Masarykův okruh

Masarykův okruh
Celkový pohled (2018)
Celkový pohled (2018)
Základní informace
Lokalita Brno
Souřadnice 49°12′11″ s. š., 16°27′42″ v. d.
Mapa současného okruhu

Masarykův okruh je závodní okruh u Brna, určený pro automobilové i motocyklové závody. Nynější okruh byl vybudován v letech 1985–1987 v Podkomorských lesích na rozhraní katastrálních území městyse Ostrovačice a městské části Brno-Žebětín, přičemž start a většina blízkého zázemí leží na katastru Ostrovačic. Tento okruh byl náhradou za původní příměstský brněnský okruh vedený po běžných silnicích, na kterém se závodilo již od třicátých let 20. století. Každoročně se zde koná několik závodů automobilů i motocyklů, do roku 2020 se zde konal závod Grand Prix České republiky, který byl zařazen do seriálu mistrovství světa silničních motocyklů, neboli MotoGP.

Vývoj jednotlivých konfigurací

Základní údaje

Start závodu superbiků v roce 2008
Casey Stoner na brněnském okruhu (2007)

Současné parametry okruhu

Délka 5 403,19 m
Šířka 15 m
Zatáčky 14 (6 levých, 8 pravých)
Poloměr zatáček minimální 50 m
maximální 300 m
Přímé úseky počet: 13
minimální délka: 35,00 m
maximální délka: 636,56 m
Stoupání maximální 7,5%, na délce 917,00 m
Klesání maximální 5%, na délce 410,00 m
Výškový rozdíl 73,75 m
Nadmořská výška: 450 m

Traťové rekordy

Podrobnější informace naleznete v článku Přehled rekordů Masarykova okruhu.

Držitelem současného oficiálního traťového rekordu napříč kategoriemi je s časem 1:36,065 Rakušan Ingo Gerstl. Rekord zajel 10. září 2017 s historickým vozem Formule 1 Toro Rosso STR1 v rámci závodu série BOSS GP.

Historie

Masarykův okruh (1930-1937)

1930–1937

Masarykův okruh 30. léta 20. století

Závody na starém Masarykově okruhu se jezdily od roku 1930 na trase Bosonohy-Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice–Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,194 km[1][2]. Okruh, který byl sestaven ze tří normálně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Výstavba stála téměř šest milionů korun československých a finanční záštitu nad stavbou převzala prezidentská kancelář.[3] Už v roce 1929 souhlasil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se žádostí, aby chystaný závodní okruh nesl jeho jméno. Při tvorbě okruhu se autoři inspirovali především německým Nürburgringem.[4] A to přesto, že významnou iniciátorku myšlenky brněnského okruhu Elišku Junkovou, legendární automobilovou jezdkyni, postihla právě na Nürburgringu osobní tragédie, když na něm smrtelně havaroval její manžel Čeněk Junek. Byla členkou organizačního výboru a jejím úkolem bylo mj. získávat nejlepší jezdce pro start na brněnském okruhu.[5]

Masarykův okruh (1932)

První závod[6] na silničním okruhu u Brna se konal 28. 9. 1930 a zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937, kterých se účastnila světová elita automobilových závodníků a patřily do série Grand Prix automobilů. Velkou cenu Československa jezdily vozy slabší třídy (do 1,5 litru) na 15 kol (437,130 km), silnější na 17 kol (495,414 km). V prvním závodu zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti 35 za 4:54.13,6 hod. (průměr přes 101 km/hod.). Závodu přihlíželo více než 100 000 diváků a účastnili se jej přední světoví závodníci, mj. Tazio Nuvolari, Rudolf Caracciola a další i domácí jezdci.

Masarykův okruh, vítěz Louis Chiron na Bugatti. Projíždí zatáčku v Pisárkách (1932)

V III. ročníku (4. 9. 1932) poprvé startovala také žena – Francouzka Anne-Cecile Rose Itierová. Závod, který se jel za deště, však nedojela pro poruchu motoru.[7]

Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937

IV. ročníku závodu (17. 9. 1933) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků – 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin. To jel na voze Alfa Romeo Tipo B/P3.[8] Od té doby se zaužívalo nejen na Brněnsku úsloví: Jedeš jako Širón ...

Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz (1937)

První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28. září 1934 – v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic jezdec Josef Brázdil z Bratislavy[9] (původem z Holešova)[10] v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem se stala další tragická událost v roce 1937. Při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno.[11] Automobilových závodů se v meziválečném období jelo na Masarykově okruhu celkem 7 ročníků. V roce 1936 se závod kvůli organizačním problémům nekonal, neuskutečnil se už ani 8. ročník, původně plánovaný na 25. září 1938. V posledním konaném ročníku před II. světovou válkou 26. září 1937 zvítězil Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz W 125. Na Masarykově okruhu v Brně měl Caracciola vždy smůlu. Startoval zde čtyřikrát a nikdy nedojel (1930, 1931, 1934, 1935). Až v roce 1937, při 5. startu, protrhl smůlu a v posledním, předválečném závodě typu Grand Prix na starém brněnském okruhu vyhrál.[12]

Vítězové závodů automobilů

Rok Pilot Automobil Průběh a výsledky Název závodu
1930 Německo Heinrich-Joachim von Morgen Bugatti Type 35 Report 1930 1. Masarykův okruh
1931 Monako Louis Chiron Bugatti Type 51 Report 1931 2. Masarykův okruh
1932 Monako Louis Chiron Bugatti Type 51 Report 1932 3. Masarykův okruh
1933 Monako Louis Chiron Alfa Romeo Tipo B/P3 Report 1933 4. Masarykův okruh
1934 Německo Hans Stuck Auto Union Type A Report 1934 5. Masarykův okruh
1935 Německo Bernd Rosemeyer Auto Union Type B Report 1935 Velká cena Masarykova
1937 Německo Rudolf Caracciola Mercedes-Benz W 125 Report 1937 Velká cena Masarykova
1949 Spojené království Peter Whitehead Ferrari 125 Report 1949 Velká cena Československa

1949–1963

V tomto období se jezdilo na okruhu zkráceném na délku 17,801 km a byl také změněn směr jízdy. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171 m.

25. září 1949 se závod jel poprvé a naposledy v Československu v rámci Grand Prix automobilů.[13] Tu tehdy sledovalo rekordních 380 tisíc diváků.[14] Vítězem tohoto závodu se stal britský závodník Peter Whitehead na voze Ferrari. V prvním kole závodu v jedné ze zatáček nebezpečně havaroval legendární italský jezdec Giuseppe Farina, který se následující rok stal prvním vítězem seriálu Formule 1. Nehoda si vyžádala dvě oběti a 10 zranění z řad diváků.[15] Tato zatáčka dodnes nese Farinovo jméno. Jednalo se o poslední závod této kategorie v Brně, neboť do nově vzniklého ročníku formule 1 již Masarykův okruh zařazen nebyl.

Při Farinově nehodě se zranil také další jezdec – thajský princ B. Bira, který zde jel už v roce 1937 – a byl převezen do brněnské nemocnice. Prince děsila vidina, že zůstane v „rudé“ nemocnici, obával se o život, vědom si toho, co komunisté učinili zejména carské rodině. Přes odpor lékařů trval na propuštění a nechal se v noci odvézt do Vídně. Na hranicích se ale zjistilo, že nemá u sebe cestovní pas, nechal ho schovaný v hotelu za obrazem. Takže cesta zpátky do Brna pro pas a znovu na rakouské hranice. Druhý den pak z Vídně vlakem do Curychu, kde mu švýcarští lékaři potvrdili, že zranění bylo v Brně perfektně ošetřeno.

V roce 1950 se na trati jela novinka v automobilovém sportu u nás – vytrvalostní dvanáctihodinový závod cestovních a sportovních automobilů. Jemu však o týden dříve předcházela Velká cena Československa, která se konala 24. září 1950. Zahraniční jezdci nebyli pozváni. V kategorii závodních vozů (bez rozdílu objemu válců) zvítězil Václav Hovorka na Uhrově Maserati 6CM 1500 s kompresorem před Brunem Sojkou na monopostu Tatra 607 a Václavem Bobkem na Škoda 1100 Supersport s kompresorem. Od stejného roku se začínají na okruhu objevovat i motocyklové závody. Prvním vítězem závodu motorek dlouhého 267km (15 kol) byl ve třídě 500 cm³ Antonín Vitvar na Nortonu, který ovládl první tři ročníky. V roce 1951 se závod nekonal a od roku 1952 se v Brně jezdil Závod družby národů. V roce 1954 se v závodě dvěstěpadesátek poprvé postavil na stupínek nejvyšší legendární František Šťastný. Ten v Brně zvítězil celkem osmkrát – dvakrát vyhrál 250 cm³, pětkrát 350 cm³ a jednou 500 cm³.

V roce 1956 dostává další úsek Masarykova okruhu konkrétní pojmenování, kde havaroval a svým zraněním na místě podlehl německý jezdec Hans Baltisberger. Místo se nachází se kousek pod Farinovou zatáčkou při jízdě směrem do Kohoutovic od staré dálnice. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky „Smrt pana Baltisbergera“.[16]

Mezi lety 1952 a 1964 se Velká cena z politických důvodů jezdila pod názvem Závod družby národů.[17] Na tradici automobilových závodu navázaly v roce 1962 monoposty Formule Junior, za jejichž volanty seděli piloti, kteří o několik roků později patřili mezi přední světové závodníky – např. Rakušan Jochen Rindt, Francouz Jean-Louis Schlesser a další.

