Karel Antonín Harrach

Karel Antonín hrabě z Harrachu
Portrét z rodových sbírek na zámku Rohrau (Dolní Rakousko), (Martin van Meytens, 18. století)
Portrét z rodových sbírek na zámku Rohrau (Dolní Rakousko), (Martin van Meytens, 18. století)
Císařský nejvyšší lovčí
Ve funkci:
1746 – 1758
Panovník František I. štěpán
Předchůdce Jan Julius Hardegg
Nástupce František Václav Clary-Aldringen
Tajný rada
Ve funkci:
1746 – 21. března 1758
Panovník František I. štěpán
Nejvyšší císařský sokolník
Ve funkci:
1744 – 21. března 1758
Zastupující zemský maršálek Dolních Rakous
Ve funkci:
1733 – 1739
Panovník Karel VI.
Císařský komorník
Vojenská služba
Služba Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost polní podmaršál
Narození 4. srpna 1692
Úmrtí 21. května 1758 (ve věku 65 let)
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť Kateřina Alžběta z Buquoy
Rodiče Arnošt Antonín Václav z Harrachu (1665–1718) a Marie Konstancie z Herbersteinu (1670–1694)
Děti Alois Arnošt z Harrachu
Ferdinand Jan Nepomuk z Harrachu
František Antonín Mikuláš Karel z Harrachu
Profese voják
Commons Carl Anton von Harrach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Antonín Václav hrabě z Harrachu (německy Karl / Carl Anton Dominik Franz Eusebius Wenzel Graf Harrach zu Rohrau; 4. srpna 1692 – 21. března 1758) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve správě Dolního Rakouska, kde vlastnil statky, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1746–1758 byl císařským nejvyšším lovčím.

Životopis

Zámek Rohrau, hlavní sídlo rakouské linie Harrachů

Pocházel ze šlechtického rodu Harrachů, patřil k rakouské linii sídlící na zámku Rohrau v Dolních Rakousích.[1] Narodil se jako nejstarší ze třinácti potomků hraběte Arnošta Antonína Harracha (1665–1718) a jeho první manželky Marie Konstancie Herbersteinové (1670–1694). Od mládí byl císařským komorníkem a působil ve správě Dolních Rakous, kde v letech 1733–1739 předsedal zemskému sněmu jako zastupující zemský maršálek. Později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším sokolníkem (1744–1758) a nejvyšším lovčím (1746–1758). V roce 1746 byl jmenován tajným radou. Aniž by existovaly záznamy o jeho službě v armádě, v roce 1742 získal hodnost polního podmaršála.[2]

Rodina

Jeho manželkou se stala 25. dubna 1719 hraběnka Marie Kateřina Alžběta Buquoyová (1702–1768), dcera Karla Kajetána Buquoye (1703–1750) a jeho manželky Filipiny Eusebie Pálffyové z Erdödu (1681–1732). Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, synové Alois Arnošt (1728–1800) a Ferdinand Jan (1740–1796) dosáhli vysokých hodností v armádě.

Děti

  • 1. František Antonín (13. 1. 1720 Vídeň – 15. 9. 1768)
    • ⚭ (1763) Marie Antonie von Falkenhayn (27. 1. 1738 – 13. 4. 1809)
  • 2. Marie Renata (8. 3. 1721 Vídeň – 14. 5. 1788 Varese)
    • ⚭ I. (1737) Antonio Maria Melzi (6. 3. 1672 – 15. 3. 1748)
    • ⚭ II. (po 1768) František III. d'Este (2. 7. 1698 Modena – 22. 2. 1780 Varese), vévoda z Modeny a Reggia
  • 3. Arnošt Jan (8. 8. 1722 Vídeň – 9. 2. 1723 Vídeň)
  • 4. Marie Josefa (9. 2. 1724 – 8. 4. 1777)
    • ⚭ (1741) hrabě Adam Antonín Grundemann von Falkenberg (1718 – 13. 10. 1778)
  • 5. Marie Anna (28. 2. 1725 – 30. 9. 1790 Vídeň)
    • ⚭ (1750) hrabě Václav Heřman ze Sinzendorfu (19. 2. 1724 – 25. 5. 1773 Ernstbrunn)
  • 6. Marie Františka (4. 10. 1726 – 9. 9. 1764), svobodná a bezdětná
  • 7. Alois Arnošt (21. 6. 1728 Vídeň – 19. 6. 1800 Baden), c. k. komoří a tajný rada, polní podmaršálek, zemským komtur řádu německých rytířů pro rakouské země (1787–1800), svobodný a bezdětný
  • 8. Jan Nepomuk (16. 5. 1730 – 18. 6. 1760), svobodný a bezdětný
  • 9. Wilibald František (*/† 1731)
  • 10. Marie Antonie (*/† 1734)
  • 11. Leopold Josef (9. 2. 1736 – 15. 11. 1759), padl v sedmileté válce, svobodný a bezdětný
  • 12. František Jan (22. 7. 1737 – 17. 10. 1796)
  • 13. Ferdinand Jan (11. 11. 1740 – 27. 9. 1796 Vídeň), polní podmaršálek

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s- 905–906 dostupné online
  2. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio:Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 40 dostupné online

Literatura

  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Harrach, s. 778–780 dostupné online
  • Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichschen Adels, Vídeň, 1800; s. 162–164 dostupné online
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online

Externí odkazy

Zdroj