Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství

Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství^{[p. 1]} představuje chronologický seznam laureátů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, která je každoročně udělována za významné objevy na poli věd o životě a lékařství. Obsahem ceny je zlatá medaile, diplom a certifikát na peněžní obnos.

V roce 2023 cena putovala do rukou maďarsko-americké biochemičky Katalin Karikóové a amerického imunologa Drewa Weissmana „za jejich objevy týkající se modifikací nukleosidových bází, které umožnily vývoj účinných mRNA vakcín proti covidu-19“. Částku 11 milionů švédských korun (cca 23,2 milionů Kč) si tak rozdělili rovným dílem. Komise ocenila klíčové objevy dvojice vědců, které „zásadně změnily chápání interakce mRNA s naším imunitním systémem, přispěly k bezprecedentní rychlosti vývoje vakcín během jedné z největších hrozeb pro lidské zdraví v moderní době“. Laureáti vyřešili klíčový problém nespuštění bouřlivé imunitní reakce po vstupu mRNA do buněk díky zařazení nukleosidových analogů do vlákna ribonukleové kyseliny. Messengerová RNA nesoucí informaci pro tvorbu proteinů v ribozomech buněk, tak skrze jejich výrobu následně navodí produkci ochranných specifických protilátek. Výzkumníci tím umožnili cestu k výrobě účinných mRNA vakcín.^[1][2]

Historie

Výběr oceněných provádí Nobelův výbor, jenž návrhy posílá Nobelovu shromáždění, které o nich rozhoduje. Držitelé pak cenu získávají 10. prosince ve stockholmském koncertním sále z rukou švédského krále. Opatření omezující nejvyšší počet oceněných v každé oblasti na tři osoby za jeden rok bylo zavedeno v roce 1968.^[3]

Mezi lety 1901 až 2023 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství obdrželo 227 osob, z toho 214 mužů a 13 žen. Jednalo se o čtyřicet jedna laureátů, kteří získali cenu samostatně, dále bylo oceněno třicet šest dvojic a třicet osm trojic (maximální počet oceněných).^[4][5] Prvním nositelem se v roce 1901 stal německý fyziolog Emil von Behring, který získal částku 150 782 švédských korun, což k roku 2009 odpovídalo hodnotě 7 872 648 korun. Imunolog Ralph M. Steinman je jediným laureátem v historii, kterému byla Nobelova cena udělena posmrtně (za rok 2011). Nejmladším držitelem je Kanaďan Frederick Grant Banting, kterému při převzetí ceny v roce 1923 bylo 32 let. Naopak nejstarším příjemcem se v roce 1966 stal ve věku 87 let americký patolog Francis Peyton Rous.^[5]

Mezi třináct oceněných žen patří Gerty Coriová (1947), Rosalyn Yalowová (1977), Barbara McClintocková (1983), Rita Leviová-Montalciniová (1986), Gertrude Belle Elionová (1988), Christiane Nüssleinová-Volhardová (1995), Linda B. Bucková (2004), Françoise Barré-Sinoussiová (2008), Elizabeth H. Blackburnová (2009), Carol W. Greiderová (2009), May-Britt Moserová (2014), Tchu Jou-jou (2015) a Katalin Karikóová (2023).^[6]

Cenu také společně převzaly dva manželské páry, pražští rodáci Gerty a Carl Ferdinand Coriovi (1947) a norští neurovědci May-Britt a Edvard I. Moserovi (2014). Rodinní příslušníci, otec a syn, obdrželi ocenění také dvakrát: Hans von Euler-Chelpin (chemie) a Ulf von Euler (lékařství), respektive Arthur Kornberg (lékařství) a Roger D. Kornberg (chemie). Mezi nositele se řadí i bratrská dvojice Jan Tinbergen (ekonomie) a Nikolaas Tinbergen (lékařství).^[4]

Lékař a psycholog Sigmund Freud byl na cenu neúspěšně nominován 32krát v lékařství nebo fyziologii a v roce 1936 také v kategorii literatury. Objevitelé inzulinu Frederick Banting a John James Rickard Macleod vyhráli při své první nominaci v roce 1923.^[7]

V prvních padesáti letech obdrželo cenu 59 osob. V období 1951–2000 se jednalo o více než dvojnásobný počet 113 osob. Devětkrát, v letech 1915–1918, 1921, 1925 a 1940–1942, nebyla cena předána. První světová válka způsobila čtyřnásobnou absenci oceněných (1915–1918) a v důsledku druhé světové války se cena neudělovala třikrát (1940–1942).^[4]

