Poutní město Haridvár a posvátná řeka Ganga na úpatí Himalají. Ve vodách Gangy se každoročně omývají miliony hinduistů aby očistili tělo i duši. Do Gangy se také sype popel zemřelých v naději, že budou osvobozeni ze samsáry
Původ bohaté a složité tradice hinduismu sahá patrně až do 3. tisíciletí př. n. l., kdy v úrodném údolí řeky Indu vzkvétaly na tehdejší dobu značně vyspělé civilizace (Árjové). V té době se vyvinul klasický jazyk hinduismu sanskrt a byly sepsány védy. Základní náboženskou koncepcí hinduismu je brahman - univerzální podstata vesmíru, základní, neomezená, nestvořená, všezahrnující realita. Brahman oživuje všechny živé bytosti a současně utváří átma. Existencivesmíru pojímá hinduistická filosofie jako neustále se opakující koloběh vzniku a zániku (samsára).
Dharma – princip, který udržuje odvěký spravedlivý řád, podporuje osobní rozvoj a neutralizuje chaos (adharma).
Karma – princip, podle kterého je lidský život pouze článkem v řetězci životů a úspěch života závisí na předešlých a současných skutcích.
Reinkarnace – princip, podle kterého se lidská duše převtěluje (reinkarnuje) z jednoho těla do druhého.
Jóga – pro tělesné a hlavně duchovní zdokonalování byl v hinduismu vypracován systém jógy, v němž klíčovou úlohu hraje meditace.
Článek
Advaita-védánta je indická, filosoficko-náboženská škola zastupující čistý monoteismus (filosofie jedné reality). Toto je vyjádřeno sanskrtským souslovím a (ne) dvaita (dva). Sanskrtské slovo "advaita" se vztahuje ke ztotožnění individuálního bytí (átma) s univerzálním bytím (brahman). Sanskrtské slovo brahman nesmíme zaměňovat se sanskrtským slovem Brahmá, kterému v konceptu božské trojice Brahmá, Višnu a Šiva, náleží úloha stvořitele vesmíru. Advaita-védánta, tak jako i ostatní ortodoxní i neortodoxní, filosoficko-náboženské školy védské filosofie, je založena na třech védských spisech nazývaných prasthánatrají a patří sem upanišady, Bhagavadgíta a brahmasútry. Mnoho známých i méně známých autorů psalo komentáře (bhášja) na tyto spisy, ale všeobecně nejuznávanějším je Ádi Šankara, který je přímým pokračovatelem tradice védských mistrů z dávné minulosti. »...celý článek «
Hlavním tématem Bhagavadgíty je rozhovor mezi Kršnou a Ardžunou uprostřed bitevního pole Kurukšetra. Ardžuna, přední bojovník pánduovců, zjišťuje, že v nepřátelské armádě je mnoho jeho příbuzných a svěřuje se svému vozataji Kršnovi: „ó Kršno, nespatřuji nic dobrého v tom, že mám v boji zabíjet své příbuzné“. Kršnova odpověď na Ardžunovy pochybnosti je hlavní náplní celé Bhagavadgíty. Otázka a odpověď v Bhagavadgítě mají za úkol rozhodnout spor, který začal už v upanišadách a v raném buddhismu – má člověk jednat nebo se zcela vzdát činorodé aktivity? Bhagavadgíta říká: jednat, ale vzdát se plodů svých činů.
