Krysa obecná

Jak číst taxoboxKrysa obecná
alternativní popis obrázku chybí
Krysa obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď myšovití (Muridae)
Rod Rattus
Binomické jméno
Rattus rattus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření krysy ve světě Toto je jedna z variant mapy. Jiné údaje udávají souvislejší rozšíření v Severní Americe, pouze ostrůvkovité rozšíření v Africe a Austrálii a přidávají i ostrůvkovité rozšíření v Jižní Americe.
Rozšíření krysy ve světě
Toto je jedna z variant mapy. Jiné údaje udávají souvislejší rozšíření v Severní Americe, pouze ostrůvkovité rozšíření v Africe a Austrálii a přidávají i ostrůvkovité rozšíření v Jižní Americe.
Rozšíření krysy ve světě
Toto je jedna z variant mapy. Jiné údaje udávají souvislejší rozšíření v Severní Americe, pouze ostrůvkovité rozšíření v Africe a Austrálii a přidávají i ostrůvkovité rozšíření v Jižní Americe.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krysa obecná (Rattus rattus) je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých, který je často zaměňovaný s potkanem. Oproti němu má delší ocas a uši, ale celkově je subtilnější.

Krysa je obvykle tmavě zbarvená. Měří (bez ocasu) do 250 mm a váží do 250 g. Žije v sušších částech lidských obydlí a jiných staveb ve větších skupinách zahrnujících až 60 jedinců. Rozmnožuje se 2–3× ročně po celý rok. Nejaktivnější je za soumraku. Je všežravec, ale výrazně u ní převažuje rostlinná potrava – zrní, brambory, ovoce i zelenina.

Je rozšířená prakticky ve všech teplejších oblastech světa; v Evropě je těžištěm jejího výskytu Středomoří, ale žije prakticky všude kromě Skandinávie. V Česku žije v povodí Labe v severních a středních Čechách. Její areál zde se pozvolna rozšiřuje.

Popis

Krysa obecná je typický myšovitý hlodavec. Je dlouhá 160–235 mm,[2] její ocas měří 185–255 mm a je na něm 220–290 okrouhlých rohovitých prstenců (kroužků).[3] Velikost zadních tlapek činí 29–40 mm, uši mají 22–26,5 mm. Váží 130–250 g.

Krysy žijící v Česku jsou různě zbarvené. Většinou jsou celé tmavé: černé nebo břidlicově šedé na hřbetě i na břiše.[4] Mohou však být i šedohnědé se světlejším nebo přímo bílým břichem a vyskytují se i jedinci rezavě hnědí se světlejším břichem.[5]

Odlišení od potkana

Krysa je obvykle o trochu méně mohutná než potkan. Její zbarvení bývá více do černa, zatímco potkan je spíše šedohnědý až hnědý.[6] Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky:

Porovnání hlavních rozdílů
  • Ocas: krysa má dlouhý, štíhlejší a jednobarevný ocas, který je delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý.[6] Oproti tomu u potkana je ocas zejména u kořene výrazně silnější a jeho povrch je šupinatý. Shora bývá tmavší než ve spodní části.[7]
  • Uši: krysa má výrazně větší uši které přehnuté dopředu dosahují až k oku, boltce jsou takřka holé.[4]
  • Oči: krysy mají oči větší než potkani.
  • Hlava: krysa má hlavu vpředu špičatější, zatímco potkan více zaoblenou. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl – mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné.
  • Mléčné bradavky: samice krys mají 5 párů mléčných bradavek oproti 6 párům u samic potkanů.[5]

Rozdíl je také v chování obou druhů: krysa vyhledává jen sušší polohy, zatímco potkan spíše vlhčí. Celkově krysa svým chováním – v hnízdě a jeho okolí – působí čistotnějším dojmem.[5] Krysy mají skvěle vyvinutý čich.[8]

Rozšíření

Pochází pravděpodobně z jihu Asie,[2] z oblastí jižně od Himálaje.[6] V polovině 20. století se předpokládalo, že její původní vlastí je jihovýchodní Asie a přilehlé oblasti v Číně; nyní se však její výchozí areál omezuje jen na Indický poloostrov a Cejlon.[9]

Odtud se krysa rozšířila do všech teplejších oblastí světa. Počáteční fázi expanze se dosud nepodařilo uspokojivě popsat.[9] Do Severní Ameriky se dostala zřejmě na lodích dobyvatelů – je zde doložena od roku 1540.[3]

Evropa

V Evropě je doložena už koncem 2. tisíciletí př. n. l. ze Středomoří (Sardinie a Korsika). Odtud se s rozšiřováním Říše římské dostávala dále do západní a střední Evropy. Na dnešním německém a rakouském území je doložena už z 2. století n. l. a na Britské ostrovy se dostala o 1 až 2 století později.

