3. Masarykův okruh 1932

Československo Grand Prix Masarykova okruhu 1932
Nemistrovský závod v sezóně 1932
Masarykův okruh
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum 4. září 1932
Místo Brno
Délka trati 29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu 17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasí mírný déšť
Pole position
Pilot Monako Louis ChironBugatti
Nejrychlejší kolo
Pilot Monako Louis ChironBugatti
Čas 14:49,9 min = 118,6 km/h (v 13. kole)
Stupně vítězů
První Monako Louis ChironBugatti
Druhý Italské království Luigi FagioliMaserati
Třetí Italské království Tazio NuvolariAlfa Romeo

Třetí závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 4. září 1932.[1] Tento závod byl 31. podnikem sezóny Grand Prix 1932, nebyl však zařazen do mistrovství Evropy automobilů 1932. Ten tvořily Grand Prix Itálie, Francie a Německa tzv. závody Grandes Épreuves (velké zkoušky).[2]

Startující vozy a jezdci

V III. ročníku závodu startovalo v silnější kategorii nad 1,5 l 10 vozů, ve slabší kategorii do 1,5 l jedenáct účastníků. Za favority byly považovány tovární týmy Alfa Romeo (Nuvolari, Borzacchini) a Maserati (Fagioli) proti týmu Bugatti (Chiron, Varzi a Lehoux). Němci neposlali svoje nejlepší závodníky na Mercedesech SSKL, chyběli tedy Stuck a von Brauchitsch, ale startovala zde poprvé žena, ve slabší kategorii do 1,5 l to byla Anne-Cecile Rose-Itier na Bugatti T37A. Na startu bohužel chyběl i Jiří Lobkowicz, který se 22. května 1932 zabil při závodu na berlínském Avusu, a také von Morgen, který zahynul na Nürburgringu 27. května 1932 při závodu Eifelrennen.[1] Celkový vítěz měl získat 80 000 korun a zlatou plaketu ČAMS, druhý 40 000 Kč a zlatou plaketu ČAMS, třetí 20 000 a zlatou plaketu ČAMS, čtvrtý 15 000. Pro první tři ve skupině slabších vozů do 1,5 l byly ceny 15 000 a stříbrná plaketa ČAMS, 10 000 a stříbrná plaketa ČAMS, 5 000 Kč a stříbrná plaketa ČAMS. Za nejrychlejší kolo ve skupině 1 a 2 byla ještě vyplacena cena T. Baťy po 5 000 Kč.[3]

Na třetí ročník závodu na Masarykově okruhu se přišlo podívat rekordních 200 000 diváků. Závod se jel zprvu za mírného deště, který v polovině závodu ustal, ale v závěru déšť opět zesílil a dojíždělo se v lijáku. To zpomalilo jízdní časy, a proto nebyly dosaženy rychlosti z roku 1931. Ročník 1932 byl nejpomalejším závodem před druhou světovou válkou, déšť a kluzká vozovka vykonaly své.[4] Za hlavního favorita byl považován Tazio Nuvolari, který v době konání závodu měl již zajištěn titul v evropském šampiona 1932, a po Chironovi nejpopulárnější účastník závodů na brněnském okruhu. Nuvolari však brněnský okruh, jako jediný velký evropský závod, jehož se kdy zúčastnil, nikdy nevyhrál.[1]

Mimo nestálého počasí byla jediným záporem závodu naprosto nemožná místní rozhlasová služba brněnského okruhu, která po větší část závodu vůbec neexistovala a za níž nese plnou odpovědnost pražský Radiojournal. Tato trapná kapitola se nezvrhla ve skandál jen dík dramatickému a vzrušujícímu průběhu závodu, byť obecenstvo na hlavní tribuně oprávněně projevovalo nespokojenost častým hvízdotem, jak trefně uvedly brněnské Lidové noviny.[3]

Depo Masarykova okruhu před startem (1932)

Startující vozy a jezdci silnější skupiny

St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Zdvihový objem (l)
2 Louis Chiron Automobiles E. Bugatti Bugatti Type 51 2.3 R-8
4 Tazio Nuvolari Scuderia Ferrari Alfa Romeo 8C Monza 2.3 R-8
6 Baconin Borzacchini Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.6 R-8
8 Antonio Brivio-Sforza Scuderia Ferrari Alfa Romeo 8C Monza 2.3 R-8
12 Marcel Lehoux M. Lehoux Bugatti Type 51 2.3 R-8
14 Guy Bouriat Automobiles E. Bugatti Bugatti Type 51 2.3 R-8
18 Josef Šťastný J. Šťastný Bugatti Type 35B 2.3 R-8
22 Jan Kubíček J. Kubíček Bugatti Type 35B 2.3 R-8
24 Achille Varzi Automobiles E. Bugatti Bugatti Type 51 2.3 R-8
28 Luigi Fagioli Officine Alfieri Maserati Maserati 8C 3000 3.0 R-8