1964–1986

V roce 1964 byl Masarykův okruh zkrácen vypuštěním úseku přes Žebětín a již třetí podoba trati tak měřila 13,941 km. Okruh dostal nový, hrubozrnný asfaltový povrch, bílé pruhy po stranách silnice. Byly odstraněny nebezpečné předměty v jeho okolí a vybudovány byly také podchody pod silnicí pro diváky.

V roce 1965 se název Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. O rok později dosáhl britský jezdec Mike Hailwood vítězství ve třech třídách – 250, 350, 500 cm³ – na motocyklech Honda. Od roku 1970 se k sólo jezdcům přidali sajdkáristé. V roce 1975 prodělal okruh další radikální přestavbu. Byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky, Nový Lískovec. Délka se snížila na 10,925 km. Za výjezdem z lesa se na vrcholu ulice Žebětínská trať točila doprava na nový úsek. Následovala dlouhá, táhlá levá zatáčka na sídlišti Kohoutovice a navazovala na prudký sjezd kolem Myslivny do prostoru startu a cíle v Bosonohách. Tyto závody se jezdily v Brně až do roku 1982, kdy přes zkrácení tratě nebyli brněnští organizátoři už dále schopni držet krok se stále přísnějšími bezpečnostními požadavky FIM.[18] Brno zůstalo již posledním přírodním okruhem v seriálu MS a přišlo o homologaci pro tyto závody. Další rok se brněnský závod jel už jen jako mistrovství Evropy. Poslední závod na starém okruhu se jel v roce 1986.

Vítězové Grand Prix Československa motocyklů (1965–1982)

Rok 80 cc 125 cc 250 cc 350 cc 500 cc
1965 Spojené království Frank Perris Spojené království Phil Read Jim Redman Spojené království Mike Hailwood
1966 Švýcarsko Luigi Taveri Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood
1967 Spojené království Bill Ivy Spojené království Phil Read Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood
1968 Spojené království Phil Read Spojené království Phil Read Itálie Giacomo Agostini Itálie Giacomo Agostini
1969 Nizozemsko Paul Lodewijkx Spojené království Dave Simmonds Itálie Renzo Pasolini Itálie Giacomo Agostini Itálie Giacomo Agostini
1970 Nizozemsko Aalt Toersen Itálie Gilberto Parlotti Austrálie Kel Carruthers Itálie Giacomo Agostini
1971 Spojené království Barry Sheene Španělsko Angel Nieto Maďarsko János Drapál Finsko Jarno Saarinen
1972 Švédsko Börje Jansson Finsko Jarno Saarinen Finsko Jarno Saarinen Itálie Giacomo Agostini
1973 Itálie Otello Buscherini Západní Německo Dieter Braun Finsko Teuvo Länsivuori Itálie Giacomo Agostini
1974 Nizozemsko Henk van Kessel Švédsko Kent Andersson Itálie Walter Villa Spojené království Phil Read
1975 Švédsko Leif Gustafsson Francie Michel Rougerie Itálie Otello Buscherini Spojené království Phil Read
1976 Itálie Walter Villa Itálie Walter Villa Spojené království John Newbold
1977 Itálie Franco Uncini Venezuela Johnny Cecotto Venezuela Johnny Cecotto
1978 Španělsko Ricardo Tormo Jihoafrická republika Kork Ballington Jihoafrická republika Kork Ballington
1979 Francie Guy Bertin Jihoafrická republika Kork Ballington Jihoafrická republika Kork Ballington
1980 Francie Guy Bertin Západní Německo Anton Mang Západní Německo Anton Mang
1981 Nizozemsko Theo Timmer Západní Německo Anton Mang Západní Německo Anton Mang
1982 Itálie Eugenio Lazzarini Venezuela Carlos Lavado Belgie Didier de Radiguès

Vítězové Grand Prix Brno závodu EP (1968-1969), ME (1970-1986) a MS (1987) cestovních automobilů

Vojtěch - Surer, BMW 635 CSI, průjezd Farinovou zatáčkou (Brno 1984)

Závod cestovních automobilů se v letech 1968-1969 jel jako součásti Evropského poháru cestovních automobilů (European Touring Car Challenge),[19] v letech 1970-1986 jako součást Mistrovství Evropy cestovních automobilů (ETCC, European Touring Car Championship)[20][21] a v roce 1987 již na novém okruhu jako součást Mistrovství světa cestovních automobilů (WTCC, World Touring Car Championship).[22]