Seznam laureátů

Rok	Laureát		Stát	Zdůvodnění
1901		Emil Adolf von Behring bakteriolog (1854–1917)	Německé císařství	„za jeho práce léčení sérem a zvláště za použití séra proti záškrtu, jímž otevřel novou cestu lékařské vědě a lékařům dal úspěšnou zbraň v boji proti nemoci a smrti“[8][9]
1902		Ronald Ross bakteriolog (1857–1932)	Spojené království	„za jeho práce o malárii, kterými prokázal, jak vzniká nemoc v organismu, a tím položil základní kámen pro úspěšný výzkum této nemoci a jejího léčení“[10][8]
1903		Niels Ryberg Finsen lékař (1860–1904)	Dánsko (Faerské ostrovy)	„jako ocenění jeho přístupu k léčení nemocí, zvláště lupus vulgaris, pomocí koncentrovaných světelných paprsků, čímž ukázal novou cestu lékařské vědě“[11][8]
1904		Ivan Petrovič Pavlov fyziolog (1849–1936)	Ruské impérium	„jako uznání za jeho práce v oboru fyziologie trávení, které podstatně přispěly k prohloubení a rozšíření vědomostí v této oblasti“[12][8]
1905		Robert Koch bakteriolog (1843–1910)	Německé císařství	„za jeho objevy a výzkumy v oboru tuberkulózy“[13][8]
1906		Camillo Golgi histolog (1844–1926)	Italské království	„jako ocenění jejich prací o struktuře nervového systému“[14][8]
		Santiago Ramón y Cajal histolog (1852–1934)	Španělsko
1907		Charles Louis Alphonse Laveran bakteriolog (1845–1922)	Francie	„jako ocenění jeho prací o významu protozoí jako příčin nemocí“[15][8]
1908		Ilja Iljič Mečnikov biolog (1845–1916)	Ruské impérium	„jako ocenění jejich prací o imunitě“[16][8]
		Paul Ehrlich lékař (1854–1915)	Německo
1909		Emil Theodor Kocher chirurg (1841–1917)	Švýcarsko	„za jeho práce o fyziologii, patologii a chirurgii štítné žlázy“[17][8]
1910		Albrecht Kossel biochemik (1853–1927)	Německé císařství	„jako uznání přínosu, který svými pracemi o bílkovinách včetně nukleinu vykonal pro rozšíření znalostí chemického složení buňky“[18][8]
1911		Allvar Gullstrand oční lékař (1862–1930)	Švédsko	„za jeho práce o optice oka“[19][8]
1912		Alexis Carrel chirurg a fyziolog (1873–1944)	Francie	„jako ocenění jeho prací o cévním stehu, cévních a orgánových transplantacích“[20][8]
1913		Charles Richet fyziolog (1850–1935)	Francie	„za jeho práce o anafylaxi“[21][8]
1914		Robert Bárány neurolog, otorinolaryngolog (1876–1936)	Rakousko-Uhersko	„za jeho práce o fyziologii a patologii vestibulárního aparátu vnitřního ucha“[22][8]
1915	cena neudělena
1916
1917
1918
1919		Jules Bordet[a] lékař a mikrobiolog (1870–1961)	Belgie	„jako uznání jeho prací o imunitě“[23][8]
1920		August Krogh fyziolog (1874–1949)	Dánsko	„za objev mechanismu kapilárně motorické regulace“[24][8]
1921	cena neudělena
1922		Archibald Vivian Hill fyziolog (1886–1977)	Spojené království	„za jeho objevy v oblasti tvorby tepla ve svalech“[25]
		Otto Fritz Meyerhof biochemik (1884–1951)	Německo	„za jeho objevy vztahu mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné ve svalu“[25][8]
1923		Frederick Grant Banting lékař (1891–1941)	Kanada	„za objev inzulinu“[26][8]
		John James Rickard Macleod fyziolog (1876–1935)	Kanada
1924		Willem Einthoven lékař (1869–1927)	Nizozemsko	„za objev mechanismu elektrokardiogramu“[27][8]
1925	cena neudělena
1926		Johannes Fibiger[b] patolog (1868–1928)	Dánsko	„za jeho objev experimentálně vyvolaného nádorového bujení“[28][8]
1927		Julius Wagner-Jauregg psychiatr (1857–1940)	Rakousko	„za objev terapeutického účinku naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy“[29][8]
1928		Charles Jules Henri Nicolle internista, bakteriolog (1866–1936)	Francie	„za jeho práce o skvrnitém tyfu“[30][8]
1929		Christiaan Eijkman hygienik (1858–1930)	Nizozemsko	„za jeho objev antineuritického vitamínu“[31]
		Frederick Gowland Hopkins biochemik (1861–1947)	Spojené království	„za objev vitamínů, které podporují růst“[31][8]
1930		Karl Landsteiner chemik a lékař (1868–1943)	Rakousko	„za objev krevních skupin člověka“[32][8]
1931		Otto Heinrich Warburg biochemik (1883–1970)	Německo	„za objev enzymů dýchacího řetězce, jejich povahy a funkce“[33][8]
1932		Charles Scott Sherrington fyziolog (1857–1952)	Spojené království	„za jejich objevy o funkci neuronů“[34][8]
		Edgar Douglas Adrian fyziolog (1889–1977)	Spojené království
1933		Thomas Hunt Morgan genetik (1866–1945)	Spojené státy	„za jeho objevy o významu chromozomů jako nositelů dědičnosti“[35][8]
1934		George Hoyt Whipple patolog (1878–1976)	Spojené státy	„za návrh léčení chudokrevnosti aplikací výtažku z jater“[36][8]
		George Richards Minot lékař (1885–1950)	Spojené státy
		William Parry Murphy lékař (1892–1987)	Spojené státy
1935		Hans Spemann zoolog (1869–1941)	Německo	„za objev organizačního efektu v embryonálním vývoji“[37][8]
1936		Henry Hallett Dale fyziolog, farmakolog (1875–1968)	Spojené království	„za jejich objevy chemického přenosu nervových impulsů“[38][8]
		Otto Loewi fyziolog, farmakolog (1873–1961)	Rakousko
1937		Albert Szent-Györgyi biochemik (1893–1986)	Maďarsko	„za jeho objevy v oblasti biologického spalovacího procesu, zvláště ve vztahu k vitamínu C a katalýze kyseliny fumarové“[39][8]
1938		Corneille Heymans[c] fyziolog (1892–1968)	Belgie	„za objev významu krkavic a mechanismu aorty při regulaci dýchání“[40][8]
1939		Gerhard Domagk[d] patolog, bakteriolog (1895–1964)	Německo	„za objev antibakteriálního účinku sulfonamidů“[41][8]
1940	cena neudělena
1941
1942
1943		Carl Peter Henrik Dam[e] biochemik (1895–1976)	Dánsko	„za objev vitamínu K“[42][8]
		Edward Adelbert Doisy biochemik (1893–1986)	Spojené státy	„za objev chemického složení vitamínu K“[42][8]
1944		Joseph Erlanger neurofyziolog (1874–1965)	Spojené státy	„za jejich objev vysoce diferencovaných funkcí nervových vláken“[43][8]
		Herbert Spencer Gasser fyziolog (1888–1963)	Spojené státy
1945		Alexander Fleming bakteriolog (1881–1955)	Spojené království	„za objev penicilinu a jeho účinku u různých infekčních onemocnění“[44][8]
		Ernst Boris Chain chemik (1906–1979)	Spojené království
		Howard Walter Florey patolog (1898–1968)	Austrálie
1946		Hermann Joseph Muller biolog (1890–1967)	Spojené státy	„za objev, že rentgenové záření může vyvolat mutace“[45][8]
1947		Carl Ferdinand Cori lékař, farmakolog (1896–1984)	Spojené státy	„za jejich objev katalytické přeměny glykogenu“[46][8]
		Gerty Theresa Coriová lékařka, farmakoložka (1896–1971)	Spojené státy
		Bernardo Alberto Houssay fyziolog (1887–1971)	Argentina	„za jeho objev významu hormonů předního laloku hypofýzy pro metabolismus cukrů“[46][8]
1948		Paul Hermann Müller chemik (1899–1965)	Švýcarsko	„za objev silného účinku DDT jako kontaktního jedu četných členovců“[47][8]
1949		Walter Rudolf Hess neurofyziolog (1881–1973)	Švýcarsko	„za objev funkce mezimozku pro řízení koordinované činnosti vnitřních orgánů“[48][8]
		António Caetano Egas Moniz neurolog (1874–1955)	Portugalsko	„za objev významu prefrontální leukotomie při léčení některých psychóz“[48][8]
1950		Philip Showalter Hench lékař (1896–1965)	Spojené státy	„za jejich objevy hormonů kůry nadledviny, jejich struktury a jejich biologických účinků“[49][8]
		Edward Calvin Kendall biochemik (1886–1972)	Spojené státy
		Tadeusz Reichstein chemik (1897–1996)	Švýcarsko
1951		Max Theiler biolog (1899–1972)	Jihoafrická unie	„za výzkum žluté zimnice a boje proti ní“[50][8]
1952		Selman Abraham Waksman biochemik (1888–1973)	Spojené státy	„za objev streptomycinu, prvního antibiotika proti tuberkulóze“[51][8]
1953		Hans Adolf Krebs biochemik (1900–1981)	Spojené království	„za objev cyklické přeměny kyseliny citronové“[52][8]
		Fritz Albert Lipmann biochemik (1899–1986)	Spojené státy	„za objev koenzymu A a jeho významu pro látkovou přeměnu“[52][8]
1954		John Franklin Enders virolog (1897–1985)	Spojené státy	„za jejich objev schopnosti viru poliomyelitidy růst v různých tkáňových kulturách“[53][8]
		Frederick Chapman Robbins lékař (1916–2003)	Spojené státy
		Thomas Huckle Weller bakteriolog (1915–2008)	Spojené státy
1955		Axel Hugo Theodor Theorell biochemik, (1903–1982)	Švédsko	„za objev povahy a účinku oxidačních enzymů“[54][8]
1956		André Frédéric Cournand lékař (1895–1988)	Spojené státy	„za jejich objevy katetrizace srdce a patologických změn oběhové soustavy“[55][8]
		Werner Forssmann chirurg, urolog (1904–1979)	Spolková republika Německo
		Dickinson W. Richards lékař (1895–1973)	Spojené státy
1957		Daniel Bovet farmakolog (1907–1992)	Itálie	„za jeho objevy o syntetických sloučeninách a zvláště o jejich účinku na cévní systém a kosterní svaly“[56][8]
1958		George Wells Beadle biolog (1903–1989)	Spojené státy	„za jejich objev, že účinnost genů spočívá v tom, že regulují určité chemické pochody“[57][8]
		Edward Lawrie Tatum biochemik, genetik (1909–1975)	Spojené státy
		Joshua Lederberg mikrobiolog (1925–2008)	Spojené státy	„za jeho objevy genetické rekombinace a organizace genetického materiálu u bakterií“[57][8]
1959		Arthur Kornberg biochemik (1918–2007)	Spojené státy	„za jejich objevy mechanismu biologické syntézy ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny“[58][8]
		Severo Ochoa biochemik (1905–1993)	Španělsko Spojené státy
1960		Frank Macfarlane Burnet lékař (1899–1985)	Austrálie	„za objev získané imunologické tolerance“[59][8]
		Peter Brian Medawar biolog (1915–1987)	Spojené království
1961		Georg von Békésy biofyzik (1899–1972)	Spojené státy	„za jeho objev fyzikálního mechanismu podráždění v hlemýždi vnitřního ucha“[60][8]
1962		Francis Harry Compton Crick biochemik (1916–2004)	Spojené království	„za jejich objev molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos dědičné informace v živém materiálu“[61][8]
		James Dewey Watson biochemik (* 1928)	Spojené státy
		Maurice Hugh Frederick Wilkins biofyzik (1916–2004)	Nový Zéland Spojené království
1963		John Carew Eccles fyziolog (1903–1997)	Austrálie	„za jejich objev iontového mechanismu dráždění a útlumu periferních a centrálních oblastí membrán nervových buněk“[62][8]
		Alan Lloyd Hodgkin fyziolog (1914–1998)	Spojené království
		Andrew Fielding Huxley fyziolog (1917–2012)	Spojené království
1964		Konrad Bloch biochemik (1912–2000)	Spojené státy	„za jejich objev mechanismu a regulace metabolismu cholesterolu a mastných kyselin“[63][8]
		Feodor Lynen biochemik (1911–1979)	Spolková republika Německo
1965		François Jacob genetik, fyziolog (1920–1984)	Francie	„za jejich objev v oboru genetické kontroly syntézy enzymů a virů“[64][8]
		André Lwoff mikrobiolog (1902–1994)	Francie
		Jacques Monod biochemik (1910–1976)	Francie
