Granodiorit
| Granodiorit | |
|---|---|
 Granodiorit, Dúbrava, Nízké Tatry
| |
| Zařazení | vyvřelá hornina |
| Hlavní minerály | křemen, plagioklas, ortoklas, biotit, amfibol |
| Akcesorie | titanit, zirkon, magnetit, apatit |
| Textura | zrnitá |
| Barva | bílá, šedá |
Granodiorit je hlubinná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Je blízký žule (granitu), od které je makroskopicky těžko rozeznatelný. Označení zavedl v roce 1893 americký geolog G. F. Becker.[1]
Granodiority bývají světle šedé. Jejich stavba je všesměrná, obvykle rovnoměrně zrnitá, zřídka porfyrická.
Složení
Granodiorit obsahuje v podstatném množství křemen, plagioklas i draselný živec, přičemž plagioklas nad draselným živcem převládá. Z dalších minerálů bývá často přítomen biotit a amfibol. Muskovit bývá přítomný pouze vzácně, a pokud ano, tak je vždy doprovázen biotitem. S turmalínem se u granodioritů, na rozdíl od žul nesetkáváme.[2]
Výskyt
Granodiority mnohdy tvoří rozsáhlá tělesa. Spolu s žulami jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými horninami. V České republice se vyskytuje hojně např. ve středočeském nebo brněnském plutonu.[3]
Z granodioritu je také bludný balvan Chudów ve Slezském vojvodství v Polsku.
Využití
Granodiorit je těžen a zpracováván v kamenickém průmyslu. Vyrábí se z něho např. dekorační obklady, různé obrubníky a dlažba.
Památky
- Tzv. Čertův sloup v Karlachových sadech na Vyšehradě[4]
Odkazy
Reference
- ↑ www.geologie.estranky.cz - Přehled názvů hornin (Online) prístup: 6.11.2008
- ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 33.
- ↑ PETRÁNEK, Jan; A KOL. Encyklopedie geologie. 1.. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 93.
- ↑ Václav Rybařík: Čertův sloup na Vyšehradě, pověsti, dohady, fakta, in: revue Kámen, online:[1] Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu granodiorit na Wikimedia Commons
