Renato Dulbecco
| Renato Dulbecco | |
|---|---|
 Renato Dulbecco (1966)
| |
| Narození |
22. února 1914 Catanzaro,  Italské království
|
| Úmrtí |
19. února 2012 (ve věku 97 let) La Jolla, Kalifornie,  USA
|
| Bydliště | La Jolla (do 2012) Spojené státy americké (1947–2012) Milán Imperia |
| Alma mater | Turínská univerzita (do 1936) |
| Povolání | virolog a lékař |
| Zaměstnavatelé | Kalifornský technologický institut Kalifornská univerzita v San Diegu Projekt lidského genomu Indianská univerzita |
| Ocenění | John Scott Medal (1958) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1964) Cena Howarda Taylora Rickettse (1965) Paul-Ehrlich-und-Ludwig-Darmstaedter-Preis (1967) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1973) … více na Wikidatech |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Renato Dulbecco (22. únor 1914, Catanzaro – 19. únor 2012, La Jolla, Kalifornie) byl italsko-americký biolog a virolog. Roku 1975 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky.[1]
Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, jeho spolužáky zde byli další dva pozdější držitelé Nobelovy ceny, Salvador Luria a Rita Leviová-Montalciniová. Za druhé světové války bojoval v řadách italské armády ve Francii a na Východní frontě, ale po vstupu Němců do Itálie přešel k partyzánům a zapojil se do protifašistického odboje. Po osvobození se krátce věnoval politice, byl radním Turína, ale rychle se vrátil k vědě. Roku 1946 ho navštívil v Itálii Luria a přemluvil ho k odchodu do USA. Odešel tam roku 1947, pracoval nejprve v Luriově laboratoři v Indianě a posléze v týmu Maxe Delbrücka na California Institute of Technology.[2]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Renato Dulbecco na Wikimedia Commons
Reference