Rok Pilot Automobil
1968 Německo Helmut Kelleners, Erwin Kremer Porsche 911 L
1969 Německo Dieter Quester BMW 2002
1970 Nizozemsko Toine Hezemans Alfa Romeo 2000 GTAm
1971 Německo Dieter Glemser Ford Capri RS 2600
1972 Německo Dieter Glemser Ford Capri RS 2600
1975 Německo Siegfried Müller Sr, Belgie Alain Peltier BMW 3.0 CSL
1976 Itálie Umberto Grano, Belgie Jean Xhenceval, Pierre Dieudonné BMW 3.0 CSL
1977 Itálie Carlo Facetti, Martino Finotto BMW 3.0 CSL
1978 Itálie Carlo Facetti, Martino Finotto BMW 3.0 CSL
1979 Belgie Jean Xhenceval, Pierre Dieudonné, Raymond Van Hove BMW 3.0 CSL
1980 Německo Helmut Kelleners, Siegfried Müller Jr BMW 320
1981 Německo Helmut Kelleners, Itálie Umberto Grano BMW 635 CSI
1982 Spojené království Tom Walkinshaw, Chuck Nicholson Jaguar XJ-S
1983 Spojené království Tom Walkinshaw, Chuck Nicholson Jaguar XJ-S
1984 Spojené království Tom Walkinshaw, Německo Hans Heyer Jaguar XJ-S
1985 Švédsko Ulf Granberg, Anders Olofsson Volvo 240 Turbo
1986 Švédsko Ulf Granberg, Thomas Lindström Volvo 240 Turbo
1987 Německo Klaus Ludwig, Klaus Niedzwiedz Ford Sierra RS 500 Cosworth

Od 1987 – nový Masarykův okruh

Novou kapitolu v historii brněnského Masarykova okruhu začal psát rok 1987, kdy v červnu zahájil svůj provoz speciální automotodrom o délce 5,394 km, vybudovaný v členitém terénu původních lesů poblíž osady Kývalka, vzdálené od boxů starého okruhu sotva deset kilometrů. Projekční vývoj Masarykova okruhu je pevně spjat se jménem inženýra Jaroslava Suchého. V sobotu 18. července 1987 se uskutečnil první závod, kterým byl motocyklový přebor Moravy. Na tuto akci navázalo společné mistrovství republiky motocyklů a automobilů.[23] Na Masarykův okruh se také vrátily závody mistrovství světa silničních motocyklů, které zde od roku 1987 vynechaly pouze jeden ročník (1992).

V roce 1996 byl okruh lehce upraven, přičemž jeho délka se zvýšila na 5,403 km.[24]

Mezi sezónami 2007 a 2008 proběhla kompletní rekonstrukce povrchu trati. Za více než 150 miliónu korun byl zcela odstraněn starý povrch a byl nahrazen novým asfaltem.[25]

V roce 2020 se z důvodu opatření proti pandemii covidu-19 jela Velká cena bez přítomnosti diváků. Byl to zároveň poslední závod Grand Prix České republiky, další ročník se z rozhodnutí vedení města neuskutečnil kvůli sporům s provozovatelem o financování opravy povrchu i samotného závodu,[26] čímž Brno vypadlo z kalendáře mistrovství světa silničních motocyklů.

Vítězové Grand Prix Československa motocyklů (1987–1991)

Rok 80 cc 125 cc 250 cc 500 cc
1987 Švýcarsko Stefan Dörflinger Itálie Fausto Gresini Západní Německo Anton Mang Austrálie Wayne Gardner
1988 Španělsko Jorge Martínez Španělsko Jorge Martínez Španělsko Juan Garriga Austrálie Wayne Gardner
1989 Španělsko Herri Torrontegui Španělsko Àlex Crivillé Západní Německo Reinhold Roth USA Kevin Schwantz
1990 Nizozemsko Hans Spaan Španělsko Carlos Cardús USA Wayne Rainey
1991 Itálie Alessandro Gramigni Německo Helmut Bradl USA Wayne Rainey

Vítězové Grand Prix České republiky motocyklů (1993–2020)

