Muchomůrka červená

Jak číst taxoboxMuchomůrka červená
alternativní popis obrázku chybí
Muchomůrka červená
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita muscaria
(L. ex Fr.) Hook.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. Je užívána také pro své psychotropní účinky.[1]

Popis

Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý.

Možnost záměny

Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá.[2] Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná.

Výskyt

Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích.

Obsahové látky, jedovatost

Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu (v plodnicích obvykle v rozmezí 0,0002–0,0003 % čerstvé hmotnosti[3]) obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace.[2] Část další obsažené látky, kyseliny ibotenové, se metabolizuje opět na muscimol. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací.[4] Při těžké otravě se mohou dostavit křeče, kóma, nebo smrt. Avšak u zdravých jedinců mimo děti a starší osoby je riziko smrtelné otravy velmi vzácné.[5][6]

Užití

Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k trávení much (původně muchomorka – od „mořit mouchy“). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo v oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení.[4]

V některých částech Japonska se v detoxikované formě konzumuje jako potravina, nejčastěji v prefektuře Nagano. Tam se muchomůrka červená především solí a nakládá. Dříve se zpracovávala též v Evropě nebo Severní Americe.[7][8]

Muchomůrka červená v Česku

Odkazy

Reference

  1. ↑ RÄTSCH, Christian. Psychoaktivní rostliny : historie, léčení, účinky, příprava, rituály. 1. vyd. Olomouc: Fontána 288 s. ISBN 978-80-7336-625-4, ISBN 80-7336-625-8. OCLC 724299712 
  2. ↑ a b Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995. – S. 82
  3. ↑ BUCK, Robert W. Toxicity of Amanita muscaria. JAMA. 1963-08-24, roč. 185, čís. 8, s. 663–664. Dostupné online [cit. 2022-09-25]. ISSN 0098-7484. DOI 10.1001/jama.1963.03060080059020. 
  4. ↑ a b KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 – S. 29
  5. ↑ RAMPOLLI, Francesca Irene; KAMLER, Premila; CARNEVALE CARLINO, Claudio. The Deceptive Mushroom: Accidental Amanita muscaria Poisoning. European Journal of Case Reports in Internal Medicine. 2021, roč. 8, čís. 3, s. 002212. PMID: 33768066 PMCID: PMC7977045. Dostupné online [cit. 2022-09-25]. ISSN 2284-2594. DOI 10.12890/2021_002212. PMID 33768066. 
  6. ↑ LURIE, Yael. Mushroom poisoning from species of genus Inocybe (fiber head mushroom): a case series with exact species identification. Clin Toxicol (Phila), 2009 [cit. 23. 3. 2000]. 86 s. . Clinical Toxicology. . Dostupné online.
  7. ↑ RUBEL, William; ARORA, David. A Study of Cultural Bias in Field Guide Determinations of Mushroom Edibility Using the Iconic Mushroom, Amanita muscaria, as an Example. Economic Botany. 2008-11-01, roč. 62, čís. 3, s. 223–243. Dostupné online [cit. 2022-06-26]. ISSN 1874-9364. DOI 10.1007/s12231-008-9040-9. (anglicky) 
  8. ↑ PHIPPS, Allan G.. Japanese use of Beni-Tengu-Dake (Amanita Muscaria) and the efficacy of traditional detoxification methods. Florida International University, Miami, Florida, 2000 [cit. 23. 6. 2022]. 64 s. disertační práce. Florida International University, Miami, Florida. Vedoucí práce Bradley C. Bennett. s. 40–42. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productions, 1998
  • Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995.
  • RÄTSCH, Christian. Psychoaktivní rostliny: historie, léčení, účinky, příprava, rituály. Olomouc: Fontána, [2011?]. ISBN 978-80-7336-625-4.

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Zdroj