Halucinogenní účinky psychoaktivních hub se jeví jako potenciálně perspektivní v psychodiagnostice a snad i v psychoterapii. Nutné je ale varovat před požitím těchto hub bez lékařského příkazu. Houby působí jako psychedelikum a množství, které by bylo pro tělo škodlivé je prakticky nestravitelné, je zde ovšem riziko v psychologických účincích, které mohou být nezvladatelné nebo vyvolat latentní psychické poruchy. Nebezpečná může být kombinace s MAOI.

Příklady druhů:

• Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica)
• Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)
• Paličkovice nachová (Claviceps purpurea)

Lysohlávka (Psilocybe) je rod stopkovýtrusných hub s celosvětovým výskytem. Známé jsou především pro své halucinogení účinky, slangově označované jako „houbičky“, a to i přesto že většina druhů lysohlávek neobsahuje halucinogenní látky. Druhy, které obsahují halucinogenní látky, obsahují psilocin a psilocybin, v menší míře také slabší baeocystin a norbaeocystin, jehož psychoaktivita je ovšem sporná.

Elias Magnus Fries byl profesorem botaniky na Univerzitě v Lundu (od roku 1814) a profesorem praktické ekonomie (od 1834) a botaniky na univerzitě v Uppsale. Společně s C. H. Persoonem je považován za jednoho z nejvýznamnějších mykologů 19. století a spolutvůrce moderní mykologické taxonomie. Mimo jiné zavedl užívání zbarvení spor (výtrusného prachu) a vzhled hymenoforu jakožto jedny z hlavním určovacích znaků.

Jehnědka olšová

»Připravované «

Víte, že…

Staročeská pověst vypráví, že v minulosti byly lesy plné strašidel, ale rostlo v nich jen málo hub. Jak postupně přibývalo lidí, rozhodl se lesní duch svou říši zrušit a všechna strašidla podle přání proměnil na zvíře nebo rostlinu. Jednoho dne za ním přišly také tři víly. Vzhledem si byly na první pohled dosti podobné, ale každá měla jinou povahu – jedna byla dobrá, druhá zlá a třetí fintivá. Podle jejich přání je lesní duch proměnil v houby – muchomůrku růžovku, muchomůrku zelenou a muchomůrku červenou.

» Připravované «