Rok 125 cc 250 cc 500 cc
1993 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Loris Reggiani USA Wayne Rainey
1994 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Max Biaggi Austrálie Michael Doohan
1995 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Max Biaggi Itálie Luca Cadalora
1996 Itálie Valentino Rossi Itálie Max Biaggi Španělsko Àlex Crivillé
1997 Japonsko Noboru Ueda Itálie Max Biaggi Austrálie Michael Doohan
1998 Itálie Marco Melandri Japonsko Tecuja Harada Itálie Max Biaggi
1999 Itálie Marco Melandri Itálie Valentino Rossi Japonsko Tadajuki Okada
2000 Itálie Roberto Locatelli Japonsko Šinja Nakano Itálie Max Biaggi
2001 Španělsko Toni Elías Japonsko Tecuja Harada Itálie Valentino Rossi
Rok 125 cc 250 cc MotoGP
2002 Itálie Lucio Cecchinello Itálie Marco Melandri Itálie Max Biaggi
2003 Španělsko Dani Pedrosa Francie Randy de Puniet Itálie Valentino Rossi
2004 Španělsko Jorge Lorenzo Argentina Sebastián Porto Španělsko Sete Gibernau
2005 Švýcarsko Thomas Lüthi Španělsko Dani Pedrosa Itálie Valentino Rossi
2006 Španělsko Alvaro Bautista Španělsko Jorge Lorenzo Itálie Loris Capirossi
2007 Španělsko Hector Faubel Španělsko Jorge Lorenzo Austrálie Casey Stoner
2008 Německo Stefan Bradl Španělsko Alex Debón Itálie Valentino Rossi
2009 Španělsko Nicolas Terol Itálie Marco Simoncelli Itálie Valentino Rossi
Rok 125 cc Moto2 MotoGP
2010 Španělsko Nicolas Terol Španělsko Toni Elías Španělsko Jorge Lorenzo
2011 Německo Sandro Cortese Itálie Andrea Iannone Austrálie Casey Stoner
Rok Moto3 Moto2 MotoGP
2012 Německo Jonas Folger Španělsko Marc Márquez Španělsko Dani Pedrosa
2013 Španělsko Luis Salom Finsko Mika Kallio Španělsko Marc Márquez
2014 Francie Alexis Masbou Španělsko Esteve Rabat Španělsko Dani Pedrosa
2015 Itálie Niccoló Antonelli Francie Johann Zarco Španělsko Jorge Lorenzo
2016 Spojené království John McPhee Německo Jonas Folger Spojené království Cal Crutchlow
2017 Španělsko Joan Mir Švýcarsko Thomas Lüthi Španělsko Marc Márquez
2018 Itálie Fabio Di Giannantonio Portugalsko Miguel Oliveira Itálie Andrea Dovizioso
2019 Španělsko Aron Canet Španělsko Álex Márquez Španělsko Marc Márquez
2020 Itálie Denis Foggia Itálie Enea Bastianini Jižní Afrika Brad Binder

Vlastník a provozovatel

Vlastníkem závodního okruhu byl spolek Automotodrom Brno, jehož prezidentem je brněnský podnikatel Karel Abraham. V roce 2011 od spolku okruh odkoupil za 40 milionů Kč.[27] Spolek následně vstoupil do likvidace, když likvidátorem je také Karel Abraham.[28] Abraham okruh pronajímá společnosti Automotodrom Brno, a.s., která je provozovatelem okruhu.[27]

Společnost Automotodrom Brno byla založena v roce 1994, ředitelkou společnosti je od roku 2005 Ivana Ulmanová.[29] Nejvýznamnějším podnikem, který společnost každoročně zajišťuje, je závod mistrovství světa silničních motocyklů Grand Prix České republiky. K 31.12.2019 je majoritním akcionářem společnosti společnost A.B.R. HOLDING a.s. s 95 %, 5 % podíl drží město Brno,[30] v minulosti byl jejím akcionářem také Autoklub České republiky.[27] V roce 2019 měla společnost čistý zisk ve výši 26 mil. Kč, v předchozím roce pak 17 mil. Kč.[30] Majoritním akcionářem společnosti A.B.R. HOLDING byla k 31.12.2019 lichtenštejnská společnost IFL Invest Aktiengesellschaft s 88,55 % podílem, Karel Abraham vlastnil 7,93 % akcií.[31]

Zajímavosti

  • Okruh patřil v rámci seriálu MotoGP k jedněm z nejdelších tratí. V roce 2010 zaujímal třetí místo za malajsijským Sepangem a britským Silverstonem.[32][33]
  • 18. srpna 1996 získal Valentino Rossi na Masarykově okruhu své první vítězství kariéry v závodech mistrovství světa (v kubatuře 125cc).[34] O rok později tu také získal svůj první titul mistra světa.
  • Trojnásobný mistr světa třídy 500 cc Wayne Rainey zaznamenal při Velké ceně ČR 1993 své poslední vítězství kariéry. V následujícím závodě v Itálii tragicky havaroval, ochrnul a musel ukončit závodní kariéru.[35]
  • Grand Prix České republiky (dříve Československa) patří mezi nejtradičnější závody mistrovství světa motocyklů. Celkem se již konalo 43 ročníků (počítáno do roku 2012 včetně), což tento závod řadí na 6. místo historických tabulek. První místa zaujímají Velká cena Itálie (64 ročníků), Nizozemska (64), Německa (61), Španělska (57) a Francie (55).[zdroj?]
  • Masarykův okruh hostil rovněž několik nemotoristických událostí – závod na kolečkových běžkách a koloběžkách, v roce 1987 běžecký maratón spojený se závodem vozíčkářů na stejné trati.[36] Po závodní trati se proběhla i psí spřežení.[37]
  • Na okruhu se pravidelně koná také seriál cyklistických závodů Velká cena Kola Svorada. I když je určen hlavně amatérům, jako součást tréninku si ho oblíbili i mnozí profesionálové. Oficiální traťový rekord drží z roku 2014 Jan Bárta z týmu Bora-Argon 18 časem 6:49,0.

Úmrtí na okruhu

Seznam jezdců, kteří zahynuli na brněnském okruhu:

Jméno jezdce Země původu Datum úmrtí Vozidlo Místo Další informace
Josef Brázdil ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 28. září 1934 Maserati 6C - 34 před Ostrovačicemi (od Žebětína) nezkušený jezdec havaroval při tréninku s novým automobilem pro závod nejsilnější třídy
Václav Uher ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 22. září 1949 Maserati 6CM začátek Nového Lískovce (od Kohoutovic) havárie při tréninku, automobil z roku 1939
Jaroslav Janák ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 25. září 1949 Aero u startu při startu závodu sportovních vozů objížděl porouchané vozidlo a narazil do něčeho na kraji silnice
Hans Baltisberger NěmeckoNěmecko Německo 26. srpna 1956 moto NSU Sportmax 250 Baltisbergerova zatáčka, pomník při závodě třídy do 250 ccm na vlhké silnici v zatáčce smyk, vletěl do lesa, pomník
Michel Mouty FrancieFrancie Francie 26. srpna 1956 moto Norton 500 za Novým Lískovcem při závodě třídy do 500 ccm před zatáčkou „u benzinové pumpy“ náraz do stromu
Waldemar Lundberg ŠvédskoŠvédsko Švédsko 23. srpna 1957 moto AJS 350 před Žebětínem (od Veselky) havárie při tréninku
Jacques Drion FrancieFrancie Francie 24. srpna 1958 sidecar s motorem Norton za Žebětínem (před starou dálnicí) řidič sidecaru, pomník
Inge Stollová NěmeckoNěmecko Německo 24. srpna 1958 sidecar s motorem Norton za Žebětínem (před starou dálnicí) spolujezdkyně na sidecaru, pomník
František Boček ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 21. července 1969 moto JAWA 350 na Veselce havárie na rozteklém asfaltu, zemřel druhý den v nemocnici
Luigi Rinaldi ItálieItálie Itálie 21. května 1972 Alfa Romeo GTAJ 1300 u startu při tréninku za deště po přejezdu horizontu aquaplaning, hodiny a náraz do startovní věže v rychlosti 180 km/h, při nehodě zemřel i traťový komisař Jaroslav Bartošek, na věži je pamětní deska od italské stáje Autodelta
Hans-Jűrgen Cusnick NěmeckoNěmecko Německo 16. července 1972 sidecar s motorem BMW Nový Lískovec spolujezdec na sidecaru, řidič Heinz Lutringshauser asi nezraněn
Alain Beraud FrancieFrancie Francie 3. září 1981 moto Yamaha 250 u startu zemřel za tři dny v nemocnici

Další závody

Toto jsou další významné mezinárodní závodní série, které se na Masarykově okruhu konaly, a seznam vítězů jejich jednotlivých ročníků:

DTM

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým (vůz) Pilot Tým (vůz)
1991 Německo Klaus Ludwig (Mercedes-Benz 190E 2.5-16 Evo2) Spojené království Steve Soper (BMW M3 Sport Evolution)
1992 Venezuela Johnny Cecotto (BMW M3 Sport Evolution) Venezuela Johnny Cecotto (BMW M3 Sport Evolution)
2004 Švédsko Mattias Ekström Audi Sport Team Abt Sportsline
(Audi A4 DTM 2004) 		Nekonal se.
2005 Švédsko Mattias Ekström Audi Sport Team Abt Sportsline
(Audi A4 DTM 2005) 		Nekonal se.

A1GP

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým Pilot Tým
2006 Malajsie Alex Yoong Malajsie Malajsie Alex Yoong Malajsie
2007 Nový Zéland Jonny Reid Nový Zéland Nový Zéland Jonny Reid Nový Zéland

WTCC

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým (vůz) Pilot Tým (vůz)
1987 Německo Klaus Ludwig
Německo Klaus Niedzwiedz 		Švýcarsko Eggenberger Motorsport
(Ford Sierra RS500) 		Nekonal se.
2006 Německo Jörg Müller Německo BMW Team Germany (BMW 320si) Spojené království Robert Huff Spojené království Chevrolet RML (Chevrolet Lacetti)
2007 Španělsko Félix Porteiro Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Německo Jörg Müller Německo BMW Team Germany (BMW 320si)
2008 Itálie Alessandro Zanardi Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Itálie Gabriele Tarquini Španělsko SEAT Sport (SEAT León TDI)
2009 Itálie Alessandro Zanardi Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Španělsko Sergio Hernandez Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si)
2010 Spojené království Robert Huff Spojené království Chevrolet RML (Chevrolet Cruze LT) Spojené království Andy Priaulx Belgie BMW Team RBM (BMW 320si)
2011 Spojené království Robert Huff Spojené království Chevrolet RML (Chevrolet Cruze 1.6T) Francie Yvan Muller Spojené království Chevrolet RML (Chevrolet Cruze 1.6T)

