Výtoňská hornatina

Svatotomášská hornatina
Nejvyšší bod Vítkův kámen
Nadřazená jednotka Šumava
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatotomášská hornatina (německy St. Thomagebirge nebo Skt. Thomasgebirge[1][2]) je fytogeografický okres (ČSAV 1987)[3] či podokres (Skalický 1988)[4] a dřívější či alternativní označení[5] pro malou hornatinu na Šumavě v jižních Čechách .[pozn. 1] Nejvyšším vrcholem je Vítkův kámen.

V geomorfologickém členění se Svatotomášská hornatina nachází v geomorfologickém podcelku Šumavy nazvaném Trojmezenská hornatina.[6][7]

Oblast Svatotomášské hornatiny spadá do Chráněné krajinné oblasti Šumava a je součástí evropsky významné lokality Šumava. Zachovaly se zde porosty v pralesovité, resp. málo narušené podobě.[8] Jsou zde přírodní rezervace Medvědi hora,[9]Spáleniště,[10]Světlá[11] a přírodní památka Jasánky.[12]

Název

Označení hornatiny bylo pojmenováno po osadě Sv. Tomáše a hornatina také byla označována jako St. Thoma-Gebirge[13] nebo St. Thomas Gebirge[14] (pohoří Svatého Tomáše[15][16] nebo hory svatého Tomáše[17]), někdy také Thomasberg[18][19] (Svatomášská hora,[20] hora sv. Tomáše[21] nebo také hřbet Svatého Tomáše).[22]

Jazyková poznámka

Podle současných pravidel českého pravopisu[23] se v podobných případech první písmeno názvu po obecném pojmenování má psát s velkým písmenem (tedy např. pohoří Sv./Svatého Tomáše), dříve se nicméně i toto jméno chápalo jako obecné pojmenování a psalo se s písmenem malým (stejně jako dosud u názvů kostelů, čili pohoří sv./svatého Tomáše stejně jako (dosud) kostel sv./svatého Tomáše).

Nejvyšší hory

Poznámky

  1. ↑ Kniha Der Böhmerwald: Natur und Mensch ji ale řadila pod pohoří Horních Rakous (Ober-Oesterreichs).[2]

Reference

  1. ↑ Führer durch den Böhmerwald (österreichische und bairische Antheile) und das deutsche Südböhmen. Budweis: Commissionsverlag von L.E. Hansen's Buchhandlung, 1888, s. XI. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a1032570-13f6-11e7-981b-005056825209.
  2. ↑ a b WENZIG, Josef; KREJČÍ, Jan; RITTER, Carl; HEROLD, Eduard. Der Böhmerwald: Natur und Mensch. Prag: Carl Bellmann, 1860. 354 s. Dostupné online. S. 264, 265. (německy) 
  3. ↑ Plán péče o přírodní památku Spáleniště na období 2024 – 2033 [online]. [cit. 2025-05-15]. S. 7. Dostupné online. 
  4. ↑ Přírodní poměry: Fytogeografický okres (BÚ ČSAV 1987) [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOTEK, Jiří. Analýza vývojových změn land use podhůří Šumavy. [s.l.]: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2012. Dostupné online. Diplomová práce. 
  6. ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. 1. vyd. Praha: Kartografie Praha, 2006. 79 s. ISBN 80-7011-913-6. 
  7. ↑ Zeměměřický úřad. Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Příloha č. 7 Koncepce ochrany přírody a krajiny Jihočeského kraje: Seznam a charakteristika VZCHÚ. [s.l.]: Jihočeský kraj, 2006. Dostupné online. S. 3. 
  9. ↑ Plán péče o přírodní památku Medvědí hora na období 2020-2029 [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Plán péče o přírodní památku SPÁLENIŠTĚ na období 2024 – 2033 [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Plán péče o přírodní rezervaci SVĚTLÁ na období 2023 – 2032 [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Plán péče na období 2014-2023 pro přírodní památku Jasánky [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ ZEITHAMMER, Leopold. Land und Leute des Böhmerwaldes. Winterberg: L.M. Zeithammer, 1896, s. [9]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c873a870-3686-11e7-97e2-005056825209.
  14. ↑ Mapa 2. vojenského mapování, dostupné z: https://mapy.com/s/kesomeleso.
  15. ↑ BOROVSKÝ, František Adolf. Řivnáčův Průvodce po Šumavě. V Praze: Nákladem knihkupectví F. Řivnáče, 1883. 205 s. Dostupné online. S. 2. 
  16. ↑ TICHÝ, Jan. Zeměpis království Českého: pro školu a dům, zvláště pro školy průmyslové, řemeslnické a reálné. V Praze: Mikuláš & Knapp, 1868, s. 4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4e4d6610-643f-11e4-9ab5-5ef3fc9ae867.
  17. ↑ PATERA, Bohumír. Přes Plöckenšteinské pohoří: obrázky z cest, jež české mládeži vykreslil Bohmír Patera. v Slaném: J. Rokyta, 1893, s. [7]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:31dac340-9f84-11e8-a81d-5ef3fc9bb22f.
  18. ↑ SOMMER, Johann. Das Königreich Böhmen. Prag: Friedrich Ehrlich, 1841, s. 127. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:805df780-02b8-11e8-816d-5ef3fc9bb22f.
  19. ↑ Reisehandbuch für das Königreich Böhmen. Buchdruckerei J. Otto, 1882, s. 362. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9c471ceb-5c67-43be-aa85-c4a1d3e2f907.
  20. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1893. sv. 6, s. 15. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fe3b2040-0a74-11e5-b309-005056825209.
  21. ↑ Čechy. Praha: Otto, [asi 1900], s. 42. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:a0c658d0-9311-11e7-83f8-001018b5eb5c.
  22. ↑ TICHÝ, Jan. Zeměpis království Českého: pro školu a dům, zvláště pro školy průmyslové, řemeslnické a reálné. V Praze: Mikuláš & Knapp, 1868, s. 4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4e4d6610-643f-11e4-9ab5-5ef3fc9ae867.
  23. ↑ Srov. https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=183, oddíl Trojslovné názvy.

Související články

Podobné názvy

Externí odkazy

Zdroj