1966		Francis Peyton Rous patolog (1879–1970)	Spojené státy	„za jeho objev v oblasti onkogenních virů“[65]
		Charles Brenton Huggins lékař (1901–1997)	Spojené státy	„za jeho objev hormonálního léčení rakoviny prostaty“[65][8]
1967		Ragnar Granit neurofyziolog (1900–1991)	Finsko / Švédsko	„za jejich objevy v oblasti primárních fyziologických a chemických pochodů v procesu vidění“[66][8]
		Haldan Keffer Hartline fyziolog (1903–1983)	Spojené státy
		George Wald biochemik (1906–1997)	Spojené státy
1968		Robert W. Holley biochemik (1922–1993)	Spojené státy	„za jejich interpretaci genetického kódu a jeho funkce při proteosyntéze“[67][8]
		Har Gobind Khorana biochemik (1922–2011)	Indie
		Marshall W. Nirenberg biochemik (1927–2010)	Spojené státy
1969		Max Delbrück biofyzik, biolog (1906–1981)	Spojené státy	„za jejich objevy mechanismu množení a genetické struktury virů“[68][8]
		Alfred D. Hershey molekulární biolog (1908–1997)	Spojené státy
		Salvador E. Luria mikrobiolog (1912–1991)	Spojené státy
1970		Julius Axelrod neurochemik (1912–2004)	Spojené státy	„za jejich objevy signálních látek v kontaktních oblastech nervových buněk a mechanismu jejich uskladnění, uvolnění a inaktivace“[69][8]
		Ulf von Euler fyziolog (1905–1983)	Švédsko
		Bernard Katz biofyzik (1911–2003)	Spojené království
1971		Earl Wilbur Sutherland biochemik, fyziolog (1915–1974)	Spojené státy	„za jeho objevy mechanismu účinku hormonů“[70][8]
1972		Gerald M. Edelman biochemik (1929–2014)	Spojené státy	„za jejich objevy týkající se chemické struktury protilátek“[71][8]
		Rodney R. Porter biochemik (1917–1985)	Spojené království
1973		Karl von Frisch zoolog (1886–1982)	Spolková republika Německo	„za jejich objevy organizace a vyvolání individuálního a vzorového chování“[72][8]
		Konrad Lorenz zoolog, etolog (1903–1989)	Rakousko
		Nikolaas Tinbergen zoolog (1907–1988)	Spojené království
1974		Albert Claude lékař (1899–1983)	Belgie	„za jejich objevy v oblasti strukturální a funkční organizaci buňky“[73][8]
		Christian de Duve biochemik (1917–2013)	Belgie
		George Emil Palade biochemik (1912–2008)	Rumunsko
1975		David Baltimore mikrobiolog (* 1938)	Spojené státy	„za jejich objevy vzájemného působení onkogenních virů a genetického materiálu buňky“[74][8]
		Renato Dulbecco biolog (1914–2012)	Itálie Spojené státy
		Howard Martin Temin biolog (1934–1994)	Spojené státy
1976		Baruch S. Blumberg lékař, fyziolog (1925–2011)	Spojené státy	„za jejich objevy nových mechanismů vzniku a rozšíření infekčních chorob“[75][8]
		D. Carleton Gajdusek pediatr, virolog (1923–2008)	Spojené státy
1977		Roger Guillemin biochemik (* 1924)	Spojené státy	„za jejich objev peptidových hormonů v mozku“[76][8]
		Andrew V. Schally endokrinolog (* 1926)	Spojené státy
		Rosalyn Yalowová nukleární lékařka, fyzička (1921–2011)	Spojené státy	„za objev radioimunologických metod k zjištění peptidových hormonů“[76][8]
1978		Werner Arber mikrobiolog, genetik (* 1929)	Švýcarsko	„za jejich objev restrikčních enzymů a použití těchto enzymů v molekulární genetice“[77][8]
		Daniel Nathans mikrobiolog (1928–1999)	Spojené státy
		Hamilton O. Smith mikrobiolog (* 1931)	Spojené státy
1979		Allan M. Cormack fyzik (1924–1998)	Spojené státy	„za objev výpočetní tomografie“[78][8]
		Godfrey N. Hounsfield elektroinženýr (1919–2004)	Spojené království
1980		Baruj Benacerraf imunolog (1920–2011)	Venezuela	„za jejich objevy geneticky určených buněčných povrchových struktur, které řídí imunologickou reakci“[79][8]
