Tatra 607 Monopost

Tatra 607 Monopost
Tatra 607-2 Monopost
Tatra 607-2 Monopost
Výrobce Tatra Kopřivnice
Roky produkce 1950–1958
Místa výroby Kopřivnice
Modernizace T 607 (1950–1954), T 607-2 (1954–1958)
Karoserie monopost, proudnicový
Designér ing. Julius Mackerle
Třída závodní automobil
Technické údaje
Délka 3 460 mm
Šířka 1 475 mm
Výška 980 mm
Rozvor 2 250 mm (T 607), později 2 350 mm (T 607-2)
Rozchod 1 300 mm
Pohotovostní hmotnost 606 kg
Celková hmotnost 775 kg
Motor
Motor vidlicový osmiválcový do V (90°), vzduchem chlazený
Objem 2 545 cm³ (vrtání 75/zdvih 72 mm)
Počet válců 8
Výkon 114 kW/155 k, později až 147 kW/200 k
Převodovky
Převodovka mechanická
Druh čtyřstupňová se zpátečkou
Počet převodových stupňů 4+1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závodní vůz Tatra 607 Monopost byl vyráběn v ČSR v automobilce Tatra Kopřivnice. Byl postaven dle pravidel platných v roce 1949 pro stavbu závodních automobilů formule 2.[1] Po modernizaci T 607-2 s motorem 2472 cm³ Tatra splnila objemový limit 2500 ccm, který předepisovaly tehdejší pravidla formule 1. Celkem vzniklo pět monopostů Tatra 607.[2]

Vznik a vývoj

Po úspěšné účasti na Velké ceně Československa v roce 1949 se sportovním vozem Tatra T 602 na bázi podvozkových skupin Tatraplánu bylo v Kopřivnici rozhodnuto postavit čistokrevný závodní automobil. První motor o zdvihovém objemu 1985 cm³ odpovídal kategorii formule 2 do 2000 cm³. Poprvé byla verze T 607 představena 17. září 1950 na Ostravském okruhu, kde s ním Bruno Sojka odjel dvě propagační kola. Oficiálním startem nového vozu byl o týden později národní otevřený závod, který se uskutečnil 24. září 1950 na Masarykově okruhu.[3]

Původní motory z roku 1950 měly zdvihový objem 1985 cm³ (vrtání 72 mm, zdvih 61 mm) a 2350 cm³ (vrtání 72 mm, zdvih 72 mm) a pak byl zdvihový objem zvýšen na 2545 cm³ (1953). U tohoto vozu byl prodloužen rozvor náprav z 2250 mm na 2350 mm a vzniklo tak provedení T 607-2. Podle pravidel platných pro vozy formule 1 od roku 1954 byl zdvihový objem snížen na 2472 cm³ (vrtání 75, zdvih 70 mm). V 50. letech tyto vozy sklízely mnohá vítězství zejména na domácích závodech.[2]

Technický popis

Motor

Monopost byl vybaven čtyřtaktním vzduchem chlazeným osmiválcovým motorem Tatra 603 umístěným před zadní nápravou. Nejprve se k chlazení motoru využívalo dvou axiálních ventilátorů poháněných klínovými řemeny od řemenic na klikovém hřídeli. Později výrobce využíval ejektorové chlazení, využívající energie výfukových plynů, které od roku 1954 ventilátory zcela nahradilo. Ejektory s typickou dvojicí obřích koncovek na zádi přiváděly výfukové plyny zpět k válcům, výfukové potrubí ústilo do chladicích kanálů, jimiž proudil motorem ohřátý vzduch a vytvořený podtlak zároveň podporoval nasávání čerstvého vzduchu z blízkého okolí. Toto uspořádání je zcela unikátní v oboru vzduchového chlazení automobilových spalovacích motorů.[3]

