Hugo Abensperg-Traun

Hugo hrabě Abensperg-Traun
Kazimierz Pochwalski: Hugo Abensperg-Traun, 1895
Kazimierz Pochwalski: Hugo Abensperg-Traun, 1895
Nejvyšší komoří císařského dvora
Ve funkci:
1897 – 3. srpna 1904
Panovník František Josef I.
Předchůdce Ferdinand Trauttmansdorff
Nástupce Leopold Gudenus
Nejvyšší lovčí císařského dvora
Ve funkci:
1874 – 1897
Panovník František Josef I.
Předchůdce Rudolf Bruntálský z Vrbna
Nástupce Leopold Gudenus
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1869 – 3. srpna 1904
do roku 1873 doživotní člen
Panovník František Josef I.
Nástupce Rudolf Abensperg-Traun
Tajný rada
Ve funkci:
1869 – 3. srpna 1904
Panovník František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1855 – 3. srpna 1904
Panovník František Josef I.
Narození 20. září 1828
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. srpna 1904 (ve věku 75 let)
Maissau
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť (1871) Valentina Esterházyová (1849–1874)
Rodiče Jan Adam z Abensperg-Traunu (1761–1843) a Marie Františka z Mesnilu (1787–1865)
Děti Rudolf (1872–1954)
Příbuzní Otto Ehrenreich II. Abensperg-Traun (sourozenec)
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo hrabě z Abensperg-Traunu (německy Maria Hugo Johann Nepomuk Aemilius Graf von Abensperg-Traun; 20. září 1828 Vídeň – 3. srpna 1904 Maissau) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Po krátké službě v diplomacii působil u dvora, nakonec byl císařským nejvyšším lovčím (1874–1897) a nejvyšším komořím (1897–1904). Byl též členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

Zámek Maissau v Dolních Rakousích
Erb rodu Abensperg-Traun

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun,[1] který od 12. století dodnes vlastní sídla v Dolním Rakousku. Narodil se jako šestý syn c. k. komořího Jana Adama Abensperg-Trauna (1761–1843) a jeho druhé manželky Marie Františky von Mesnil (1787–1865).[2] Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni a v roce 1851 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na nižších postech v Petrohradě, Berlíně a Paříži, nakonec byl vyslaneckým radou v Drážďanech (1857–1861). V roce 1864 opustil diplomacii a začal se věnovat správě rodinných statků, souběžně se uplatňoval u císařského dvora. V roce 1867 byl povolán do panské sněmovny jako doživotní člen, v roce 1873 byl jmenován dědičným členem, byl též c. k. komořím (1855) a tajným radou (1869). V letech 1874–1897 byl nejvyšším lovčím císařského dvora a nakonec zastával funkci císařského nejvyššího komořího (1897–1904). Byl rytířem saského Albrechtova řádu (1856), nositelem Řádu železné koruny (1873) a nakonec získal Řád zlatého rouna (1881). Byl též kurátorem Rakouského uměleckoprůmyslového muzea a z titulu svých funkcí u dvora pečoval o rozšiřování a inventarizaci císařských uměleckých sbírek.

Majetek

Jeho majetkem byly velkostatky v Dolním Rakousku (Maissau, Rappottenstein).

Rodina

V roce 1871 se oženil s hraběnkou Valentinou Esterházyovou (1849–1874) z významné uherské šlechty. Z jejich manželství pocházel jediný syn:

  • Rudolf (21. 9. 1872 Vídeň – 27. 10. 1954 Vídeň), po otci dědičný člen panské sněmovny a též poslanec dolnorakouského zemského sněmu
    • ⚭ (1901) Marie Josefina Podstatská z Lichtenštejna (19. 3. 1878 Vídeň – 4. 4. 1966 Vídeň)

Jeho synovec Otto Abensperg-Traun (1848–1899) byl dlouholetým politikem v Dolních Rakousích a nakonec nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, 1. díl; Praha, 1888 (reprint 1996), s. 52–53 ISBN 80-7185-057-8
  2. ↑ Rodokmen rodu Abensperg-Traun dostupné online

Externí odkazy

Zdroj