FIA GT

Rok Třída Posádka Tým (vůz) Třída Posádka Tým (vůz)
2000 GT Nizozemsko Mike Hezemans
Nizozemsko David Hart 		Nizozemsko #25 Carsport Holland
(Chrysler Viper GTS-R) 		N-GT Francie Patrice Goueslard
Francie Christophe Bouchut 		Francie #52 Larbre Compétition
(Porsche 911 GT3-R)
2001 GT Francie Christophe Bouchut
Francie Jean-Philippe Beloc 		Francie #7 Larbre Compétition
(Chrysler Viper GTS-R) 		N-GT Itálie Luca Riccitelli
Rakousko Dieter Quester 		Německo #77 RWS Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2002 GT Spojené království Jamie Campbell-Walter
Německo Nicolaus Springer 		Spojené království #14 Lister Storm Racing
(Lister Storm) 		N-GT Německo Marc Lieb
Monako Stéphane Ortelli 		Německo #54 Freisinger Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2003 GT Itálie Thomas Biagi
Itálie Matteo Bobbi 		Itálie #23 BMS Scuderia Italia
(Ferrari 550-GTS Maranello) 		N-GT Německo Marc Lieb
Monako Stéphane Ortelli 		Německo #50 Freisinger Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2004 GT Německo Michael Bartels
Německo Uwe Alzen 		Německo #5 Vitaphone Racing Team
(Saleen S7-R) 		N-GT Itálie Christian Pescatori
Itálie Fabrizio de Simone 		Itálie #62 G.P.C. Giesse
(Ferrari 360GTC Modena)
2005 GT1 Portugalsko Pedro Lamy
Švýcarsko Gabriele Gardel 		Francie #11 Larbre Compétition
(Ferrari 550-GTS Maranello) 		GT2 Německo Marc Lieb
Německo Mike Rockenfeller 		Spojené království #66 Gruppe M Racing
(Porsche 911 GT3-RSR)
2006 GT1 Česko Jaroslav Janiš
Německo Sascha Bert 		Německo #9 Zakspeed Racing
(Saleen S7-R) 		GT2 Spojené království Tim Sugden
Švýcarsko Iradj Alexander 		Monako #55 JMB Racing
(Ferrari F430 GT2)
2007 GT1 San Marino Christian Montanari
Portugalsko Miguel Ramos 		Německo #2 Vitaphone Racing Team
(Maserati MC12 GT1) 		GT2 Německo Dirk Müller
Finsko Toni Vilander 		Itálie #50 Motorola AF Corse
(Ferrari F430 GT2)
2008 GT1 Rakousko Karl Wendlinger
Spojené království Ryan Sharp 		Rakousko #33 Jetalliance Racing
(Aston Martin DBR9) 		GT2 Itálie Gianmaria Bruni
Finsko Toni Vilander 		Itálie #50 AF Corse
(Ferrari F430 GT2)
2010 GT1 Kvalifikační závod GT1 Hlavní závod
Itálie Andrea Bertolini
Německo Michael Bartels 		Německo #1 Vitaphone Racing Team
(Maserati MC12 GT1) 		Německo Thomas Mutsch
Švýcarsko Romain Grosjean 		Švýcarsko #5 Matech Competition
(Ford GT1)

Mistrovství světa superbiků (SBK)

Rok Superbike Supersport Superstock 1000 Superstock 600 Supersport 300
1. jízda 2. jízda
1993 Spojené království Carl Fogarty Spojené státy americké Scott Russell Francie Rachel Nicotte[38] *
1996 Austrálie Troy Corser Austrálie Troy Corser Itálie Mauro Lucchiari[39] *
2005 Austrálie Troy Corser Japonsko Norijuki Haga Francie Sébastien Charpentier Austrálie Craig Coxhell Francie Yoann Tiberio
2006 Japonsko Jukio Kagajama Japonsko Jukio Kagajama Austrálie Kevin Curtain Itálie Ayrton Badovini Belgie Xavier Simeon
2007 Spojené království James Toseland Itálie Max Biaggi Turecko Kenan Sofuoglu Belgie Xavier Simeon Itálie Domenico Colucci
2008 Austrálie Troy Bayliss Austrálie Troy Bayliss Spojené království Jonathan Rea Francie Maxime Berger Česko Patrik Vostárek
2009 Itálie Max Biaggi Spojené státy americké Ben Spies Francie Fabien Foret Belgie Xavier Simeon Belgie Vincent Lonbois
2010 Spojené království Jonathan Rea Itálie Max Biaggi Turecko Kenan Sofuoglu Itálie Ayrton Badovini Francie Jeremy Guarnoni
2011 Itálie Marco Melandri Itálie Max Biaggi Spojené království Gino Rea Francie Sylvain Barrier Itálie Dino Lombardi
2012 Itálie Marco Melandri Itálie Marco Melandri Francie Fabien Foret Austrálie Bryan Staring Nizozemsko Michael van der Mark
2018 Spojené království Jonathan Rea Spojené království Alex Lowes Francie Jules Cluzel Chile Maximilian Scheib Indonésie Galang H. Pratama

* Pouze jako mistrovství Evropy.