Tatra 607-2 Monopost, ejektory

Vůz používal vzduchem chlazený motor s rozvodem OHV o objemu válců 2 545 cm³ (vrtání 75 mm, zdvih 72 mm) s označením T603, který byl později použit ve stejnojmenném voze Tatra 603. Při stupni komprese 12,8 dosahoval motor kroutícího momentu 21 kpm/4900 ot/min, magnetoelektrické zapalování Scintilla-Vertex 12V a svíčky PAL 14-320. Mazání tlakové oběžné, olejový chladič se nacházel za přední maskou. Jednokotoučová spojka Mecano ze sériových vozů Tatra byla vylepšena pouze zesílenými přítlačnými pružinami. Od roku 1952 byla vypínána hydraulicky. Rovněž čtyřstupňová, dvouhřídelová převodovka bez přímého záběru byla sériové konstrukce. Pouze bylo upraveno odstupňování převodových poměrů a uložením ozubených kol na jehlách. Karburátory dva dvojité Solex 32 IFF, později 4 dvojité Weber 40 DCL. Hmotnost motoru s olejem byla 160 kg.[4]

Tatra 607-2 Monopost , kokpit

Monoposty Tatra jezdily nejčastěji na palivovou směs 70,5 % metylalkoholu, 15 % leteckého benzínu, 12 % benzolu s malým přídavkem acetonu a ricinu. Nádrž paliva se z původních 95 l zvětšila objem na 105 l.[1]

Tatra T 607-2 Monopost na výstavě sportovních automobilů 2017

Karoserie a podvozek

Proudnicová karoserie s volnými koly byla z plechů z lehkých slitin. Původní T 607 měla žebrovanou mřížkou na přídi auta, evoluční model T 607-2 měl již částečně laminátovou karoserii s oválnou štěrbinou na přídi. Všechna kola byla nezávisle zavěšena a odpružena podélnými zkrutnými tyčemi. Přední kola byla zavěšena na příčných lichoběžníkových ramenech, v jehož horním ramenu byla zakotvena zkrutná tyč. Zadní kola byla na kyvadlových úhlových polonápravách s podélnými suvnými rameny. Tlumiče pérování PAL byly hydraulické, teleskopické. Svařená trubková ramena T 607 byla pro T 607-2 nahrazena dokonalejšími výkovky.

Vůz měl dvouokruhové kapalinové brzdy s hydraulickým vyrovnáváním tlaku, s mohutně žebrovanými, účinně chlazenými ocelovými bubny. Od roku 1954 byly nahrazeny širokými bubny z hliníkové slitiny s mohutnými axiálními lopatkami a litinovými vložkami. Řízení bylo mechanické, hřebenové, odvozené z vozu T 600. Příhradový rám byl svařen z tenkostěnných, leteckých trubek.[4]

Drátová kola s centrální maticí, 15" byla osazena pneumatikami 5,50 × 15" vpředu a 6,50 × 15" vzadu. Vůz dosahoval maximální rychlosti až 215 km/h. Při neoficiálním měření 31. července 1955 v Ostravě totiž dosáhl jeden z vozů 215 km/h coby průměru ze dvou jízd.[1]

Sportovní úspěchy

V národním otevřeném závodě Ceně města Brna konaném 24. září 1950 v závodních automobilech (12 kol/213,6 km) obsadil Bruno Sojka na novém monopostu Tatra T 607 2. místo za Václavem Hovorkou na Maserati 6 CM (1500 cm³ s kompresorem), i když zajel nejrychlejší kolo závodu.[5] V první řadě na startu stáli Sojka (st. č. 8) a Pavelka na T 602 Tatraplansport (st. č. 6), za nimi Hovorka s Maserati a Bobek se Škodou Supersport 1100 s kompresorem. Václav Bobek na přeplňovaném voze skončil celkově na 3. místě. Do závodu za prudkého deště vyrazil jako první Sojka následován dalšími 13 vozy. Ve druhém kole se dostal do čela Hovorka a svou pozici až do konce závodu neopustil. Sojka dojel o necelou minutu zpět, přestože v 8. kole zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 9:38,7 min (109,5 km/h).[6]

Bruno Sojka (Tatra T 607 Monopost, Brno 1950)

O týden později vybojoval Bruno Sojka monopostu první vítězství. Bylo to 1. října 1950 na okruhu Ecce Homo ve Šternberku. Z prostého závodu do vrchu Ecce Homo byl vytvořen rychlostní okruh. Jeden okruh měřil 9850 m a výškový rozdíl činil 200 m. Vítězi tohoto okruhového závodu se stali 1. října Bruno Sojka na závodním automobilu Tatra T-607 Monopost (osmiválec 1985 cm³, rozvod OHV) před Jaroslavem Pavelkou na sportovním Tatra T602 Tatraplan Sport. V prvních kolech se ujal vedení Pavelka, ale od třetího kola se Sojka dostal do čela závodu, postupně zrychloval a zvítězil. Sojka ustanovil i nový traťový rekord na 1 kolo 6 minut a 21 sekund.

