Šumavské pláně
| Šumavské pláně | |
|---|---|
 Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Antýgl
| |
| Nejvyšší bod | 1376 m n. m. (Blatný vrch) |
| Rozloha | 670 km² |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Podřazené jednotky |
Kochánovské pláně, Kvildské pláně, Javornická hornatina, Svojšská hornatina, Knížecí pláně |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |
 Česko Německo
|
| Horniny | rula, granodiorit, žula |
| Povodí | Vltava, Dunaj |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-1A |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.
Geologická stavba
Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.
Geomorfologické okrsky
Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:
- Kochánovské pláně
- Kvildské pláně
- Javornická hornatina
- Svojšská hornatina
- Knížecí pláně
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
| Geomorfologické členění Šumavy | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Šumavská subprovincie • Šumavská hornatina | ||
|
ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ |
Kochánovské pláně |
Javorensko-vysocký hřbet (Javorná, 1090 m)
Zhůřské pláně (Nad Šmauzy, 1068 m) |
| Kvildské pláně |
Prášilské pláně (Poledník, 1315 m)
Modravské pláně (Tetřev, 1258 m) Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m) |
|
| Javornická hornatina |
nečlení se (Javorník, 1067 m)
|
|
| Svojšská hornatina |
nečlení se (Huťská hora, 1188 m)
|
|
| Knížecí pláně |
Lipecké pláně (Výška, 1118 m)
Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m) Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m) |
|
|
ŽELEZNORUDSKÁ HORNATINA |
Debrnická hornatina |
nečlení se (Plesná, 1338 m)
|
| Královský hvozd |
nečlení se (Jezerní hora, 1344 m)
|
|
| Pancířský hřbet |
Můstecký hřbet (Můstek 1235 m)
Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m) Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1006 m) |
|
|
TROJMEZENSKÁ HORNATINA |
Stožecká hornatina | |
| Plešská hornatina | ||
| Novopecká kotlina |
nečlení se (Šešovec, 899 m)
|
|
|
Vítkovokamenská hornatina |
Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m)
Pasečenská kotlina (830 m) Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m) |
|
| Lučská hornatina |
Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m)
Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m) |
|
|
BOUBÍNSKÁ HORNATINA |
Boubínský hřbet |
nečlení se (Boubín, 1362 m)
|
| Včelenská hornatina |
nečlení se (Kupa, 1044 m)
|
|
|
ŽELNAVSKÁ HORNATINA |
Knížecí hornatina | |
|
Křišťanovská vrchovina |
Skalinská hornatina (1040 m)
Arnoštovká pahorkatina (920 m) |
|
|
VLTAVICKÁ BRÁZDA |
Hornovltavická brázda |
nečlení se (846 m)
|
| Dolnovltavická brázda |
nečlení se (790 m)
|
|
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol) | ||
Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v Česku[4]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:
- Blatný vrch (1376 m)
- Huťská hora (1188 m)
- Obrovec (1146 m)
- Javorná (1090 m)
- Javorník (1067 m)
Dalšími výraznými horami Šumavských plání jsou Křemelná, Poledník, Antýgl nebo Stráž.
Vodstvo
Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumavské pláně na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Šumava. [s.l.]: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9.
