Leopolda Dostalová
| Leopolda Dostalová | |
|---|---|
 Leopolda Dostalová
| |
| Narození |
23. ledna 1879 Praha-Veleslavín  Rakousko-Uhersko
|
| Úmrtí |
27. června 1972 (ve věku 93 let) Praha  Československo
|
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Choť |
|
| Rodiče | Leopold Dostal a Marie Horská-Kallmünzerová |
| Příbuzní | Karel Dostal, Hana Dostalová, Václav Dostal, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci) |
| Umělecké ceny | |
| Státní cena 1924 národní umělec (1947) Řád práce 1958 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopolda Dostalová, křtěná Leopoldina Vilemína Karolína, nesprávně Dostálová, (23. ledna 1879 Praha-Veleslavín[1] – 17. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.
Život
Narodila se jako čtvrté z jedenácti dětí v rodině statkáře Leopolda Dostala a jeho manželky Marie Anny rozené Kallmünzerové[1] ve Veleslavíně v zámečku, k němuž tehdy patřil statek s hospodářskými budovami a zemědělsky využívanými pozemky. Dětství prožila většinou v rodinné vile „Dostalka“ v Poděbradech (zakoupené kolem roku 1913 architektem Kamilem Hilbertem, posledním stavitelem chrámu sv. Víta v Praze)[2]. Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně [3]. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech [4], 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou [5].
Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).
Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.
Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.
Byla z jedenácti dětí. Jejími sourozenci byli například básník, překladatel a režisér Adolf Bohuslav Dostal (1873–1939),[6] manželka bankéře a národohospodáře Jaroslava Preisse Olga Dostalová-Preissová (1876–1921), malířka Marie Dostalová (1877–1903), ing. Vilém Dostal (1881–1917), který zahynul v Rusku, herec, režisér a recitátor Karel Dostal (1884–1966),[7]nadporučík Václav Dostal (1888-1915), zeť francouzského bohemisty Ernsta Denise,[8][9]malířka a návrhářka (uměleckoprůmyslová výtvarnice) Hana Dostalová (1890–1981)[10] a ředitel Živnostenské banky v Moravské Ostravě Leopold Dostal.[2]
Pohřbena je na pražských Olšanech.
Divadelní role, výběr
Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.[11]
Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.:
- v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929)
- v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957)
- ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933)
- v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)
Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).
Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:[12]
- 1922 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, j. h., Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek
V závěru života hrála též v Divadle za branou:
- 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie Tomášová[13])
Filmografie
Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.
Filmové role:
- 1968 Ta třetí (matka, režie Jaroslav Balík, hlavní role Václav Voska a Ida Rapaičová)
- 1966 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (babička, paní Zemková, režie Ján Roháč, Pavel Juráček a Vladimír Svitáček, hlavní role Miroslav Horníček)
- 1952 Jestřáb kontra Hrdlička (Hermínka, režie Vladimír Kressl)
- 1947 Varúj! (matka, režie Martin Frič)
- 1942 Okouzlená (Hojtašová, režie Otakar Vávra)
- 1940 Pohádka máje (teta Marta, režie Otakar Vávra, hlavní role Nataša Gollová a Svatopluk Beneš)
- 1939 Bílá jachta ve Splitu (hraběnka Kate de Milesi, Kekova matka, režie Ladislav Brom)
- 1939 Kouzelný dům (Hedvika, režie Otakar Vávra, hlavní role Adina Mandlová)
- 1938 Její pastorkyně (kostelnička Buryjovka, režie Miroslav Cikán, hlavní role Marie Glázrová)
- Děvčata, nedejte se! (ředitelka internátu, režie Hugo Haas, hlavní role Hugo Haas a Adina Mandlová)
- 1931 Psohlavci (matka Koziny, režie Svatopluk Innemann)
Televizní inscenace a TV filmy:
- 1970 Honoré de Balzac Honoré de Balzac (role neurčena)
- 1970 Kouzelný dům Kouzelný dům (tetička Hedvika, režie Jaroslav Balík, hlavní role Luděk Munzar a Milena Dvorská)
- 1968 Zločin pátera Amara Zločin pátera Amara (role neurčena, režie Jaroslav Dudek)
- 1967 Lucerna (bába, režie František Filip)
- 1965 Konec velké epochy (důchodkyně, režie Antonín Moskalyk)
- 1965 Neviditelný (role neurčena, režie Jiří Bělka)
- 1960 Lucerna (bába, režie František Filip, hlavní role Vlasta Fialová a Radoslav Brzobohatý)
- 1960 Strýček Váňa (role neurčena, režie Eva Sadková)
Rozhlasové role, výběr
- 1968 Antonín Přidal: Sudičky (Tereza, režie Josef Henke, hlavní role Zdeněk Štěpánek)
- 1964 William Shakespeare: Richard III. (vévodkyně z Yorku, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, král Richard III. Jiří Adamíra)[14]
- 1957 Julius Zeyer, Josef Suk: Radúz a Mahulena (role neurčena, vyšlo na vinylové desce a na CD)
- 1953 Chytrá horákyně (četba pohádky Boženy Němcové)[15]
Ocenění
- 1924 Státní cena
- 1947 titul národní umělkyně
-
1958 Řád práce
Citát
| „ | Byla to aristokratka divadla, aristokratka ducha, chování, všeho. Zrovna tak jako její bratr Karel Dostal. | “ |
| — František Filipovský[16] | ||
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Pamětní deska Václav Dostal – Poděbrady. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
- ↑ DOSTAL Adolf Bohuslav 30.12.1873-1939. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí [online]. Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ DOSTAL Karel 14.3.1884-1.3.1966. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí [online]. Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ DOSTAL Václav 5.7.1888-9.5.1915 – Personal. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí [online]. Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ BJAČEK, Petr. Brašna na mapy z pozůstalosti Václava Dostala [online]. Přepnout obsah Vojenský historický ústav Praha, 2018-07-03 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ DOSTALOVÁ Hana 11.11.1890-25.2.1981. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí [online]. Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2023-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Národní divadlo, archiv:Role Leopoldy Dostalové
- ↑ Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník, květen 2013: Karel Čapek ve Vinohradském divadle
- ↑ Divadlo za branou:Zelený papoušek a Hodina lásky
- ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas:Chytrá horákyně
- ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 265
Literatura
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296
- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527.
- Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960
- Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 218–219.
- Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, ISBN 80-204-0493-7
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 261, 345
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129.
- Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963
- Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59, ISBN 80-903399-5-6
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252.
- Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, ISBN 80-85837-35-8
- VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 337.
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopolda Dostalová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopolda Dostalová
- Leopolda Dostalová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Leopolda Dostalová v databázi Archivu Národního divadla
- Leopolda Dostalová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Leopolda Dostalová ve Filmové databázi
- Leopolda Dostalová ve Filmovém přehledu
- Leopolda Dostalová na Kinoboxu
- Leopolda Dostalová v Internet Movie Database (anglicky)
- Leopolda Dostalová Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Seznam knih v Městské knihovně v Praze
- 90. narozeniny Leopoldy Dostálové v Československém filmovém týdeníku
- Pobytová přihláška Leopoldy Dostalové u pražského magistrátu, v letech 1901-1940 bydlela v Praze na Novém Městě v Podskalské (nyní Gorazdově) ulici 3, čp. 356/II.
