Daniel Bovet

Prof. Dr. rer. nat. Daniel Bovet
Narození	23. března 1907 Neuchâtel
Úmrtí	8. dubna 1992 (ve věku 85 let) Řím
Příčina úmrtí	rakovina
Bydliště	Itálie
Alma mater	Ženevská univerzita
Povolání	biochemik, neurovědec, farmakolog, esperantista, lékař, vysokoškolský učitel, farmaceut a biolog
Zaměstnavatelé	Pasteurův ústav Univerzita La Sapienza
Ocenění	Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1957) honorary doctorate of the University of Montpellier (1959) čestný doktor Pařížské univerzity (1960) doctor honoris causa from the University of Nancy (1962) zahraniční člen Královské společnosti (1962) … více na Wikidatech
Choť	F. Bovet-Nitti
Děti	Daniel Pierre Bovet
Rodiče	Pierre Bovet
Příbuzní	Félix Bovet (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Bovet (23. března 1907, Neuchâtel, Švýcarsko – 8. dubna 1992, Řím) byl italský farmakolog švýcarského původu. V roce 1957 obdržel za klíčový přínos moderní farmakologii Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Jeho výzkum měl zásadní dopad na vývoj některých léčiv, zejména antihistaminik a myorelaxancií.

Bovet pracoval v Pasteurově ústavu v Paříži. Zde se zabýval studiem možností prevence anafylaktického šoku. V roce 1937 popsal účinky thymoxydiethylaminu, první látky blokující histamin. O pět let později vyvinul ve spolupráci s firmou Rhône-Poulenc první klinicky použitelné antihistaminikum – ANTERGAN.

Jeho práce položila základy moderní farmakologie a ovlivnila generace vědců a lékařů. Během výzkumu Daniel Bovet zavedl dodnes používané výzkumné techniky, včetně těch, které vedly k pochopení mechanismu kompetitivní inhibice.

Bovet se narodil ve švýcarském Neuchâtel, jeho otec byl profesorem pedagogiky na Ženevské univerzitě. Většinu profesního života nicméně Bovet strávil v Itálii. V roce 1927 absolvoval Ženevskou univerzitu a v roce 1929 získal doktorát z přírodních věd. V letech 1929 až 1947 pracoval v Pasteurově ústavu v Paříži, kde se v roce 1939 stal vedoucím laboratoře terapeutické chemie. V roce 1947 dostal nabídku, aby založil chemoterapeutickou laboratoř na Nejvyšším zdravotním institutu v Římě, a nakonec přijal italské občanství.^[1][2]

V roce 1964 se stal profesorem na univerzitě v Sassari na Sardinii. V letech 1969 až 1971 byl vedoucím Psychobiologické a psychofarmakologické laboratoře Národní rady pro výzkum v Římě. Poté odešel na římskou Univerzitu La Sapienza, kde se stal profesorem psychobiologie. V roce 1965 začal zkoumat souvislosti mezi farmakologií a psychologií, čímž přispěl k rozvoji neurověd. Do důchodu odešel v roce 1982.^[1][2]

Nejvíce se proslavil svým objevem antihistaminik v roce 1937, která blokují neurotransmiter histamin a používají se při léčbě alergií. Jeho další výzkumy zahrnovaly práce o chemoterapii, sulfonamidech, sympatickém nervovém systému a farmakologii kurare.^[2] V roce 1957 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev syntetických sloučenin pro blokování účinků některých látek v těle, zejména jejich působení na cévní systém a kosterní svalstvo.^[3]

Publikoval více než 300 prací o biologii, obecné farmakologii, chemoterapii, sulfonamidových lécích, farmakologii sympatického nervového systému, terapii alergických stavů a syntéze antihistaminik, o kurare, různých modifikacích hormonální rovnováhy a různých aspektech farmakologie centrálního nervového systému. Kromě Nobelovy ceny získal řadu dalších ocenění, členství v italské, francouzské a americké akademii věd a čestné doktoráty z několika evropských univerzit.^[2]

Bovet se oženil se sestrou bakteriologa F. Nittiho Filomenou, s níž dlouhodobě úzce spolupracoval. Zemřel v roce 1992 v Římě ve věku 85 let.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Bovet na Wikimedia Commons

Zdroj