Královský lovčí
Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator, německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), původně jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).
V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu. Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě. Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu. Úřad existoval až do konce 18. století. Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.
V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.[1]
České království
Seznam nejvyšších lovčích Českého království
- 1184–1185 Matyáš
- 1189 Vecel
- 1194 Vilém
- 1221 Záviš
- 1225 Častolov ze Žitavy
- 1227 Radoslav z Ceblovic
- 1232–1233, 1239 Slavata a Spytata
- 1233 Bohuslav
- 1230–1259 Beneda
- 1234 Bohobud, Ranožír, Veceň
- 1234–1238 Řim
- 1238 Zdislav
- 1239 Vrch
- 1367–1378 Ctibor z Fuchsberka
- 1380–1385 Jíra z Roztok
- 1385 Ctibor Tlam z Drastu
- před 1397 Sulek z Chlistova
- 1396–1412 Filip Lanta z Dědic
- 1417–1419 Janek ze Smilkova a z Kostelce
- 1437 Hanuš z Kolowrat na Krašově
- 1500 Jan Vratislav z Mitrovic
- 1579–1581 Dětřich ze Švendy
- 1582–1588 Abundus Šlik
- 1594–1603 Jan Vřesovec z Vřesovic na Podsedicích a Libčevsi († 1605)[2]
- 1603 (18. 6.) – 1606 Václav Kinský z Vchynic a Tetova na Zásmucích[3]
- 1611[4] (srpen) – 1628 Vilém Kinský z Vchynic a z Tetova (1574 – 25. 2. 1634 Cheb)
- 1620 Pertold Bohobud z Lipé (1590–1643 Skalica)
- 1629–1633 Volf Ilburk z Vřesovic (kolem 1575 Sovinec– 9. 12. 1634 Praha)
- 1634 (26. 12.) – 1647 (1. 1.) Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575 – 1. 1. 1647; bílinská linie)[5]
- 1647 (11. 2.) – 1659 František Vilém Popel z Lobkowicz (14. 8. 1616 – 26. 2. 1670)[6]
- 1659 (3. 4.) – 1664 Rudolf Kounic (1617 – 21. 4. 1664)
- 1665 (7. 2.) – 1680 Jan Adam Hrzán z Harasova (1625 Červený hrádek – 23. 2. 1681 Červený hrádek)
- 1681 (4. 3.) – ? Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (16. 8. 1647 – 24. 1. 1708)[7]
- 1696 (6. 10.) – 1712 Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1650 – 4. 8. 1722)[8]
- 1723 v době korunovace Karla VI. nebyl úřad obsazen – vacat[9]
- 1727–1751 František Karel Clary-Aldringen (1675–1751)
- 1751–1760 Leopold Kinský (1713–1760)[10]
- 1767–1780 (17. 4.) Josef Jan Maxmilián Kinský (15. 11. 1705 – 17. 4. 1780 Praha)
- 1781–1790 (13. 1.) Jan Karel Špork († 13. 1. 1790)
- 1790–1816 (2. 6.) Jan Vojtěch Czernin z Chudenic (1746 Praha – 2. 6. 1816 zámek Kozel)
Seznam nejvyšších místolovčích Českého království
Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.
- ?–1789 František Xaver Věžník (1711 – 14. 9. 1789)
Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabství
- 1203 Blud (Olomouc)
- 1203 Slavata
- 1210 Milej (Brno)
- 1227 Radoslav (Znojmo)
- 1230–1239 Beneda (Olomouc)
- 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
- 1233 Bohuslav
- 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
- 1234 Rym (Olomouc)
- 1234 Vécen (Olomouc)
- 1238 Zdislav
- 1238 Rym (Brno)
- 1239 Spytata a Vrch (?)
- 1251–1259 Beneda
- 1259 Ludslav (Brno)
- 1278 Vlček
- (80. léta ?) Albert Z Donky
- 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
- 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka
Seznam nejvyšších císařských lovčích
Úřad císařského nejvyššího lovčího (kaiserlicher Oberstjägermeister) zastávali:
- ?–? (za Matyáše a Ferdinand II.) Bruno III. z Mansfeldu[11] (13. 9. 1576 – 6. 9. 1644 Vídeň)
- ...
- 1712–1724 Hartman z Liechtensteinu (1666–1728)
- 1724–1746 Jan Julius Hardegg (1676–1746)
- 1746–1758 Karel Antonín Harrach (1692–1758)
- 1758–1788 František Václav Clary-Aldringen
- 1789–1808 Jan František Hardegg (1741–1808)
- ...
- ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka
- ?–? (určitě 1819, 1822) Karel Vilém II. z Auerspergu (5. 10. 1782 Praha – 25. 1. 1827 Vlašim)
- ...
- 1831[zdroj?] (určitě už 1823, 1824, 1825, 1826, 1827 Ernest Hoyos)–1849 Jan Arnošt Hoyos (24. 2. 1779 Vídeň – 28. 10. 1849 Horn)
- 1849–1874 Rudolf Bruntálský z Vrbna (4. 4. 1801 Vídeň – 12. 2. 1874 Vídeň)
- 1874–1897 Hugo Abensperg-Traun (20. 9. 1828 Vídeň – 3. 8. 1904 Maissau, Dolní Rakousy)[12]
- 1897–1904 Leopold Gudenus (15. 9. 1843 Mühlbach, Dolní Rakousy – 1. 10. 1913 Ulrichskirchen, Dolní Rakousy)
- 1904–1918 Maxmilián Theodor Thun-Hohenstein (24. 7. 1857 Žehušice – 1. 8. 1950 Vídeň)
Rakouské země
Horní Rakousy
V roce 1705 udělil císař Josef I. úřad jako léno hrabatům z Lambergu, od roku 1707 knížatům z Lambergu v primogeniturní linii.[13][pozn. 1]
- ?–? Wolf Zikmund z Losensteinu (1567 – 19. 3. 1626 Vídeň), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[14]
- ...
- 1705–1711 Leopold Matyáš z Lambergu (20. 2. 1667 Vídeň – 10. 3. 1711 Vídeň), 1. kníže
- 1711–1712 František Josef z Lambergu (28. 10. 1638 Vídeň – 2. 11. 1712 Steyr), 2. kníže
- 1712–1759 František Antonín z Lambergu (30. 9. 1678 Steyr – 23. 8. 1759 Vídeň), 3. kníže
- 1759–1797 Jan Nepomuk z Lambergu (24. 2. 1737 – 15. 12 1797), 4. kníže
- 1797–1831 Karel Evžen z Lambergu ( 1. 4. 1764 – 11. 5. 1831), 5. kníže
- ?–1862 Gustav Jáchym z Lambergu (21. 12. 1812 Salcburk – 3. 2. 1862 Mnichov), 6. kníže
- úřad později neudělen[13]
Dolní Rakousy
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.[15]
Štýrské vévodství
Úřad dědičných zemských lovčích ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zastával šlechtický rod Ditrichštejnů (Dietrichsteinů). Jistě i v roce 1848.[15]
- 1580 (18. 2.) – 1601 Konrád z Thannhausenu († 14. 6. 1601)
- ...
- ?–1698 Ferdinand Josef z Ditrichštejna (25. 9. 1636 – 28. 11. 1698 Vídeň)
- 1698–1708 Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)
- 1708–1738 Walter Xaver z Ditrichštejna (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov)
- 1738–1784 Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov)
- ?
- ?–1825 Josef Karel z Ditrichštejna (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)
Korutanské vévodství
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Platzu.[15]
Kraňsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat a pánů z Gallenbergu.[15]
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).[15]
Hrabství Gorice a Gradiška
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.[15]
Seznam nejvyšších císařských dvorských sokolníků
- ?–? (určitě 1723[16]) Albrecht de Saint-Julian
Odkazy
Poznámky
- ↑ Lambergové dále zastávali úřad nejvyššího dědičného zemského komorníka Horních Rakous, nejvyššího štolby v Kraňsku a Vindické marce a dědičného číšníka Salcburského knížecího arcibiskupství.[13]
Reference
- ↑ HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223–224.
- ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128.
- ↑ BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 147. Dále jen Rytíři renesančních Čech.
- ↑ Rytíři renesančních Čech, 160
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 93, 217.
- ↑ Lobkowiczové, s. 98, 217
- ↑ Lobkowiczové, s. 100, 217
- ↑ Lobkowiczové, s. 102, 217
- ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 84. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Romana; VALENTA, Aleš; VILIMOVSKÁ, Veronika. Úřad nejvyššího lovčího za Leopolda Kinského (1751–1760). Východočeský sborník historický [online]. 2007 [cit. 2022-03-31]. Čís. 14. Dostupné online.
- ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 590. Dále jen Šlechta na křižovatce.
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815, heslo: Abensperg und Traun, Hugo [online]. Österreichische Akademie der Wissenschaften [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 18–19. (německy)
- ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
- ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 107
Literatura
- BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
- HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 25, 47, 57, 62, 63, 66, 124.
- HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online
Související články