Startovní rošt

1. řada Pos. 1 Pos. 2
2 Monako Chiron

Bugatti

4 Italské království Nuvolari

Alfa Romeo

2. řada Pos. 3
6 Italské království Borzacchini

Alfa Romeo

3. řada Pos. 4 Pos. 5
8 Italské království Brivio

Alfa Romeo

12 Francie Lehoux

Bugatti

4. řada Pos. 6
14 Francie Bouriat

Bugatti

5. řada Pos. 7 Pos. 8
18 Československo Šťasný

Bugatti

22 Československo Kubíček

Bugatti

6. řada Pos. 9
24 Italské království Varzi

Bugatti

7. řada Pos. 10
28 Italské království Fagioli

Maserati

Průběh závodu

Vozy nad 1500 ccm

Startovní rošt před startem závodu na Masarykově okruhu 1932. V první řadě Chiron a Nuvolari (zprava).

Závod byl odstartován v 10:30 h dopoledne. Po startu se ujal vedení Borzacchini startující z 2. řady před Chironem a Nuvolarim. Byl to vlastně závod mezi vozy Bugatti a Alfa Romeo, ostatní měli být pouze do počtu, ale závod se v dalších kolech vyvíjel jinak. Na konci prvního kola projely vozy v pořadí Borzacchini (Alfa Romeo), Chiron (Bugatti), Nuvolari (Alfa Romeo), následované s větším odstupem Fagiolim (Maserati) a Briviem (Alfa Romeo). Mezi touto vedoucí skupinou byla znatelně dlouhá mezera, než dorazili Varzi a Bouriat, poté Kubiček a Šťastný. Ve druhém kole postoupil do čela "italský snědý ďábel, létající Mantovan" Nuvolari, který se s mokrou vozovkou vyrovnával nejlépe, a brzy převzal čelní pozici. a držel se ve vedení až do 9. kola.[5] V čele jezdili Nuvolari, Borzacchini, Chiron, Fagioli a Brivio. Chiron proti čtyřem Italům, jedna Bugatka proti třem Alfám Romeo a jednomu Maseratimu.[6]

Masarykův okruh, vítěz Louis Chiron na Bugatti. Projíždí zatáčku v Pisárkách (1932)

V 10. kole došlo k zásadní změně. Nuvolari, přestože na konci 9. kola tankoval a nějaký čas ztratil, jel i nadále v čele s pohodlným náskokem přes 2 minuty. V Pisárkách však vyjel z trati do pytlů s pískem. Než se "vyhrabal" a opravil magneto, klesl na 3. místo za Chirona a Fagioliho, protože druhý Borzacchini zastavil na konci 9. kola v depu pro poruchu diferenciálu a brzd a odstoupil. Když už jel Nuvolari o kolo zpět dojel i vedoucího Chirona v ostrovačických serpentinách. Oba šampioni byli tedy na trati v těsném závěsu a Nuvolari se očividně se svou pozicí nemohl smířit, protože na Chirona podniknul nekompromisní předjížděcí manévr, který málem vyřadil oba vozy, dokonce prý Chirona svojí Alfou popostrčil.[5] O dvě kola později znovu vyjel z trati a přerazil pár patníků. Pro potíže se zapalováním (magneto) byl nucen několikrát zastavit v depu. Tím byl jeho osud zpečetěn.[7]

Po absolvování 17. kola projel vítězně cílem Louis Chiron a zaznamenal v Brně druhé vítězství za sebou. Druhý dojel se ztrátou přes 5 minut Fagioli a na 3. místě smolař Nuvolari s téměř půlhodinovou ztrátou. Posledním klasifikovaným jezdcem byl Brivio na 4. místě.[3] Josef Šťastný ujel rovněž předepsaných 17 kol, ale dosáhl cíle po překročení časového limitu 45 minut a nebyl tedy na 5. místě klasifikován. Chiron absolvoval závod v čase 4:37:29,7 h a v průměrné rychlosti 107,1 km/h. Zajel i nejrychlejší kolo závodu časem 14:49,4 min (118,6 km/h), to bylo v 13. kole závodu. Pro Nuvolariho bylo slabou útěchou, že zajel v lijáku nejrychlejší sedmé kolo za 16:22,8 min, což mu vyneslo zvláštní cenu Čeňka Junka za nejrychlejší 7. kolo v závodě (5 000 korun).[8]

Vítězství Chirona bylo velkým překvapením, protože po celou sezonu sbíral ve velkých závodech umístění spíše pod stupni vítězů (6. v Tunisu, 5. na Eifelu, 6. v Itálii, 4. ve Francii) a nebo přímo nedojel do cíle (Monako, Nimes). Bojoval nerovný boj s rychlejšími vozy a se štěstím v něm (lépe řečeno neštěstím Italů) zvítězil.[6]

