Nízký Jeseník

Nízký Jeseník
Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov a Valšov u Bruntálu
Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov
Nejvyšší bod 802 m n. m. (Slunečná)
Rozloha 2 894 km²
Střední výška 482,5 m n. m.
Nadřazená jednotka Jesenická oblast
Sousední
jednotky		 Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník, Zlatohorská vrchovina, Opavská pahorkatina, Ostravská pánev, Moravská brána, Hornomoravský úval
Podřazené
jednotky		 Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina, Tršická pahorkatina
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Nízký Jeseník na mapě Česka
Nízký Jeseník na mapě Česka
Horniny droba, břidlice
Povodí Morava, Odra
Souřadnice 49°45′ s. š., 17°35′ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IVC-8
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nízký Jeseník (německy Niederes Gesenke, polsky Niski Jesionik) je geomorfologický celek a plochá vrchovina na severu Moravy a v jižní části Slezska. Jedná se o plošně vůbec nejrozsáhlejší pohoří v ČR (na úrovni geomorfologického celku, 2876[1] km²).[zdroj?] Rozprostírá se na Moravě a ve Slezsku, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji (v okresech Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město a Přerov). Jméno bylo převzato (s rozlišujícím přívlastkem) od Hrubého Jeseníku (původem z německého "Gesenke" - svah). Podstatnou část Nízkého Jeseníku spravuje Vojenský újezd Libavá.

Geologie

Je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy s pozůstatky sopečné činnosti. Je tvořen především prvohorními, kulmskými sedimentovanými horninami, spočívající na předchozích sedimentech a vulkanitech, vzniklých intenzívní sopečnou činností na dně devonského moře. Oblast Nízkého Jeseníku byla vždy známa těžbou kamene a hlavně těžbou barevných a drahých kovů.

Sopečná činnost na území Nízkého Jeseníku

Během třetihor byl v důsledku horotvorných procesů Nízký Jeseník vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska se propadla. Vzniklé zlomy zemské kůry pak umožnily sopečnou činnost a vytvořily se tak nejmladší sopky v Česku.

Geomorfologie

Související informace naleznete také v článku Seznam vrcholů v Nízkém Jeseníku.

Jeho střední výška je cca 483 m.[1] Nejvyšší část Nízkého Jeseníku je na západě, směrem k východu jeho výška klesá až na 205 metrů (niva Odry). Navazuje na východní část Hrubého Jeseníku, rozprostírá se mezi severní Slezskou nížinou a jižním Hornomoravským úvalem. Na východě přechází v Moravskou bránu a Ostravskou pánev.

Geomorfologické podcelky

Nízký Jeseník se skládá se z geomorfologických podcelků Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina a Tršická pahorkatina.

Hydrologie

Nízký Jeseník protíná úmoří Černého moře a Baltského moře. V Oderských vrších pramení řeka Odra.

Chráněná území

Do Nízkého Jeseníku zasahuje na Rýmařovsku CHKO Jeseníky do obcí Rýmařov, Dolní Moravice Horní Město.

Přírodní parky

Galerie

Literatura

  • Do nitra Askiburgionu. Bruntálský slovník naučný: encyklopedie Nízkého Jeseníku. Bruntál : Moravská expedice, 2004. ISBN 80-86511-18-9.
  • HRADÍLEK, Zbyněk. Materiály ke květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území: floristický kurz ČSBS v Bruntále (1989). Olomouc : Sagittaria, 1999. ISBN 80-238-4872-0.
  • JANOŠKA, Martin. Nízký Jeseník očima geologa. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Praha : Olympia, 1968.
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a přilehlé oblasti. Praha : STN, 1958.

Reference

  1. ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kol. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Nízký Jeseník, s. 320. 

Externí odkazy

Zdroj