Posledním vítězným závodem Bruna Sojky s T 607 byl závod na okruhu v Mladé Boleslavi 20. května 1951. V sobotu odpoledne 30. června 1951, na tréninku s vozem Tatra T 602 Tatraplan Sport den před závodem na okruhu Ecce Homo Bruno Sojka tragicky zahynul. Tovární tým Tatry se tohoto závodu nezúčastnil.[7] V roce 1951 na mistrovském závodě na okruhu v Ostravě Jaroslav Pavelka zvítězil a zahájil tak dlouhou řadu svých vítězných závodů s T 607. V roce 1952 vyhrál s T 607 závody Ecce Homo, v Piešťanech a opět v Ostravě.[8]

Významné vítězství zaznamenal Jaroslav Pavelka s motorem 2,5 l 28. září 1952 v mezinárodním Závodě družby národů na Masarykově okruhu (8 kol/142,4 km), kde porazil favorizovaného Němce Edgara Bartha na BMW 2000 (ten později emigroval do západní části své rozdělené země, jezdil příležitostně F1 a F2, ale hlavně vytrvalostní podniky a vrchy na Porsche). Pavelka před 150 000 diváky bezpečně zvítězil, přičemž dosáhl průměrné rychlosti 123,1 km/h. Toto vítězství si v Brně Josef Pavelka před 200 000 diváky zopakoval o 2 roky později (29. srpna 1954, 6 kol/105,6 km), kdy na monopostu T 607 v průměrné rychlosti 122,75 km/h porazil Rosenhammera a Filipoviče (oba EMW, bývalá továrna BMW v Eisenachu).[6] Jaroslav Pavelka na okruhovém závodu Ecce Homo celkem 3× zvítězil, s monopostem T 607 to bylo v červenci 1952 a s monopostem T 607-2 v letech 1953–1954.[9]

Liberecký okruh 14. června 1953 ovládl Adolf Veřmiřovský na starší T 607 před Pavelkou s novější „dvojkou“. Na Sachsenring-Rennen 6. září pak Jaroslav Pavelka obsadil čtvrté místo za Barthem (EMW), Rudolfem Krausem (BMW-Greifzu) a legendárním Hansem Stuckem (AFM 4 s vidlicovým osmiválcem Küchen). Tento závod na Sachsenringu je veden jako nemistrovský podnik F2. T607 se na start žádné mistrovské Grand Prix F1 nepostavily, přestože v letech 1954–1960 regule FIA omezovaly objem válců motoru na 2,5 l, což motor Tatry 607-2 splňoval.

Do historie se T 607 Monopost zapsal také národním rychlostním rekordem, který ustanovil Adolf Veřmiřovský. Maximální dosaženou rychlost vozu Walter Super 6B překonali na Dni rekordů, konaném v Praze 4. října 1953 pod Barrandovem, Adolf Veřmiřovský na závodním monopostu Tatra 607 a Václav Bobek st. na Škodě Super-Sport 1500 se dvěma kompresory, když dosáhli shodné rychlosti 197,7 km/h. V Tatře Kopřivnice s tímto výsledkem nebyli spokojeni a tak 16. října 1953 přistoupili k novému pokusu. Rozjezdová dráha pod Barrandovskou skálou totiž nevyhovovala, 2. pokus byl vykonán na silnici Valašské Meziříčí-Hranice na Moravě s delším rozjezdem a dojezdem. Tentokráte Adolf Veřmiřovský s monopostem Tatra T 607 ustanovil nový národní rychlostní rekord 207,972 km/h.[10]

Na startu Mladoboleslavského okruhu 30. května 1954 se v první řadě startovního roštu sešli Adolf Veřmiřovský s Tatrou 607 a Jaroslav Pavelka s T607-2. Zvítězil Pavelka tak jako v dalších závodech mistrovství republiky – na Ecce Homo, v Jičíně a v Brně. Na závěr sezony 10. října 1954 vyhrál Pavelka poslední mistrovský závod v Litomyšli. Vyhrál tedy všech 5 závodů, ze kterých se seriál mistrovství republiky skládal. Jaroslav Pavelka se stal přeborníkem ČSR v automobilových závodech v letech 1952, 1953 a 1954. V roce 1955 mu byl udělen titul mistra sporta. [11]

Nejrychlejším závodem v roce 1955 byl silniční okruh v Lounech. Zde monopost T 607-2 řízený A. Veřmiřovským zvítězil průměrnou rychlosti 132,8 km/h s tím, že nejrychlejší kolo zajel průměrem 141 km/h. V tomto roce se Veřmiřovský stal přeborníkem republiky v závodních automobilech. Pavelka připojil vítězství v nemistrovských závodech v Ostravě a v Uherském Hradišti. Veřmiřovský zvítězil v roce 1956 na ostravském okruhu. O rok později, v září 1957 v Ostravě-Vítkovicích obsadily monoposty T 607 kompletně stupně vítězů, pilotovali je tehdy Adolf Veřmiřovský, Alois Mark a Metoděj Přikryl.[12]

Adolf Veřmiřovský navázal v roce 1957 na 26 let staré vítězství v závodě automobilů do vrchu svého otce Josefa Veřmiřovského z roku 1921 a na okruhovém závodu Ecce Homo vyhrál se závodním strojem Tatra 607 Monopost. Adolf Veřmiřovský v závodě zajel nejrychlejší kolo v čase 5 minut a 58 sekund a zvítězil v čase 1 hodina 10 minut 4 sekundy. I o rok později, poslední ročník okruhového závodu Ecce Homo v roce 1958 opanovaly opět vozy Tatra Kopřivnice. Druhé vítězství si připsal Adolf Veřmiřovský opět s Tatrou 607 Monopost, když ujel 7 kol závodu v čase 40 minut 22 sekund, s průměrnou rychlostí 102 km/h.

Kromě zmíněných pilotů s T 607 závodili i Zdeněk Treybal a Josef Chovanec, v závěru kariéry T 607 pak navíc Jiří Valchař a Miroslav Berkman.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. 2. vyd. Praha: SNTL, 1974. 257 s. S. 178–184. 
  2. ↑ a b PÁLENÍK, Jan. Autofotka týdne: Formule Tatra se potkají na trati poprvé od roku 1958. iDnes.cz/Auto [online]. MAFRA, 2017-07-09 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b VELEBNÝ, Michal. Československé formule. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1752-4. S. 12–15. 
  4. ↑ a b SEGEŤA, Jaromír. Monopost Tatra 607. Automobil. 1973-09-01, roč. 17, čís. 9, s. 32–33. Dostupné online. 
  5. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 20–45, 56–69, 170–174. 
  6. ↑ a b ZAVŘEL, Zdeněk; DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930–2000. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2001. 150 s. ISBN 80-7226-449-4. S. 29–30, 33–38. 
  7. ↑ MAZAL, Mirek. Znáte Bruna Sojku? [online]. Praha: auto.cz, 2020-09-19 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ All Results of Jaroslav Pavelka [online]. Racing Sports Car [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ KREJČÍ, Roman. Jaroslav Pavelka/CS [online]. euromontagna.com [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ HANZELKA, Boleslav. Aerodynamické automobily. Automobil. 1967-01-01, roč. 11, čís. 1, s. 40. Dostupné online. 
  11. ↑ Jaroslav Pavelka – Talentem obdarovaný [online]. automobilrevue.cz, 2021-08-05 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ HYAN, Tom. Tatra 607 monopost. ABC. Dostupné online. 

Literatura

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. 320, příloh 88
  • HANÁK, Pavel. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích, Brno 2005, AMK Automotodrom Brno, s. 176
  • MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk: stoletá historie 1905–2005. V Brně: AGM CZ 286 s. s. ISBN 8085991349
  • TUČEK, Jan: Tatraplan-Sport, Praha 2006, Automobil č. 3, s. 59–60

Související články

Externí odkazy

Zdroj