Louis Chiron přijímá gratulace (Masarykův okruh 1932)
Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Motor Kola Čas/stav Ztráta
1. 2 Louis Chiron Automobily Ettore Bugatti Bugatti T51 2.3 R-8 17 4:37:29,7 h
2. 28 Luigi Fagioli Officine Alfieri Maserati Maserati 8C 3000 3.0 R-8 17 4:42:30,5 h + 5:00,8 min
3. 4 Tazio Nuvolari Scuderia Ferrari Alfa Romeo 8C Monza 2.3 R-8 17 5:06:20,1 h + 28:50,4 min
4. 8 Antonio Brivio-Sforza Scuderia Ferrari Alfa Romeo 8C Monza 2.3 R-8 17 5:08:03,7 h + 30:34,0 min
DNC 18 Josef Šťastný J. Šťastný Bugatti 2.3 R-8 17 překročen max. čas
DNF 6 Baconin Borzacchini Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.3 R-8 9 diferenciál, brzdy
DNF 14 Guy Bouriat Automobily Ettore Bugatti Bugatti T51 2.3 R-8 6 zapalování
DNF 12 Marcel Lehoux M. Lehoux Bugatti T51 2.3 R-8 6 zapalování
DNF 22 Jan Kubíček J. Kubíček Bugatti T35B 2.3 R-8 3 vadné kolo
DNF 24 Achille Varzi Automobily Ettore Bugatti Bugatti T51 2.3 R-8 2 poranění oka

Poznámka

  • DNC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem)
  • DNF... neklasifikovaní pro malou ujetou vzdálenost
  • R-8... řadový osmiválcový motor
    Vítěz Chiron s vavřínovým věncem a Eliška Junková (Masarykův okruh 1932)

Vozy do 1500 ccm

Závod se jel na 15 kol v celkové délce závodu 437,13 km. Start kategorie do 1500 ccm byl po 3 minutách po startu skupiny silnějších vozů. Jediná žena na startu francouzská závodnice Anne-Cecile Rose-Itier měla již na startu potíže a po odmávnutí startérem vyjela na trať velmi pomalým tempem, aby po 2. kole zastavila v depu a ze závodu pro poruchu motoru odstoupila.

Adam Szczyzycki na Wikovu 7/28 Super Sport při průjezdu zatáčky nad Žebětínem (Masarykův okruh 1932)

V čele po 1.kole byl Veyron (Maserati), pak Ernesto Maserati a Burggaller (Bugatti), s odstupem houževnatý Maďar Hartmann (Bugatti) a pak dlouho nic. Potom projel Sojka (Bugatti), po něm Hošťálek se "Z" a na úplný závěr madam Itier (Bugatti). Po 2.kole se ujal vedení Maserati před Burggallerem a Veyronem, kteří zastavili v boxech se znečištěnými svíčkami. Následovali Hartmann, Sojka, Simons, Szczyzycki, Macher, Konečnik a Hošťálek, zatímco mme. Itier odstoupila s defektem motoru. Po 5. kole jezdili v čele této skupiny Burggaller, Maserati, Veyron a Sojka, kteří mezitím zvýšili svůj náskok před zbývajícími vozy. Obzvláště bitva mezi Burggallerem a Maseratim byla tvrdá, když se v malém odstupu pronásledovali po trati. Maserati se znovu a znovu snažil překonat Bugatti, ale neuspěl.[8]

Na konci osmého kola musel Burggaller zastavit v boxech pro palivo. To byl okamžik, kdy se Maserati konečně mohl posunout na první místo vozů skupiny a přes Burggallerovu snahu později Ital vedení nepřepustil. Veyron se propracoval zpět na třetí místo, zatímco Hartmann byl nyní čtvrtý a se Sojkou střídavě bojoval o čtvrté místo. Hošťálek pro závadu na motoru v tomto kole odstoupil. Simons po 10.kole odstoupil se zadřeným spojkovým ložiskem. Nemohl vyřadit třetí rychlostní stupeň, zničil si brzdy a nakonec závod vzdal.

Vozy této skupiny po 11. kole udržely v čele pořadí Maserati, poté Burggaller a po značném odstupu Veyron. Sojka držel stabilní tempo z předchozích kol a v 11. kole se dokázal posunout na čtvrté místo, když Hartmann s mechanickým problémem zastavil v boxech. Za Hartmannem jely dva vozy Wikov Szczyzyckého a Konečnika. Pořadí vozů skupiny 2 zůstalo nezměněno až do posledního kola, kdy si osud zahrál s vedoucím Maseratim. Těsně před první zatáčkou za Žebětínem si Ital všiml, že na jeho voze není něco v pořádku. Zastavil, vystoupil z vozu ven a snažil se chybu rychle napravit. Chtěl pokračovat, než ho předjede blížící se Burggaller. Znovu vyrazil na trať, ale po ujetí sotva 20 metrů vyšlehly z jeho motoru jasné plameny a donutilo ho znovu zastavit. Sotva Maserati s pomocí statečných diváků uhasil plameny, projel kolem Burggaller. Mnoho času pak ztratil při opravě karburátoru, zatímco Veyron a Sojka projeli také kolem. Maserati nakonec dokázal dokončit závod na čtvrtém místě, morálním vítězem však zůstal, byť se vyskytly názory, že by měl být diskvalifikován, protože k opravě vozu použil snad nářadí nevezeného sebou.[7] Macher ve svém unaveném DKW skončil na pátém místě.[8] Adolf Szczyzycki obsadil výborné 6. místo v čase 5:12:19,4 h a v průměrné rychlosti 84 km/h. Poprvé v tříleté historii závodů na Masarykově okruhu dojel do cíle a byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu. Získal za svůj výkon putovní cenu ministerstva národní obrany (MNO) a Autoklubu RČs. za nejlepší výkon československého vozu, čestnou cenu místopředsedy ČAMS dr. O. Šulce, bronzovou plaketu ČAMS a plaketu MNO. Druhý vůz řízený Konečníkem dojel na 7. místě v čase 5:24:40,4 h, těsně po časovém limitu, a proto nemohl být klasifikován.[1] Do III. ročníku závodu na Masarykově okruhu se přihlásil také František Hošťálek (st. č. 60) se Z 13 (1,5 l), ale ani on neměl v Brně štěstí. Odpadl pro poruchu motoru po 8. kole z 15 vypsaných.[7]

Vítězný Burggaller dosáhl průměrné rychlosti 96,6 km/h a také zajel v 11. kole nejrychlejší kolo této skupiny v čase 16:44,4 min (104,4 km/h). Bruno Sojka zopakoval svůj loňský úspěch a opět obsadil 3. místo. Dosáhl tak nejlepšího výkonu a času československého jezdce na Masarykově okruhu v roce 1932.[9]

Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Motor Kola Čas/stav Ztráta
1. 68 Ernst Günther Burggaller EG Burggaller Bugatti T51A 1.5 R-8 15 4:31:28,7 h
2. 66 Pierre Veyron P. Veyron Maserati 26 1.5 R-8 15 4:45:42,4 h + 14:13,7 min
3. 40 Bruno Sojka B. Sojka Bugatti 37A 1.5 R-4 15 4:47:57,7 h + 16:29,0 min
4. 72 Ernesto Maserati Officine Alfieri Maserati Maserati 4 CTR 1100 1.1 R-4 15 5:10:11,8 h + 38:43,1 min
5. 36 Gerhard Macher G. Macher DKW 0,8 R-2 15 5:11:13,7 h + 39:45,0 min
6. 54 Adolf Szczyzycki A. Szczyzycki Wikov 7/28 SS 1.5 R-4 15 5:12:19,4 h + 40:50,7 min
DNC 56 Jaroslav Konečnik Továrna Wikov Wikov 7/28 SS 1.5 R-4 14 překročen max. čas
DNF 74 László Hartmann L. Hartmann Bugatti T37A 1.5 R-4 13 mechanická porucha
DNF 46 Hans Simons Závodní tým PiLeSi (Pietsch, Lewy, Simons) Bugatti T37A 1.5 R-4 10 zadřené spojkové ložisko
DNF 60 František Hoštálek F. Hošfálek Z 13 1.5 R-8 8 závada motoru
DNF 44 Anne-Cecile Rose-Itier A.-C. Rose-Itier Bugatti T37A 1.5 R-4 2 závada motoru

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1932 na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 20-23, 170. 
  2. ↑ EZTRODT, Hans. EUROPEAN CHAMPIONSHIP 1932 [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2008-11-19 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JANATKA, J.M. Chiron definitivně vítězem Ceny presidentovy. Lidové noviny. 1932-09-05, roč. 40, čís. 448, s. 1-3. Dostupné online. 
  4. ↑ TOMINO, -. Zaprášená historie okruhu v Brně [online]. Petroldriver, 2020-07-06 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b NORSKÝ, Aleš. Brněnský okruh 1930-1932 [online]. formule.cz, 2013-08-12 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b HEINZ, Vilém. Největší sensace evropské automobilové sezony - vítězství Chirona a odpadnutí Alfa Romeo. Pondělí Národních listů a Národa. 1932-09-05, roč. 72, čís. 36, s. 1, 5. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. Září 1932, roč. 14, čís. 9, s. 447–449. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c ETZRODT, Hans. III MASARYKŮV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2018-09-01 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ VANĚK, Jiří PhDr. III. ročník automobilových závodů Masarykův okruh [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, Muzeum města Brna, 2019-09-03 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy

Zdroj