Zimní spánek

Plch velký při zimním spánku

Hibernace (některé zdroje uvádějí též hybernace[1][2][3][pozn. 1]), česky zimní spánek, je specifická reakce živočichů na zimní období. Hibernující živočich přečkává v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé zimní období. Klidový stav se projevuje především snížením tělesné teploty. Hibernace je známa např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů.[4]

S fyziologií hibernace úzce souvisí složení potravy, které bývá pro živočichy důležitější než její množství. S blížící se zimou shromažďují živočichové velké zásoby bílého tuku, který slouží jako uskladňovací tkáň. (Na rozdíl od hnědého tuku, který má funkci tepelné tkáně; hlavní funkcí hnědé tukové tkáně je transformovat energii z přijaté potravy na tepelnou energii.) Lipidy přijímané v potravě se ukládají do tukové tkáně, která mohutní. Později bývají lipidy využívány k pokrytí metabolických potřeb. Protože přibírání na hmotnosti vyžaduje čas, začínají živočichové ukládat tuk přibližně měsíc před začátkem hibernace.[5]

V lékařství se termín používá i k označení stavu nízké teploty (podchlazení) pacienta, přičemž může jít jak o symptom, tak o cílený léčebný prostředek.[6]

Kromě hibernace existuje i nepravý zimní spánek, při kterém zůstávají živočichové v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje, a občas se probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci.

Patrně hibernovali i jeskynní předci člověka, kteří se ukládali k nepravému zimnímu spánku.[7]

Letní spánek

V aridních oblastech se u živočichů vyskytuje též letní spánek (estivace).[8] U rostlin je odpovídajícím stavem dormance, kdy v reakci na vnější podmínky dojde k utlumení růstu rostliny.

Poznámky

  1. ↑ Některé termíny odvozené z latiny existují jak ve tvaru s ypsilon, který vychází ze staré (archaické) latiny, tak ve tvaru s měkkým i, který vzešel z latiny klasické.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ROTREKL, Vladimír. Úvod do kliniky acidobasických poruch. Brno: Okresní ústav národního zdraví Brno-venkov, 1971. 198 s. S. 125. 
  2. ↑ PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: Fortuna, 1998. 622 s. ISBN 80-7071-080-2. S. 298. 
  3. ↑ FREMUTH, František. Účinky záření a chemických látek na buňky a organismus: vysokoškolská učebnice pro přírodovědné fakulty. Praha: Státní pedagogické nakl., 1981. 269 s. S. 207. 
  4. ↑ ZICHA, Ondřej. Hibernace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ VAŠÍČKOVÁ, Martina. Klidové stavy živočichů. Brno 2007, s. 14, 16. Bakalářská práce. Ved. práce: RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů.
  6. ↑ Zdravotnické noviny. 27. 2. 1987, roč. 36, čís. 8, s. 2. ISSN 0044-1996. 
  7. ↑ BARTSIOKAS, Antonis and ARSUAGA, Juan-Luis. Hibernation in hominins from Atapuerca, Spain half a million years ago = Hibernation des hominidés d’Atapuerca, en Espagne, il y a un demi-million d’années. "L'Anthropologie." Volume 124, Issue 5, December 2020, 102797. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.anthro.2020.102797
  8. ↑ MAŇAS, Michal. Estivace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • VAŠÍČKOVÁ, Martina. Klidové stavy živočichů. Brno 2007. 43 s. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/wq59n/Bakalarska_prace.pdf
  • ZUKALOVÁ, Kateřina. Metabolická odpověď buňky na hibernaci. Brno 2019. 49 s., 30 s. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Mgr. Lukáš Trantírek, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav biochemie. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/ijle0/Bakalarska_prace.pdf

Související články

Externí odkazy

Zdroj