		Jean Dausset imunolog (1916–2009)	Francie
		George D. Snell genetik, imunolog (1903–1996)	Spojené státy
1981		Roger W. Sperry neurobiolog (1913–1994)	Spojené státy	„za jeho objevy funkční specializace mozkových hemisfér“[80][8]
		David H. Hubel neurofyziolog (1926–2013)	Spojené státy	„za jejich objevy o šíření informace v zrakovém smyslovém centru“[80][8]
		Torsten N. Wiesel neurofyziolog (* 1924)	Švédsko
1982		Sune K. Bergström biochemik (1916–2004)	Švédsko	„za jejich průkopnickou práci o prostaglandinech a jim příbuzných biologicky aktivních látkách“[81][8]
		Bengt I. Samuelsson biochemik (* 1934)	Švédsko
		John R. Vane farmakolog (1927–2007)	Spojené království
1983		Barbara McClintocková botanička (1902–1992)	Spojené státy	„za její objevy struktury pohyblivých genů“[82][8]
1984		Niels K. Jerne imunolog (1911–1994)	Dánsko	„za teorie o specifické stavbě a řízení imunitního systému a za objev principu tvorby monoklonálních protilátek“[83][8]
		Georges J.F. Köhler imunolog, biolog (1946–1995)	Spolková republika Německo
		César Milstein biochemik (1927–2002)	Argentina Spojené království
1985		Michael S. Brown genetik (* 1941)	Spojené státy	„za jejich objev týkající se určení koloběhu cholesterolu v organismu“[84][8]
		Joseph L. Goldstein lékař, biochemik (* 1940)	Spojené státy
1986		Stanley Cohen biochemik (1922–2020)	Spojené státy	„za jejich objev nervového růstového faktoru“[85][8]
		Rita Leviová-Montalciniová neuroložka (1909–2012)	Itálie Spojené státy
1987		Susumu Tonegawa molekulární biolog, imunolog (* 1939)	Japonsko	„za jeho objev genetických základů pro vznik variability protilátek“[86][8]
1988		James W. Black lékař, farmakolog (1924–2010)	Spojené království	„za jejich objev důležitých principů medikamentózní léčby“[87][8]
		Gertrude B. Elionová farmakoložka (1918–1999)	Spojené státy
		George H. Hitchings farmakolog (1905–1998)	Spojené státy
1989		J. Michael Bishop mikrobiolog, imunolog (* 1936)	Spojené státy	„za jejich objev buněčného původu onkogenních retrovirů“[88][8]
		Harold E. Varmus onkolog (* 1939)	Spojené státy
1990		Joseph E. Murray plastický chirurg (1919–2012)	Spojené státy	„za jejich objevy týkající se orgánových a buněčných transplantací jako klinické metody“[89][8]
		E. Donnall Thomas hematolog (1920–2012)	Spojené státy
1991		Erwin Neher biofyzik (* 1944)	Spolková republika Německo	„za jejich objev existence a funkce iontových buněčných kanálů“[90][8]
		Bert Sakmann fyziolog (* 1942)	Spolková republika Německo
1992		Edmond H. Fischer biochemik (* 1920)	Švýcarsko Spojené státy	„za jejich objev reverzibilní fosforylace proteinů jako biologického regulačního mechanismu“[91][8]
		Edwin G. Krebs biochemik (1918–2009)	Spojené státy
1993		Richard John Roberts molekulární biolog (* 1943)	Spojené království	„za objev nestálých genů, revolucionizující naše názory na strukturu genů a jejich vývoj“[92][8]
		Phillip A. Sharp genetik (* 1944)	Spojené státy
1994		Alfred G. Gilman farmakolog, biochemik (1941–2015)	Spojené státy	„za jejich objev G-proteinů a roli těchto bílkovin při přenosu signálu v buňkách“[93]
		Martin Rodbell biochemik (1925–1998)	Spojené státy
1995		Edward B. Lewis genetik (1918–2004)	Spojené státy	„za jejich objevy týkající se genové kontroly raného embryonálního vývoje“[94]
		Christiane Nüssleinová-Volhardová genetička, embryoložka (* 1942)	Spolková republika Německo
		Eric F. Wieschaus vývojový biolog (* 1947)	Spojené státy
