Terčovka válcovitá

Jak číst taxoboxTerčovka válcovitá
alternativní popis obrázku chybí
Terčovka válcovitá (Hypogymnia tubulosa)
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Kmen vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída Lecanoromycetes
Řád misničkotvaré
Čeleď Parmeliaceae
Rod Hypogymnia
Binomické jméno
Hypogymnia tubulosa
(Schaer.) Hav., 1918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Terčovka válcovitá (Hypogymnia tubulosa) je druh lišejníku z čeledi Parmeliaceae. Poprvé jej popsal Ludwig Emanuel Schaerer roku 1840 jako jednu z odrůd druhu Parmelia ceratophylla, na samostatný druh jej v roce 1918 povýšil Johan Johnsen Havaas.[1]

Popis

Terčovka válcovitá je listovitý lišejník (tzv. foliózní) s dutinatou stélkou. Laloky na koncích bývají slabě nafouklé a mají šedo-zelené zbarvení. Spodní strana je tmavě hnědá až černá. Laloky jsou často nepravidelně větvené s hladkým nebo mírně hrbolatým povrchem.[2]

Chemické složení

Tento lišejník obsahuje různé ochranné látky (sekundární metabolity). Patří mezi ně například atranorin a chloroatranorin, které vykazují antimikrobiální účinky, nebo physodové kyseliny působící jako antioxidanty a chránící lišejník před nadměrným UV zářením.[3] Díky těmto látkám je lišejník odolnější vůči mikrobům a nepříznivým podmínkám prostředí.

Ekologie

Terčovka válcovitá preferuje spíše kyselé povrchy — roste na kůře jehličnatých stromů nebo na kamenech. Často ji najdeme ve vlhčích lesích mírného pásu, v Evropě i v dalších oblastech s mírným podnebím. Její duté laloky poskytují mikroprostor pro drobné bezobratlé (např. roztoče) a svým metabolickým působením mění pH substrátu, čímž ovlivňuje podmínky pro jiné druhy lišejníků a mechů.[4]

Význam

Tento druh je citlivý na znečištění ovzduší (zejména na oxid siřičitý) a proto se někdy využívá jako bioindikátor kvality prostředí. Obsahované antimikrobiální a antioxidační látky z lišejníků jsou předmětem farmaceutického a kosmetického výzkumu.[5] Předpokládá se, že by mohly najít uplatnění v prevenci některých mikrobálních infekcí nebo při ochraně pleti před oxidačním stresem.

Historie a výzkum

Hypogymnia tubulosa si odborníci všimli už v první polovině 19. století, ale intenzivní zájem o její ekologický a bioindikační význam přišel až ve 20. století. Moderní studie využívají optickou spektroskopii a další metody k analýze fyziologických vlastností i chemického profilu lišejníku.[6][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Synonymy: Hypogymnia tubulosa (Schaer.) Hav. [online]. Species Fungorum [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. Lichen Portal [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Hypogymnia tubulosa extracts: chemical profile and biological activities [online]. FigShare [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. GBIF [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. Lichens Maritimes [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ MEYSUROVA, A. F.; NOTOV, A. A.; PUNGIN, A. V. Application of Optical Spectroscopy for the Analysis of Physiological Characteristics and Elemental Composition of Some Lichen Species. Journal of Applied Spectroscopy. 2021-11-01, roč. 88, čís. 5, s. 987–998. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. doi:10.1007/s10812-021-01270-9. (anglicky) 
  7. ↑ ELKHATEEB, Waill A.; DABA, Ghoson M.; SHEIR, Donia. Mysterious World of Lichens: Highlights on Their History, Applications, and Pharmaceutical Potentials. The Natural Products Journal. Roč. 11, čís. 3, s. 275–287. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. doi:10.2174/2210315510666200128123237. (anglicky) 

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu terčovka válcovitá na Wikimedia Commons

Zdroj