Mistrovství světa sportovních prototypů

Závod 360 km Brna (2 hodiny 30 minut).

Rok Třída Posádka Tým (vůz)
1988 C1 Německo Jochen Mass
Francie Jean-Louis Schlesser 		#62 Sauber–Mercedes
(Sauber-Mercedes C9/88)

Odkazy

Reference

  1. ↑ ZÁVODNÍK, Ing A. Masarykův okruh závodní. [s.l.]: [s.n.], 1930. 
  2. ↑ MARGOLIUS, Ivan. Czechoslovakia's First Circuit. The Automobile. August 2019, čís. 6, s. 48–54. 
  3. ↑ http://auto.idnes.cz/automoto.asp?r=automoto&c=A050930_144548_automoto_fdv
  4. ↑ famousbmw.autofun.cz [online]. [cit. 2010-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11. 
  5. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 9. 
  6. ↑ Masarykův okruh v Encyklopedii dějin města Brna
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.kolumbus.fi [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-30. 
  8. ↑ SNELLMAN, Leif. IV. Masarykův okruh [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2020-02-26 [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ V. Masarykův okruh. Národní listy. 1934-09-29, roč. 74, čís. 268, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ Závodník Brázdil se zabil. Lidové noviny. 1934-09-28, roč. 42, čís. zvláštní vydání, s. 1. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.ostrovacice.eu/historie/d-12008/p1=14991
  12. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk. Grand Prix Brno. I. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 12–50. 
  13. ↑ Formule 1 na území Česka? Jednou se zde královský závod jel!. Garáž.cz [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ Archivovaná kopie. liskovec.unas.cz [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-20. 
  15. ↑ http://www.ct24.cz/regionalni/brno/100136-farinova-zatacka-na-starem-brnenskem-okruhu-ma-svuj-pomnik/
  16. ↑ www.davar.cz [online]. [cit. 2010-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-23. 
  17. ↑ www.ct24.cz [online]. [cit. 2010-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-11. 
  18. ↑ http://www.aneris.cz/brno_17.html
  19. ↑ DE JONG, Frank. Part 2: 1968-1969 [online]. Amsterdam: touringcarracing.net [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ DE JONG, Frank. Part 3: 1970-1975 [online]. Amsterdam: touringcarracing.net [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ DE JONG, Frank. Part 4: 1976-1981 [online]. Amsterdam: touringcarracing.net [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  22. ↑ DE JONG, Frank. World Touring Car Championship [online]. Amsterdam: touringcarracing.net [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ sport.ihned.cz [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-03. 
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.abaja.cz [online]. [cit. 2014-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-10. 
  25. ↑ http://brno.idnes.cz/majitel-automotodromu-masarykuv-okruh-si-na-sebe-vydela-pkx-/brno-zpravy.asp?c=A080421_222425_brno_atk
  26. ↑ HRABAL, Michal; HALUZA, Oldřich. Motocyklová Velká cena v Brně: definitivní konec. Za závod navíc hrozí pokuta [online]. Brnensky.denik.cz, 2020-12-08 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c MÁDL, Luděk. Co se skrývá za Grand Prix. Odhalte taje Abrahamovy říše. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-03-19 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  29. ↑ http://brno.idnes.cz/sefuje-okruhu-sama-sedne-leda-na-skutr-dxk-/brno-zpravy.asp?c=A100722_1420559_brno-zpravy_bor
  30. ↑ a b Zpráva auditora k účetní závěrce a výroční zprávě společnosti Automotodrom Brno, a.s. za účetní období roku 2019. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [online]. Automotodrom Brno [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ Výroční zpráva A.B.R. HOLDIND a.s. za období id 1.1.2019 do 31.12.2019. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [online]. A.B.R. HOLDING [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  32. ↑ Archivovaná kopie. www.motogp.com [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-14. 
  33. ↑ www.silverstone.co.uk [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-30. 
  34. ↑ Archivovaná kopie. www.motogp.com [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. 
  35. ↑ LEGENDY GP: Poslední výhru má Rainey z Brna, po nehodě je na vozíku. Brno.iDnes.cz, 24. 8. 2012 Dostupné online
  36. ↑ lpo. Brněnský okruh prověří tretry závodníků, znovu po čtvrt století [online]. idnes.cz [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  37. ↑ http://www.vrchy.com/brno_kniha.php
  38. ↑ http://racingmemo.free.fr/M%20EUROPE/Euromoto%201993%20600.htm
  39. ↑ http://racingmemo.free.fr/M%20EUROPE/Euromoto%201996%20600.htm
  40. ↑ http://wsrp.cz/wsc1988.html#6

Související články

Externí odkazy

Zdroj