1996		Peter C. Doherty veterinář, imunolog (* 1940)	Austrálie	„za jejich objevy specifické buňkami zprostředkované obrany imunitního systému“[95]
		Rolf Martin Zinkernagel imunolog (* 1944)	Švýcarsko
1997		Stanley B. Prusiner neurolog, biochemik (* 1942)	Spojené státy	„za objev prionů – nových biologických infekčních částic“[96]
1998		Robert F. Furchgott biochemik (1916–2009)	Spojené státy	„za objevy, že oxid dusnatý funguje v oběhovém systému jako signální molekula“[97]
		Louis J. Ignarro farmakolog (* 1941)	Spojené státy
		Ferid Murad lékař, farmakolog (1936–2023)	Spojené státy
1999		Günter Blobel biolog (1936–2018)	Spojené státy	„za objev, že bílkoviny obsahují strukturní signální informace, které určují jejich přenos a umístění uvnitř buňky“[98]
2000		Arvid Carlsson neurovědec, farmakolog (1923–2018)	Švédsko	„za objevy týkající se přenosu signálů v nervové soustavě“[99]
		Paul Greengard neurovědec (1925–2019)	Spojené státy
		Eric R. Kandel psychiatr, biofyzik, (* 1929)	Spojené státy
2001		Leland H. Hartwell biolog (* 1939)	Spojené státy	„za jejich objevy klíčových regulátorů buněčného cyklu“[100]
		Tim Hunt biochemik (* 1943)	Spojené království
		Paul M. Nurse genetik, biolog (* 1949)	Spojené království
2002		Sydney Brenner biolog (1927–2019)	Spojené království	„za jejich objevy genetické regulace vývoje orgánů a programované buněčné smrti“[101]
		H. Robert Horvitz biolog (* 1947)	Spojené státy
		John E. Sulston biolog (1942–2018)	Spojené království
2003		Paul Lauterbur chemik, biofyzik (1929–2007)	Spojené státy	„za objevy týkající se magnetické rezonance“[102]
		Peter Mansfield fyzik (1933–2017)	Spojené království
2004		Richard Axel neurovědec (* 1946)	Spojené státy	„za jejich objevy čichových receptorů a organizace čichového systému“[103]
		Linda B. Bucková neurovědkyně (* 1947)	Spojené státy
2005		Barry J. Marshall lékař, mikrobiolog (* 1951)	Austrálie	„za jejich objev bakterie Helicobacter pylori a její role při zánětu žaludku a žaludečním vředu“[104]
		J. Robin Warren patolog (* 1937)	Austrálie
2006		Andrew Z. Fire biolog, genetik (* 1959)	Spojené státy	„za jejich objev interference RNA – potlačování genů dvouřetězcovou RNA“[105]
		Craig C. Mello biolog (* 1960)	Spojené státy
2007		Mario R. Capecchi molekulární genetik (* 1937)	Spojené státy	„za jejich objevy principů vedoucích ke specifickým genovým modifikacím u myši použitím embryonálních kmenových buněk“[106]
		Martin J. Evans vývojový biolog (* 1941)	Spojené království
		Oliver Smithies genetik (1925–2017)	Spojené státy
2008		Harald zur Hausen virolog (1936–2023)	Spolková republika Německo	„za jeho objev lidského papilomaviru způsobujícího rakovinu děložního hrdla“[107]
		Françoise Barré-Sinoussi viroložka (* 1947)	Francie	„za jejich objev viru lidské imunitní nedostatečnosti“[107]
		Luc Montagnier virolog (1932–2022)	Francie
2009		Elizabeth H. Blackburnová molekulární bioložka (* 1948)	Spojené státy Austrálie	„za objev, jak jsou chromozomy chráněny telomerami a za objev enzymu telomeráza“[108]
		Carol W. Greiderová molekulární bioložka (* 1961)	Spojené státy
		Jack W. Szostak biolog (* 1952)	Spojené státy
2010		Robert G. Edwards fyziolog (1925–2013)	Spojené království	„za vývoj metody in vitro fertilizace“[109]
2011
		Bruce A. Beutler imunolog, genetik (* 1957)	Spojené státy	„za jejich objevy týkající se aktivace vrozené imunity“[110]
		Jules A. Hoffmann biolog (* 1941)	Francie