Dva základní filosofické přístupy komentářů jsou ty, které následují tradici bhakti neboli devocionálního monoteismu a ty, které vycházejí z advaita-védánty neboli filosofie jedné reality. Nejstarší a nejvlivnější komentář se přisuzuje zakladateli advaita-védantskéindické filosofické školy, Adi Šankarovi. Šankara komentoval všech 700 veršů Bhagavadgíty a jeho komentáře byly přijaty všemi pozdějšími komentátory. Předním komentátorem školy višišta-advaita je Rámánudža. Podle této školy je „pět rozdílů“ (paňča bhéda): 1. mezi pánem, íšvarou (universální duší), a džívou (individuální duší), 2. mezi džívami vzájemně, 3. mezi íšvarou a hmotou (prakrti), 4. mezi džívou a hmotou, 5. mezi hmotou a hmotou. Jedním z poměrně nových komentářů je od A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupády. …celý článek
Pataňdžali je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře (Mahábhášja) na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Jeho nejznámějším dílem jsou jóga sútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Pataňdžali je považován za zakladatele jógy, přestože jeho výklad o józe je založen na škole sánkhji a Bhagavadgítě, které jsou starší. Podle Pataňdžaliho je jóga zastavení proměn mysli a vysvětluje osm odvětví jógy závislých na stavu vědomí, které vedou ke sjednocení: Jama, Nijama, Ásana, Pránajáma, Pratjáhara, Dhárana, Dhjána a Samádhi. Zmínky o sjednoceném vědomí jsou i ve védách, které jsou považovány za jedny z nejstarších indoevropských spisů a jsou v nich zmínky o dobách až 8000 př. n. l.
Na základě PataňdžalihoJóga súter vznikla různá odvětví jógy, mimo jiné Hatha jóga (pozice těla), Džňána jóga (Jóga vědění), Bhakti jóga (Jóga oddanosti), Dhjána jóga (Jóga meditace) nebo Rádža jóga (Královská jóga). Jóga je jeden ze šesti systému ortodoxní indické filosofie a podle této filosofie přináší jóga způsob jak zažít tu nejzazší realitu. ...celý článek
Většina hinduistických božstev (dévů) je spojena s přírodou – Váju (vítr), Agni (oheň) a mnoho jiných. Přední místo hinduistického pantheonu náleží Indrovi. Jeho otcem je Dhjájus-pita (nebe) a jeho matkou je Prthiví (země). Ovládá přírodní jevy a je vládcem všech dévů. Dalšími významnými dévy jsou áditjové, synové Aditi a mudrce Kašjapy, kteří představují 12 měsíců roku – Vivasván, Arjamá, Púšan, Tvaštar, Savitar, Bhaga, Dhátá, Vidhátá, Varuna, Mitra, Šatru a Urukrama (Višnu) – a jsou strážci vesmírného řádu. Dále vasuové, Indrovi společníci – Dróna, Prána, Dhruva, Arka, Agni, Doša, Vástu and Vibhávasu a siddhové ('dokonale zrození') Dharma, Džňána, Vairágja a Aišvarja. Nejhlavnějšími představiteli hinduistického pantheonu jsou Brahmá, Višnu, Šiva a praotec lidstva, Manu. Mezi dévy patří i posvátné řeky Ganga, Sarasvatí a Jamuná.
Všichni dévové mají i své ženské protějšky (šakti). Sarasvatí je Brahmův ženský protějšek. Je uctívána jako bohyně lásky a umění. Lakšmí, bohyně krásy a bohatství, je ženským protějškem Višnua. Ženským protějškem Šivy je Párvatí.
Vedle hinduistické dévů zaujímají důležité místo i světci, věštci a mudrci. Jsou považováni za reinkarnaceBrahmy, určitého dévy nebo člověka, který dosáhl vysvobození (mókša). V puránické terminologii je známo sedm principů symbolizovaných jmény sedmi věštců – Bhrigu, Maríči, Atri, Pulastja, Pulaha, Kratu a Vasištha. Tito velcí věštci učili starodávné vědění brahmavidjá známé z upanišad. Mezi nejznámější indické světce patří Vjása, který diktoval Mahábháratu a provedl uspořádání véd. Za posla bohů je považován mudrc Nárada.
…Nepál je jediná hinduistická země, která se postupně stává sekulární republikou?
…Kršna v překladu ze sanskrtu znamená černý nebo tmavý?
…Mahábhárata je druhá nejdelší epická báseň na světě?
…Ganga (řeka) se představuje v hinduismu jako božstvo?
…Váránasí je nejnavštěvovanější hinduistické náboženské město?
…Kumbhaméla festival v Haridváru navštívilo v roce 1989 15 miliónů poutníků?
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Hinduismus}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
