Lysohlávka

Lysohlávky
	Lysohlávky
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	stopkovýtrusné houby (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (Basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	lupenotvaré (Agaricales);
Čeleď	límcovkovité (Strophariaceae);
Rod	lysohlávka (Psilocybe);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lysohlávka (Psilocybe) je rod stopkovýtrusných hub s celosvětovým výskytem. Známé jsou především pro halucinogenní účinky většiny svých druhů, slangově jsou označovány jako „houbičky“;^[1] název lysohlávka se však v češtině používá i pro houby z rodu Deconica, které halucinogenní látky neobsahují. Halucinogenní druhy obsahují účinné látky psilocin a psilocybin, v menší míře také slabší baeocystin a norbaeocystin, jehož psychoaktivita je však sporná. Je popsáno přes sto druhů tohoto rodu, rostoucích v různých částech světa i podmínkách.

Druhy

Lysohlávek je popsáno více, než sto druhů. Mezi ty známější patří:

lysohlávka aztécká (Psilocybe aztecorum)
lysohlávka azurově modrající (Psilocybe azurescens)
lysohlávka česká (Psilocybe serbica var. bohemica)
lysohlávka fimetaria (Psilocybe fimetaria)
lysohlávka horská (Psilocybe montana)
lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata)
lysohlávka kubánská (Psilocybe cubensis)
lysohlávka lesní (Psilocybe medullosa)
lysohlávka mexická (Psilocybe mexicana)
lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens)
lysohlávka moravská (Psilocybe serbica var. moravica)
lysohlávka otupělá (Psilocybe strictipes)
lysohlávka srbská (Psilocybe serbica)
lysohlávka tajemná (Psilocybe serbica var. arcana)

Všeobecné určující znaky pro luční a lesní druhy Psilocybe^[2]

Lokalita - Psilocybe semilanceata roste na loukách v symbióze s trávou metlicí trsnatou. Psilocybe strictipes se vyskytuje ve stejných lokalitách jako předcházející druh. Lesní druhy rostou na (hnijícím) dřevě z listnatých stromů (zřídka i na dřevě z jehličnanů).
Modrání (zelenání) - vzácný druh Psilocybe medullosa (příbuzná Psilocybe semilanceata), který roste v lese na dřevě nemodrá (nezelená). Rovněž Psilocybe semilanceata modrá (zelená) málo. Houby modrají po poškození nebo se na nich spontánně objeví modrozelené fleky.
Tvar klobouku (a lupenů - hlavně u nožičky) Například u Psilocybe moravica lupeny výrazně přesahují lem na kloboučku. Psilocybe bohemica mají po obvodu klobouky většinou viditelné výrůstky.
Barva klobouku (barva výtrusů a lupenů) se mění ! Během sucha je bledá (až bílá), ve vlhku je tmavší. Podle věku - mladá houba má barvu bledší (karamelovou, jako polské cukrovinky krówky), starší je tmavší (tmavá). Klobouk je často flekatý. Barva výtrusů a lupenů je tmavě hnědá (někdy do fialova), popřípadě krémová, světlá (u mladých Psilocybe, nebo během značného sucha). Stejnou barvu mají i lupeny.
Tvar nožičky - u některých druhů je velmi často pokřivená (také u ní jsou rhizoidy - pakořeny z mycelia)
Gumovitost - na rozdíl od jiných hub jejich nožičky a klobouky jsou jakoby z gumy, nelámou se.
Vůně - je specifická pro Psilocybe. Žádná jiná houba tak nevoní jako tento druh.
Blána na klobouku - dá se stáhnout po kouscích z kloboučku (výjimečně to nejde)

Upozornění:

Existují přechodné formy Psilocybe. Proto je někdy těžké přiřadit nalezenou houbu do nějaké variety (druhu).^[zdroj?]

Odkazy

Reference

↑ Nejméně nebezpečnou rekreační drogou jsou lysohlávky, nejhorší je prý syntetické konopí. Radio Wave News [online]. 2017-05-24 [cit. 2017-05-25]. Dostupné online.
↑ SOKOLOV, Dmitrij. Psychogenní houby. 1. vyd. Trnava: SVETOZOR, 2015. 108 s. ISBN 978-80-972074-1-0. S. 97,98.