Jóga

Jóga (v dévanágarí योग, v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení) znamená obnovení spojení individuálního Já (Átman) s universálním Bytím (Brahman (=Brahma) / paramátman). Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž, má mnoho různých významů,[1] z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit, jednota nebo ovládnout.[2]

Jóga je tedy čisté bytí v tady a teď, poznání sebe sama, svého pravého já, a božství prostřednictvím uvědomování a zmenšení ega.[zdroj?]

Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání,[3] které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pocházejí z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l.).[4]

Přehled

Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára); toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci v podobě našeho hmotného těla a hmotného světa, které jsou zdroji utrpení (duhkha). Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.

Bhagavad Gita

Související informace naleznete také v článku Bhagavadgíta.

Bhagavadgíta, v dévanágarí: भगवद् गीता, a v českém překladu „Píseň Vznešeného“, je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25–42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[5][6]

V Bhagavadgítě je sanskrtské slovo jóga užito v mnoha spojitostech a významech:[2]

  • Karmajóga – jóga nesobecké činnosti. Jógin se snaží o nesobecký život a nesobeckou službu druhým bytostem; touto jógou se očišťuje charakter člověka, mysl i vědomí.
  • Bhaktijóga – jóga lásky a oddanosti; v této józe žák, bhakta, uctívá božstvo v některé jeho podobě či formě (Višnu, Šiva ap.) a odevzdává mu svůj život. Láska a sebeobětování ruší iluzi nepravého ega a jógin dosahuje osvícení.
  • Džňánajóga – jóga poznání a moudrosti; jógin takto dospívá k sebepoznání a osvícení studiem a meditací.

Jóga sútry

Související informace naleznete také v článku Pataňdžali.

Pataňdžali (v dévanágarí पतञ्जलि ) je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře Mahábhášja na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Není ale dokázáno, že obě tato díla pocházejí od téhož autora; jeho nejznámějším dílem jsou Jógasútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Podle Pataňdžaliho samádhipáda je jóga:

योगश्‍चित्तवृत्तिनिरोधः (jógaš čitta-vrtti-niródhah) – zastavení proměn mysli – Jóga sútra, samádhipáda 1.2

a vysvětluje v sadhanapáda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

Vrks ásana
  1. Jama – vývojem správného jednání – pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha);
  2. Nijama – vývojem duchovních hodnot – čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium véd (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána);
  3. Ásana – vývojem držení těla (klasická hatha jóga);
  4. Pránájáma – vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;
  5. Pratjáhára – vývojem nelpění na objektech smyslů;
  6. Dháraná – vývojem zaměření smyslů;
  7. Dhjána – vývojem meditace o paramátman;
  8. Samádhi – vývojem spojení s paramátman;

Cesty

Lidé se liší svými city, myšlenkami, cíli a zálibami. Proto také existují různé jógové cesty, které vyhovují odlišným sklonům a vlohám různých lidí. Nejsou od sebe zcela oddělené; jsou spolu naopak navzájem provázány:[7]

  • Karmajóga se zabývá činy, jejich příčinami a následky. Každý skutek působí na tělo, mysl a vědomí, a podle úmyslu a etické hodnoty, s níž byl vykonán, pak vypadá i výsledek.[8]
  • Bhaktijóga je cestou oddanosti a lásky k Bohu i celému stvoření – k lidem, stejně jako ke zvířatům a celé přírodě.[9]
  • Rádžajóga je nazývána také královskou cestou jógy nebo osmistupňovou stezkou. Je to cesta sebekázně a zahrnuje mimo jiné i techniky, které jsou nám známy – ásany, pránájámy, meditace a krije.[10]
  • Džňánajóga je filozofická cesta. Studiem, cvičením a praktickými zkušenostmi vede k sebepoznání a k rozlišení mezi skutečností a neskutečností.[11]
  • Hathajóga znamená disciplinované cvičení a jednání s využitím síly vůle a energie. Hathajóga zahrnuje šest očistných technik, šat krijí neboli šat karem.[12]

Jóga v Česku

Průkopnicí jógy v Československu byla Milada Bartoňová (1917–2008), Československo navštěvovali na pozvání vládních představitelů čelní představitelé jógy např. André van Lysebeth, Mukund Vinájak Bhóle, Vishnudevananda Saraswati z Kanady, Višvaguru MahéšvaránadaVídně a jiní. Širší veřejnosti byla roku 1972 zpřístupněna kniha André van Lysebetha Jóga a Tělovýchovná jednota Jóga Olomouc vydala v roce 1979 knihu Jaroslava Šedivého (1926–2002) Jóga očima lékaře. Lékaři studovali účinky jógy v Indii ve střediscích Višvayatan Jóga ášram v Novém Dillí, v Kaival yadhama a Yoga Institute Santa Cruz v Bombaji, dále pak v Yoga Sadhana Kerndra v Benáresu. Tato střediska prováděla na mezinárodní úrovni výzkum léčebných účinků jógy; takto získané poznatky byly aplikovány v psychiatrii a ve střediscích vrcholového sportu v Československu.[13] V české medicíně jsou z pohledu praxe a ověřených zkušeností využívány některé prvky jógy v rehabilitačním lékařství;[14] je třeba mít na paměti, že ne všechny prvky jógy jsou bezpečné.[15]

Kritika

Bengálský marxistický filosof Debíprasád Čattopádhjáj (দেবীপ্রসাদ চট্টোপাধ্যায) napsal o józe:

Tato cvičení nás vedou zpět k primitivním dobám, k exotickým ritům divochů, v nichž nalézáme všechny druhy kouzelnictví, které je prováděno s představou, že budou získány podivuhodné síly, jež však není ničím jiným než nejnamáhavějšími cvičeními k přivození chorobných duševních stavů.[16]

Odkazy

Reference

  1. MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  2. a b FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 
  3. ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2004. 446 s. Dostupné online. ISBN 80-86685-34-9. 
  4. SPARROWE, Linda. The History of Yoga [online]. Yoga Journal, 2003 [cit. 2009-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-08-2007. (anglicky) 
  5. Bhagavadgíta. Překlad Jan Filipský a Jaroslav Vacek. 2. vyd. Praha: Votobia, 2000. 243 s. Dostupné online. ISBN 80-7220-028-3. 
  6. KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. a kol. Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004. (česky)
  7. MAHÉŠVARÁNANDA, Paramhans. Systém Jóga v denním životě. První. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 448 s. Dostupné online. ISBN 80-204-1277-8. Kapitola Čtyři cesty jógy, s. 381. 
  8. Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Karmajóga, s. 383.
  9. Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Bhaktijóga, s. 384.
  10. Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Rádžajóga, s. 385.
  11. Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Džňánajóga[nedostupný zdroj], s. 388.
  12. Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Hathajógové krije, s. 351.
  13. DOLEŽALOVÁ, Věra. Jóga pomáhá léčit : poznatky z indických středisek léčby jógou. Praha: Stratos, 1993. 74 s. Dostupné online. ISBN 80-901472-0-8. 
  14. PLUSKALOVÁ, Veronika. Využití prvků jógy v rehabilitaci z pohledu EBM [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 05-05-2021 [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. 
  15. BROAD, William J. Jóga: Fakta a mýty (původním názvem: The Science of Yoga). Překlad Alexandra Fraisová. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - IKAR, 2013. 310 s. ISBN 978-80-249-2315-4. 
  16. BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. Díl 1. Indická filosofie. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1991. 6 dílů (237 s.). (Vokno). Dostupné online. ISBN 80-85239-07-8 Část II., kapitola I. Klasické bráhmanské systémy, Jóga, s. 53, 54.

Literatura

v češtině
v cizích jazycích
  • YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfield, Iowa, USA: MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, S. The Bhagavadgítá. San Francisco, USA: Harper Collins, 1993. Dostupné online. ISBN 81-7223-087-7. (anglicky) 
  • TAIMINI, Dr. I. K. The Science of Yoga, The Yoga-Sutras of Patanjali. San Francisco, USA: Quest Books, 1999. ISBN 81-7059-001-9. (anglicky) 
  • MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  • FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj