Bruno III. z Mansfeldu

Bruno III. hrabě z Mansfeldu
Bruno III. von Mansfeld
Bruno III. von Mansfeld
Císařský nejvyšší štolba
Ve funkci:
1620 – 1637
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Rudolf Paar
Nástupce Maxmilián z Valdštejna
Narození 18. září 1576 nebo 13. září 1576
Úmrtí 16. září 1644 nebo 6. září 1644 (ve věku 67 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
Rodiče Bruno I. z Mansfeldu a Kristýna z Barby-Mühlingenu
Děti Jindřich František z Mansfeldu
František Maxmilián z Mansfeldu
Marie Anna Františka z Mansfeldu
Příbuzní František Antonín z Losensteinu - vnuk, olomoucký biskup-koadjuktor
Profese voják
Commons Bruno II, Count of Mansfeld-Vorderort
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Bruno III. z Mansfeld-Bornstedtu (německy Bruno III. von Mansfeld-Bornstedt, 13. září 1576 – 6. září 1644 Vídeň) byl rakouský a český šlechtic z původně durynského rodu Mansfeldů, maltézský rytíř, válečník a velící mysliveckých jednotek v habsburských službách.[1][2]

Život

Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Kristýny z Barby-Mühlingenu. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil bornstedtskou vedlejší linii původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.[2]

Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603 a byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Zakrátko však byl propuštěn a mohl se vrátit k Matyášově dvoru do Uher a následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.[2]

Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, jakou nikdy neměl a lepší se nenajde.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce zemřel v jeho náručí.[2]

V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.[4]Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Manželství a potomstvo

Anna Marie Manrique de Lara y Mendoza, první manželka Bruna z Mansfeldu

Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s Annou Marií Manrique de Lara y Mendoza (před 1570 – před 1636), vdovou po Janovi V. z Pernštejna, která vedla ve svém pražském paláci tzv. Pernštejnský salon a stála tak ve středu pozornosti pražské katolické šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.[5][2]

Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).[1]

Děti:

  • František Bruno – zemřel v dětském věku[1]
  • Marie Anna Františka (19. června 1607 – 8. září 1654), ⚭ 17. ledna 1627 Jiří Achác hrabě z Losensteinu (1597–1653), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší štolba
  • František Maxmilián (22. listopadu 1639 – 12. září 1692), císařský tajný rada, diplomat, nejvyšší štolba císařovny, ⚭ 25. listopadu 1663 Marie Anna Alžběta hraběnka z Harrachu (1636 – 9. února 1698)[1]
  • Jindřich František, říšský kníže z Fondi, (21. listopadu 1640 – 8. června 1715), polní maršál, prezident dvorské válečné rady, diplomat, I. ⚭ 1679 Marie Luisa z Aspremont-Nanteville (1652 – 23. října 1692), II. ⚭ 16. listopadu 1693 Marie Františka z Auerspergu (1664 – 5. září 1739)[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NIEMANN, Ludwig Ferdinand. Geschichte der Grafen von Mansfeld. [s.l.]: Lorleberg 402 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NZBUAAAAcAAJ. 
  2. ↑ a b c d e HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Mansfeld-Bornstädt, Graf Bruno III. von. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 221. 
  3. ↑ univie.ac.at Bruno von Mansfeld, abgerufen am 30. März 2014.
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
  5. ↑ JANÁČEK, Josef: Ženy české renesance; Praha, 1976; 255 s.

Externí odkazy

Zdroj