		Ralph M. Steinman imunolog, biolog (1943–2011)[f]	Kanada Spojené státy	„za jeho objev dendritické buňky a její role v rámci získané imunity“[110]
2012		John B. Gurdon vývojový biolog (* 1933)	Spojené království	„za objev, že zralé buňky mohou být přeprogramovány a stát se pluripotentními"[113]
		Šin’ja Jamanaka lékař (* 1962)	Japonsko
2013		James E. Rothman buněčný biolog (* 1950)	Spojené státy	„za jejich objevy mechanizmu regulujícího vezikulární transport, hlavního transportního systému v našich buňkách“[114]
		Randy W. Schekman buněčný biolog (* 1948)	Spojené státy
		Thomas C. Südhof biochemik (* 1955)	Německo Spojené státy
2014		John O'Keefe neurovědec, fyziolog (* 1939)	Spojené státy Spojené království	„za jejich objevy buněk, které v mozku vytvářejí systém určování polohy“[115]
		May-Britt Moserová neurovědkyně, fyzioložka (* 1963)	Norsko
		Edvard I. Moser neurovědec, fyziolog (* 1962)	Norsko
2015		William C. Campbell biochemik a parazitolog (* 1930)	Irsko Spojené státy	„za jejich objevy týkající se nové léčby infekcí, které způsobují parazitické hlístice“[116][117]
		Satoši Ómura biochemik (* 1935)	Japonsko
		Tchu Jou-jou farmakoložka a chemička (* 1930)	Čína	„za její objevy na poli nové léčby malárie“[116][117]
2016		Jošinori Ósumi buněčný biolog (* 1945)	Japonsko	„za jeho objevy mechanismů autofagie“[118]
2017		Jeffrey C. Hall genetik (* 1945)	Spojené státy	„za jejich objevy molekulárního mechanismu kontrolujícího cirkadiánní rytmus“[119]
		Michael Rosbash genetik (* 1944)	Spojené státy
		Michael W. Young genetik (* 1949)	Spojené státy
2018		James P. Allison imunolog (* 1948)	Spojené státy	„za jejich objevy protinádorové terapie potlačením negativní imunitní regulace“[120]
		Tasuku Hondžó imunolog (* 1942)	Japonsko
2019		William Kaelin, Jr. onkolog (* 1957)	Spojené státy	„za jejich objevy způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku“[121]
		Peter J. Ratcliffe nefrolog (* 1954)	Spojené království
		Gregg L. Semenza onkolog (* 1956)	Spojené státy
2020		Harvey J. Alter virolog (* 1935)	Spojené státy	„za objev viru hepatitidy typu C“[122]
		Michael Houghton biochemik a virolog (* 1949)	Spojené království
		Charles M. Rice virolog (* 1952)	Spojené státy
2021		David Julius fyziolog (* 1955)	Spojené státy	„za jejich objevy teplotních a dotykových receptorů“[123]
		Ardem Patapoutian molekulární biolog (* 1967)	Spojené státy Libanon
2022		Svante Pääbo evoluční biolog (* 1945)	Švédsko	„za jeho objevy v oblasti genomů vyhynulých homininů a lidské evoluce“[124]
2023		Katalin Karikóová biochemička (* 1955)	Maďarsko Spojené státy	„za jejich objevy týkající se modifikací nukleosidových bází, které umožnily vývoj účinných mRNA vakcín proti covidu-19“[125]
		Drew Weissman imunolog (* 1959)	Spojené státy

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Nobel laureates in Physiology or Medicine na anglické Wikipedii.

Literatura

• Les prix Nobel = the Nobel prizes = Nobelpriset. Stockholm: Norstedt, [1904]–2011. ISSN 0546-8175. [Ročenka.]
• NORRBY, Erling. Nobelovy ceny a přírodní vědy. Praha: Academia, 2013. 359 s. Historie. ISBN 978-80-200-2189-2.
• SCHOTT, Heinz. Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. 648 s. (Edice kronik). ISBN 80-85873-16-8. Kapitola Nobelovy ceny, s. 607–609. Příloha: Nositelé Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství na Wikimedia Commons
• Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství – oficiální stránka (anglicky)

Zdroj