Odra

Odra
	Řeka protékající Ostravou-Koblovem
Základní informace
Délka toku	854 km
Plocha povodí	118 861 km²
Průměrný průtok	535 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	2-01-01-001
Pramen
	Oderské vrchy; 49°36′48,3″ s. š., 17°31′12,5″ v. d.; 634 m n. m.
Ústí
	do Štětínského zálivu; 53°36′6″ s. š., 14°35′23″ v. d.; 0 m n. m.
Protéká
	Česko (Olomoucký, Moravskoslezský kraj), Polsko (Slezské, Opolské, Dolnoslezské, Lubušské, Západopomořanské vojvodství), Německo (Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Baltské moře, Povodí Odry (Česko 6 %, Polsko 89 %, Německo 5 %)
	; Povodí řeky na mapě
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odra (německy Oder; slezsky Uodra; polsky Odra; dolnolužickosrbsky Wodra; latinsky ve starověku Viadua, Viadrus, latinsky ve středověku Odera, Oddera) je řeka ve Střední Evropě. Pramení v Česku a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem.

Odra je 854 km dlouhá řeka, z toho 113 km je v Česku, 742 km v Polsku (včetně 187 km jako hraniční řeka mezi Německem a Polskem). Je druhou nejdelší řekou v Polsku. Odvádí vodu ze 118 861 km², z toho 106 056 v Polsku (89 %), 7217 v Česku (6 %) a 5587 v Německu (5 %). Před regulací toku byla řeka dlouhá přes 1000 km.

Průběh toku

Pramen Odry je v sedle pod Fidlovým kopcem (poblíž obce Kozlov a zaniklé vesnice Varhošť) v Kozlovské vrchovině v Oderských vrších na Moravě (Olomoucký kraj).

V Česku protéká přes Vojenský újezd Libavá (zde je řeka veřejnosti většinou nepřístupná), přes město Odry, českou částí Slezska (Moravskoslezský kraj); v Polsku Slezským vojvodstvím, Opolským vojvodstvím, Dolnoslezským vojvodstvím, Lubušským vojvodstvím a Západopomořanským vojvodstvím; a v Německu Braniborskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem.

Poté, co Odra opustí hory, protéká převážně v široké terasovité dolině, která se rozšiřuje z 2 až 3 km na 10 až 20 km. Tato dolina vznikla díky odtoku vody z ledovců po poslední době ledové. Pod ústím Lužické Nisy dosahuje šířky 200 m. Je mohutným tokem, jehož břehy jsou chráněny protipovodňovými valy.

Ve vzdálenosti 84 km od ústí se dělí na dvě ramena. Největší větve ústí do Štětínské delty. Do 19. století platilo, že Štětínská delta je ohraničena na severu ostrovy Uznojem (západně) a Wolin (východně) a třemi rameny mezi ostrovy a pevninou (Dziwna, Svina a Peene) se vlévá do Baltského moře. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police.

Obvykle jedenkrát ročně, může být horní tok Odry a jeho okolí (tj. ve vojenském újezdu Libavá) přístupný veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.

Města

Největším městem na Odře je Vratislav.

přímo na Odře – Odry, Studénka, Ostrava, Bohumín (jako poslední město na Odře v ČR), Ratiboř, Kędzierzyn-Koźle, Krapkowice, Opole, Brzeg, Oława, Jelcz-Laskowice, Vratislav, Brzeg Dolny, Ścinawa, Szlichtyngowa, Hlohov, Bytom Odrzański, Nowa Sól, Krosno Odrzańskie, Eisenhüttenstadt, Frankfurt nad Odrou, Słubice, Kostrzyn nad Odrą, Cedynia, Oderberg, Schwedt, Vierraden, Gartz, Gryfino, Štětín, Police
na březích průlivu Dziwna (mezi ostrovem Wolin a polskou pevninou) – Wolin, Kamień Pomorski, Dziwnów
na březích průlivu Svina (mezi ostrovy Wolin a Usedom) – Svinoústí
na březích průlivu Peena (mezi ostrovem Usedom a německou pevninou) – Usedom, Lassan, Wolgast
na březích Štětínského zálivu – Nowe Warpno, Ueckermuende

Větší přítoky

Celkově největším přítokem Odry je řeka Warta, která přitéká zprava u Kostřína. V místě soutoku je delší než samotná Odra.

Přítoky Odry na území Česka

Existuje řada bezejmenných přítoků a v následujícím textu jsou uvedeny jen ty nejvýznamnější.