Ve 20. století začala z chladnějších evropských oblastí ustupovat - v Německu zmizela např. z Vestfálska a její současný výskyt ve Velké Británii je sporadický,[9] i když atlas evropských savců uvádí, že zde přežívá ve velkých přístavech.[10] Zatímco v chladnějších evropských oblastech krysa spíše mizí, do některých jiných naopak proniká: v Čechách se rozšiřuje podél Labe, v Polsku podél Odry a v Maďarsku podél Dunaje.[9]

Přes částečné zmenšování jejího teritoria žije krysa nyní prakticky ve všech evropských zemích. Těžiště jejího výskytu je ve Středomoří, v přímořských oblastech a ve větších přístavech. Nejseverněji byla zjištěna na Špicberkách.[10] Chybí ve Finsku, Norsku, Švédsku, na Islandu a pravděpodobně i na Slovensku. Situace ve východní Evropě není jasná.[9]

České území

Rozšíření krysy obecné v České republice

V českých zemích byla nalezena v raně středověkých vykopávkách na Pražském hradě (10. – 13. století).[5] V období vrcholného středověku byla rozšířena již na mnoha místech zejména v Čechách (Tábor, Krašov na Plzeňsku, Tetín na Berounsku) – tedy i na těch, kde nyní nežije. Byla nalezena v pětině archeologických nalezišť.[9]

Později začala krysa z českého území ustupovat. Dříve se uvažovalo, že se tak stalo rozšiřováním přizpůsobivějších potkanů, ale bylo to způsobeno spíše přechodem od sušších dřevěných staveb (pro krysy optimálních) ke kamenným a cihlovým stavbám s vlhčími sklepy a později i kanalizací.[5] Navíc potkani začali do českých zemí pronikat až v 18. století – tedy v dobách, kdy byla krysa již na ústupu.

Krysa se do Českých zemí začala rozšiřovat opět koncem 19. století především říční lodní dopravou.[5] V roce 1879 byla zjištěna v Děčíně, o 35 let později v Mělníce a v roce 1929 byla objevena i v Praze. Podle posledních poznatků (první desetiletí 21. století) žije krysa obecná především v severních a středních Čechách v území od Loun a Rakovníka na západě po Českou Lípu a Mladou Boleslav na východě až po Prahu na jihu.[2] Oblast jejího výskytu se pomalu rozšiřuje – v roce 2000 byla nalezna na jih od Prahy v Říčanech.

Krysy zde rozšiřovala nejen lodní doprava, ale i rozvoz potravin a krmiv. Kromě toho krysy osidlovaly nová území i samy aktivně. Vliv na jejich šíření mohl ve 20. století mít i rozvoj ovocnářství, kdy sklady poskytovaly krysám množství jejich oblíbené potravy.[11]

Na Moravě a ve Slezsku se populace krysy také v novověku snižovaly, ale krysa zde zřejmě ostrůvkovitě přežívala až do začátku 20. století[2] (poslední nález je z Fryštáku v roce 1922).[11] Její výskyt zde však nebyl systematicky sledován. Z posledního období existuje jediný nález z roku 1983 z Beskyd (Čeladná).

V roce 2016 byl zaznamenán případ, kdy na následky kousnutí krysy zemřel v Česku člověk.[12]

Způsob života

Krysa na pytli s obilím. Na snímku je vidět zejména její dlouhý ocas.

Krysa je stejně jako příbuzný potkan synantropní hlodavec – žije tedy v lidských obydlích nebo blízko nich. Původně jde však o stromový druh, který se soužití s člověkem přizpůsobil až později.[5] V Česku se však ve volné přírodě nevyskytuje – byla pozorována v ovocných sadech během dozrávání ovoce, ale jen poblíž budov.[11] Obdobné to je i v ostatních evropských zemích, pouze ve Středomoří se vyskytuje i ve volné přírodě.[4]

Krysa obecná je oproti potkanovi suchomilný druh. Z tohoto i předchozího důvodu se proto krysa vyskytuje spíše na vyšších místech domů: na půdách, v sýpkách, ve vyšších patrech apod.[13]Hnízda, ke kterým přináší i své zásoby, si staví v různých úkrytech budov. Hnízda jsou vystlaná směsí papíru, vlny a rostlinných vláken.[3] Třetina z nich byla zaznamenána v sýpkách, mlýnech, skladech ovoce a dalších zemědělských plodin (např. olejnin). Další se vyskytovala v kravínech a drůbežárnách (zde někdy i masově),[3] ale i v obytných budovách, kůlnách a podobných stavbách.[11] V okolí hnízd se pohybují po stále stejných cestičkách, které si označují pachovými značkami.[3] Tím si vymezuje svoje území proti příslušníkům jiných skupin.

Je aktivní po celý rok – stejně jako ostatní myšovití hlodavci se neukládá k zimnímu spánku. Velmi dobře šplhá – často se pohybuje po kabelech elektrického vedení nebo potrubích. Nejaktivnější je po západu a před východem Slunce. Žije ve skupinách, které mají 20–60 jedinců; uvádí se však i 60–90 zvířat.[4] Tyto skupiny nejsou nijak hierarchicky uspořádané a i jednotlivé páry nejsou příliš soudržné.[3]

Nevyjasněn je vznik tzv. krysích králů, kdy se několik zvířat vzájemně zaplete ocasy. Obvykle se nemohou odtrhnout a uhynou. Je popsán případ, kdy se takto svázalo 32 krys.[4]

Vzhledem k své teplomilnosti se v Česku vyskytuje pouze v nižších polohách obvykle do 400 m n. m. Nejvýše byla objevena v Krásném Lese v Krušných horách (610 m).

Potrava

Potrava krysy obecné – obdobně jako ostatních myšovitých hlodavců – je z větší části rostlinná. Její přesnější složení závisí na tom, kde krysa žije. Konzumuje především dužnaté plody, zrní, brambory, zeleninu nebo zelené části rostlin.[5]Živočišná potrava zaujímá menší podíl než u potkanů. Škodí více nebo méně podle toho, jaký druh potravy ve svém okolí najde: z hospodářských produktů konzumuje obilí, brambory, zeleninu nebo krmné směsi (šrot).

V některých zemích jejího původního výskytu – v jihovýchodní Asii – domorodci krysy chytají a jedí.[14]

Rozmnožování

Krysy se rozmnožují po celý rok, ovšem v Česku velká část mláďat ze zimních vrhů hyne vlivem nízkých teplot.[5] Ve vrhu je obvykle 6–8 mláďat, byly však popsány i vrhy s 16 mláďaty. Samice je březí 21–23 dnů, mláďata se rodí s hmotností kolem 5 g, začínají vidět v 14–16 dnech. Pohlavně dospívají ve 3 měsících při váze asi 100 g.[3][4]

Krysy se v přirozených podmínkách dožívají stáří jen 2 – 2,5 roku. Oproti jiným známým myšovitým hlodavcům nedosahuje krysa tak vysoké plodnosti – samice mívají za celý život jen 4–5 vrhů.

Nemoci

Stejně jako potkan přenáší i krysa obecná infekční choroby. V jihovýchodní Asii přenáší např. jeden z hantavirů – Seoul virus.[15]

Vliv krys z tohoto hlediska nebyl zatím v Česku vzhledem k jejich dosud malému rozšíření podrobněji zkoumán.[6] Obecně je považována za bacilonosiče, zvláště v případě morových epidemií v minulých stoletích.[10] Od 20. století je za nebezpečnějšího přenašeče infekčních nemocí považován potkan.

Nepřátelé

Krysy jsou v Česku potravou sov a lasicovitých šelem. Podrobněji nebyly tyto vztahy sledovány, pouze bylo zjištěno, že v potravě sov pálených tvoří krysy méně než 1 %.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c d ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu krysa obecná [online]. BioLib [cit. 2010-08-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g HAGEN, Horst. Savci - Zajíci, hlodavci a šelmy. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0673-0. Kapitola Hlodavci, s. 56. 
  4. ↑ a b c d e f GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Krysa obecná, s. 324. 
  5. ↑ a b c d e f g h i ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Sobotales, 2005. Kapitola Hlodavci, s. 151–152. [dále jen ANDĚRA (2005)]. 
  6. ↑ a b c d PELIKÁN, Jaroslav; GAISLER, Jiří; RÖDL, Ivan. Naší savci. Praha: Academia, 1979. Kapitola Hlodavci, s. 128–130. 
  7. ↑ ANDĚRA (2005), s. 149-151
  8. ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-na-ma-nos-sestice-zivocichu-s-vyjimecnym-cichem
  9. ↑ a b c d e f ANDĚRA, Miloš; BENEŠ, B. Atlas rozšíření savců v České republice - Předběžná verze IV. Hlodavci (Rodentia) Část 2.. Praha: Národní muzeum Praha, 2002. ISBN 80-7036-137-9. Kapitola Krysa obecná, s. 73. [dále jen ANDĚRA, BENEŠ (2002)]. 
  10. ↑ a b c MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Krysa obecná, s. 280. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d ANDĚRA, BENEŠ (2002), s.75
  12. ↑ https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/507075/loni-zemrelo-107-tisic-cechu-ctvrtinu-jich-zabila-rakovina-jednoho-krysa.html
  13. ↑ Příroda ČSSR. Příprava vydání Jiří Čihař. Praha: Práce, 1988. Kapitola Lidská sídliště, s. 109. 
  14. ↑ FELIX, Jiří. Evropská fauna. Praha: Artia, 1977. S. 251. 
  15. ↑ All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-14 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Virology. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ANDĚRA, BENEŠ (2002), s. 76

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Sobotales, 2005. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj