Nejvyšší lovčí

Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator, německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), původně jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu. Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě. Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu. Úřad existoval až do konce 18. století. Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.

V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.[1]

České království

Seznam nejvyšších lovčích Českého království

Seznam nejvyšších místolovčích Českého království

Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.

Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabství

  • 1203 Blud (Olomouc)
  • 1203 Slavata
  • 1210 Milej (Brno)
  • 1227 Radoslav (Znojmo)
  • 1230–1239 Beneda (Olomouc)
  • 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
  • 1233 Bohuslav
  • 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
  • 1234 Rym (Olomouc)
  • 1234 Vécen (Olomouc)
  • 1238 Zdislav
  • 1238 Rym (Brno)
  • 1239 Spytata a Vrch (?)
  • 1251–1259 Beneda
  • 1259 Ludslav (Brno)
  • 1278 Vlček
  • (80. léta ?) Albert Z Donky
  • 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
  • 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka

Seznam nejvyšších císařských lovčích

Úřad císařského nejvyššího lovčího byl zřízen císařem Maxmiliánem I.[11] Podle dvorského řádu (Hofstaatsordung) Ferdinanda I. byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Za Karla VI. se emancipoval na pátý nejvyšší dvorský úřad s příslušným personálem. V roce 1770 však ztratil svou samostatnost a opět byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Úkolem lovčího bylo doprovázet císaře na lovu, sestavovat program lovu a péče o zvěř. [12] Post nejvyššího dvorského a zemského lovčího (Obersthof- und Landjägermeister) zastávali:

Rakouské země

Horní Rakousy

V roce 1705 udělil císař Josef I. úřad jako léno hrabatům z Lambergu, od roku 1707 knížatům z Lambergu v primogeniturní linii.[19][pozn. 2]

Dolní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.[21]

  • ?–? Jiří Kristián z Zinzendorf-Pottendorfu na Vöslau, Ober- a Nieder Hauseck
  • ?–1681 Albrecht z Zinzendorf-Pottendorfu († 6. 10. 1681 Linec), od roku 1662 hrabě

Štýrské vévodství

Úřad dědičného zemského lovčího ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zřídil arcivévoda Karel II. Štýrský 18. února 1580 pro hrabata z Thannhausenu. V letech 1690–1848 ho zastával šlechtický rod hrabat a knížat Dietrichsteinů (Ditrichštejnů).[22]

Korutanské vévodství

Od 8. března 1830 zastával úřad rod hrabat z Plazu.[23]

  • ?–? Polycarp Josef Ignác z Plazu (20. 3. 1671 Klagenfurt – 27. 1. 1747 Straßburg (Gurktal))
  • ?–? Hieronymus Maria Josef z Plazu (asi 27. 9. 1777 Radstadt – 15. 2. 1864 Klagenfurt)
  • ?–? Ferdinand z Plazu (10. 2. 1849 Štýrský Hradec – 1917)

Kraňsko a Vindická marka

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat a pánů z Gallenbergu.[21]

  • ?–? Jan Jakub z Gottschee (1565 Ljubljana – 23. 6. 1637 Maribor), od roku 1623 říšský hrabě, také dědičný zemský stolník v okněžněném hrabství Gorice

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).[21]

Hrabství Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.[21]

Seznam nejvyšších císařských dvorských sokolníků

V 18. století byl nejvyšší sokolník (Oberstfalkenmeister) šestým nejvyšším dvorským úřadem. Post zastávali:

  • 1712 (24. 1.) – 1740[14] Jan Albrecht ze St. Julien-Wallsee (1673–1766)
    • úřad zastával v roce 1723 během korunovace Karla VI.[24]
  • 1744 (8. 1.) – 1758 (21. 5.)[14]Karel Antonín Harrach (1692–1758)
  • 1758 (28. 5.) – 1793[14] Jan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee (1704–1794)
  • v roce 1793 úřad zanikl[14]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V roce 1725 byl zemským podlovčím (Land-Unterjägermeister). Před ním tento úřad v letech 1715–1723 zastával František Josef z Rummelu a po něm v letech 1733–1740 Adalbert ze Schleisstraßu.[17]
  2. ↑ Lambergové dále zastávali úřad nejvyššího dědičného zemského komorníka Horních Rakous, nejvyššího štolby v Kraňsku a Vindické marce a dědičného číšníka Salcburského knížecího arcibiskupství.[19]

Reference

  1. ↑ HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223–224. 
  2. ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  3. ↑ BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 147. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  4. ↑ Rytíři renesančních Čech, 160
  5. ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 93, 217. 
  6. ↑ Lobkowiczové, s. 98, 217
  7. ↑ Lobkowiczové, s. 100, 217
  8. ↑ Lobkowiczové, s. 102, 217
  9. ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 84. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  10. ↑ MARTÍNKOVÁ, Romana; VALENTA, Aleš; VILIMOVSKÁ, Veronika. Úřad nejvyššího lovčího za Leopolda Kinského (1751–1760). Východočeský sborník historický [online]. 2007 [cit. 2022-03-31]. Čís. 14. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dále jen Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Dostupné online. (německy)
  12. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 103
  13. ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 590. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k SCHEUTZ, Martin. Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert (= Querschnitte 28). In: AMMERER, Gerhard; LOBENWEIN, Elisabeth; SCHEUTZ, Martin. Adel im 18. Jahrhundert. Umrisse einer sozialen Gruppe in der Krise. Innsbruck, Wien: Studien-Verl., 2015. ISBN 978-3-7065-5467-1. S. 141–194, zde 154. (německy)
  15. ↑ a b Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 120
  16. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 32
  17. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 33
  18. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815, heslo: Abensperg und Traun, Hugo [online]. Österreichische Akademie der Wissenschaften [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ a b c PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 18–19. (německy) 
  20. ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.
  21. ↑ a b c d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  22. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1629. (německy) Dále jen Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. 
  23. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 109
  24. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 107

Literatura

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 25, 47, 57, 62, 63, 66, 124. 
  • HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online

Související články

Zdroj