Smolenský potok, zprava
Střelenský potok, zleva
Libavský potok, zleva, ř. km (zhruba) 121,7
Plazský potok, zprava, ř. km (zhruba) 121,5
Mastnický potok, zprava
Lazský potok, zleva
Podleský potok, zleva
Tichý potok, zleva
Oldřůvka, zleva
Točitý potok, zprava
Klikatý potok, zprava
Studený potok, zprava
Chudý potok, zprava

Budišovka, zleva, ř. km (zhruba) 104,0
Něčínský potok, zprava, ř. km (zhruba) 102,5
Čermná, zleva, ř. km (zhruba) 97,0
Vítovka, zleva, ř. km 88,8^[1]
Zlatý potok, zleva, 87,8^[2]
Stodolní potok, zprava, 87,6^[2]
Luha, zprava, ř. km (zhruba) 78,7
Jičínka, zprava, ř. km (zhruba) 63,3
Husí potok, zleva, ř. km (zhruba) 60,4
Bartošovický potok, zprava, ř. km (zhruba) 55,1
Butovický potok, zleva, ř. km (zhruba) 51,6
Sedlnice, zprava, ř. km (zhruba) 51,6
Bílovka, zleva, ř. km (zhruba) 40,7
Lubina, zprava, ř. km (zhruba) 36,2
Ondřejnice, zprava, ř. km (zhruba) 35,0
Polančice, zleva, ř. km (zhruba) 30,8
Porubka, zleva, ř. km (zhruba) 23,6
Opava, zleva, ř. km 21,6
Ostravice, zprava, ř. km 14,9
Vrbická stružka, zprava, ř. km (zhruba) 10,4
Bečva, zleva, ř. km (zhruba) 0,3 (ústí již na území Polska)
Olše, zprava, ř. km 0,0

Přítoky Odry na území Polska a Německa

zprava – Ruda, Bierawka, Kłodnica, Czarnka, Malá Pěna^[3] (Mała Panew), Stobrawa, Widawa, Jezierzyca, Barycz, Krzycki Rów, Obrzyca, Jabłonna, Pliszka, *Ołobok, Gryzynka, Warta (s přítokem Noteć), Myśla, Kurzyca, *Stubia, Rurzyca, Tywa, Płonia, Ina, Gowienica

zleva – Psina, Cisek, Olszówka, Stradunia, Osoblaha, Prószkowski Potok, Kladská Nisa, Oława, Ślęza, Bystrzyca, Średzka Woda, Cicha Woda, Kačava (Kaczawa), Ślepca, Zimnica, Dębniak, Biała Woda, Czarna Struga, Śląska Ochla, Zimny Potok, Bobr, Olcha, Racza, Lužická Nisa

Přehrazení řeky

Na území ČR je na řece Odra pouze Barnovská vodní nádrž poblíže hranice vojenského újezdu Libavá. Řeka je také regulovaná četnými jezy.

Vodní režim

Nejvyšších průtoků dosahuje Odra na jaře především v březnu a v dubnu. V létě její hladina klesá, ale pokles je střídán občasnými vzestupy v důsledku dešťů. V zimě průtok řeky začíná souvisle stoupat. V silných zimách řeka zamrzá.

Průměrný průtok Odry na dolním toku u vsi Gozdowice, která se nachází zhruba 30 km pod soutokem s Wartou, činí 547 m³/s.^[4] Vzestupy hladiny na horním toku činí 6 až 7 m a na středním 4 až 5 m. K velkým povodním na Odře dle kronik města Vratislavi došlo v letech 1348, 1464, 1564 a v roce 1903. Dosud největší povodeň nastala v červenci 1997, kdy protékalo Vratislaví 3640 m³/s.^[5]

Průměrné měsíční průtoky Odry (m³/s) ve stanici Gozdowice:^[4] (období 1900–1994)

Vodní režim Odry na území České republiky

Průměrný dlouhodobý průtok Odry v místě, kde opouští území České republiky činí 49 m³/s. Pod soutokem s řekou Olší činí průměrný průtok téměř 63 m³/s.^[6] Většina toků v této části povodí, kromě horské části povodí řeky Olše, patří do horské-sněhové oblasti. Maxim dosahují od března do května. Minimální průtoky mají v zimních měsících. Horská část povodí Olše patří do horské sněhovodešťové oblasti s maximálními průtoky od května do července.^[7]

Průměrné měsíční průtoky Odry (m³/s) v Bohumíně v roce 2010:^[8]

Hlásné profily na území České republiky:^[9]

místo	říční km	plocha povodí	průměrný průtok (Q_a)	stoletá voda (Q₁₀₀)
Odry	81,98	411,36 km²	3,6 m³/s	199 m³/s
Svinov	19,12	1613,73 km²	12,6 m³/s	571 m³/s
Bohumín	3,32	4663,77 km²	41,6 m³/s	1810 m³/s

Využití

Západní rameno delty je využívané pro vodní dopravu, která je možná až k ústí Opavy a pro velké lodě k městu Koźle. Je regulovaná jezy. Pomocí plavebních kanálů je spojena s řekami Havola, Spréva, Visla a Kłodnica.

Zbytky mostu zničeného v roce 1945 na polské straně u Eisenhüttenstadtu

Mlýny a pily na Odře

Mlýny a pily jsou seřazeny po směru toku řeky.

Eliščiná – Vojenský újezd Libavá, okres Olomouc
Šindelná pila – Varhošť, okres Olomouc
Schwarzův mlýn – Varhošť, okres Olomouc
Novoveský mlýn (vojenský újezd Libavá) – Nová Ves nad Odrou, okres Olomouc
Drexlerova pila – Vojenský újezd Libavá, okres Olomouc
Velkostřelenský mlýn – Velká Střelná, okres Olomouc
Olejovický mlýn – Olejovice, okres Olomouc
Nový mlýn (vojenský újezd Libavá) – Rudoltovice, okres Olomouc
Starooldřůvský mlýn – Staré Oldřůvky, okres Olomouc
Novooldřůvský mlýn – Nové Oldřůvky, okres Olomouc
Barnovský mlýn – Barnov, okres Olomouc
Mlýn Lhota – Barnov, okres Olomouc
Spálovský mlýn – Spálov, okres Nový Jičín
Vodní mlýn Wesselsky – Loučky nad Odrou, okres Nový Jičín
Mlýny v Loučkách (Odry) – Loučky nad Odrou, okres Nový Jičín
Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou – Bernartice nad Odrou, okres Nový Jičín
Bartošovický mlýn – Bartošovice, okres Nový Jičín, kulturní památka

Historie

V povodí Odry (u řeky Warty) má své historické jádro polský stát. U osady Cedynia nacházející se v Lubušské zemi na pravém břehu řeky Odry, došlo v roce 972 k odražení první německé invaze do Polska. Za 2. světové války představovala důležitou a silnou obrannou linii německé armády. Sovětská armáda v průběhu Viselsko-oderské operace v roce 1945 obsadila 1. ukrajinským frontem horní tok řeky. Zároveň 1. běloruský front obsadil několik předmostí na západním břehu (např. Kostřínské předmostí). To umožnilo zahájení Berlínské operace.

Zajímavosti

Po řece Odře se jmenuje i pár mezinárodních vlaků kategorie expres společností České dráhy a ZSSK jezdící (k r. 2016) v trase: (Praha – Olomouc –) Bohumín – Žilina a zpět.

Jeden z historických názvů řeky Odry byl použit také pro pojmenování bohumínské firmy VIADRUS, která se zabývala slévárenskou výrobou (nejvíce šedá litina, částečně i oceli a neželezné kovy) a do své likvidace v roce 2021 vyráběla zejména litinové radiátory a kotle. Historie této výroby sahala do roku 1890 (litinové radiátory), resp. 1928 (litinové kotle). Tehdy samozřejmě ještě ne jako VIADRUS, ale Hahnovy železárny.[1] Archivováno 27. 1. 2022 na Wayback Machine.

Odkazy

Reference

↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 813) [online]. [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.
↑ ^a ^b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 814) [online]. [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.
↑ Český název viz Ottův slovník naučný, str. 640, přítoky Odry
↑ ^a ^b Hlásný profil stanice Gozdowice [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
↑ ZALESKI, Janusz; DENDEWICZ, Stanisław. Changes in the spatial policy after the great flood in Odra river basin in 1997. S. 108. rm.coe.int [online]. [cit. 22.7.2020]. S. 108. Dostupné online.
↑ Povodí Odry – Hydrologické poměry [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
↑ Hydrologický režim [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
↑ Povodí Odry – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod za rok 2010 [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
↑ Hlásné profily [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-23.

Literatura

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Одра“.
ŠEFČÍK, Ondřej: Odra a Opava (ze slezské hydronymie), in: HANZAL, Jiří - ŠEFČÍK, Ondřej, Sršatý Prajz. Erich Šefčík (1945–2004). Praha 2004, s. 217-223