Komise von der Leyenové

Komise Von der Leyenové je současná Evropská komise, která působí od 1. prosince 2019 a má trvat do voleb v roce 2024. Její předsedkyní je Ursula von der Leyenová. Dále se skládá z jednoho komisaře z každého členského státu Evropské unie (kromě státu předsedkyně, Německa).

Komise se měla ujmout funkce 1. listopadu 2019; kandidáti Francie, Maďarska a Rumunska však na začátku října 2019 ztratili důvěru Evropského parlamentu,^[1] takže nové komisaře musela z těchto tří členských států vybrat nově zvolená předsedkyně a následně je potvrdit Parlament. Tento proces se uskutečnil v listopadu 2019 a Komise se nakonec ujala úřadu v celém rozsahu 1. prosince 2019.^[2]

Volby a formace

Von der Leyenová, členka Evropské lidové strany (EPP), byla navržena Evropskému parlamentu dne 3. července 2019 Evropskou radou po třech dnech jednání mezi vůdci členských států. Čelila mnohé kritice, zejména z řad europoslanců, protože Evropská rada při jejím výběru do funkce ignorovala tzv. systém spitzenkandidatů.

Dne 16. července 2019 Evropský parlament hlasoval o návrhu Evropské rady a zvolil von der Leyenovou 383 hlasy (potřebných bylo 374 hlasů). Před hlasováním získala podporu tří největších politických skupin v Parlamentu (EPP, S&D a Obnova Evropy); během debaty deklarovaly svou podporu konzervativní polská strana Právo a spravedlnost s 24 poslanci a italské Hnutí pěti hvězd (M5S) se 14 poslanci. Na základě debaty a veřejných prohlášení europoslanců, většina europoslanců hlasujících proti von der Leyenové pravděpodobně pocházela ze skupiny S&D, jejíž součástí je také Sociálnědemokratická strana Německa, která se veřejně postavila proti von der Leyenové kvůli její práci jako ministryně německé obrany.^[3]

Předseda Evropské rady Donald Tusk po svém zvolení požádal von der Leyenovou o souhlas se jmenováním Josepa Borrella ze Španělska příštím vysokým představitelem EU. Souhlas byl udělen dne 26. července 2019, načež Evropská rada dne 5. srpna 2019 oficiálně jmenovala Borrella příštím vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Komise byla schválena Evropským parlamentem dne 27. listopadu 2019, získala 461 hlasů, 157 hlasů bylo proti a 89 se zdrželo hlasování. Pro hlasovaly EPP, S&D, Obnova Evropy a polovina ECR. Zelení/ESA se zdrželi hlasování.

Koalice		Komise	Odevzdané hlasy	Většina	Ve prospěch	Proti	Zdrželi se	Zdroj
	EPP	Komise von der Leyenové	707	374	461	157	89	[4]
	S&D
	RE

Kolegium komisařů

Ještě před svým potvrzením ve funkci předsedkyně se von der Leyenová zavázala renominovat Franse Timmermanse, spitzenkandidáta Strany evropských socialistů, na prvního místopředsedu. Některé z členských států již předložily oficiální nominace úřadujícímu předsedovi Rady EU.

Von der Leyenová požádala, aby každý členský stát navrhl dva kandidáty, muže a ženu, aby bylo snazší vytvořit komisi vyváženou z hlediska pohlaví. Francouz Thierry Breton byl posledním kandidátem, kterého 24. října 2019 jmenoval Emmanuel Macron.

Komise von der Leyenové
Schválení Evropským parlamentem dne 1. prosince 2019 • Jmenování Evropskou radou dne 2. července 2019
Portfolium	Komisař		Portfolium	Komisař		Portfolium	Komisař
Předsedkyně		Ursula von der Leyenová z Německa (EPP–CDU)	Místopoředseda a výkonný místopředseda — Zelená dohoda pro Evropu		Frans Timmermans z Nizozemska (PES–PvdA)	Výkonná místopředsedkyně a evropská komisařka — Hospodářská soutěž		Margrethe Vestagerová z Dánska (ALDE–B)
[5]			[5]			[5][6]
Výkonný místopředseda a evropský komisař — Obchod		Valdis Dombrovskis z Lotyšska (EPP–V)	Místopředseda a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku		Josep Borrell ze Španělska (PES–PSOE)	Místopředseda a evropský komisař — Interinstitucionální vztahy		Maroš Šefčovič ze Slovenska (PES–SMER-SD)
[5]			[5]			[5]
Místopředsedkyně a evropská komisařka — Hodnoty a transparentnost		Věra Jourová z Česka (ALDE–ANO)	Místopředsedkyně a evropská komisařka — Demokracie a demografie		Dubravka Šuicová z Chorvatska (EPP–HDZ)	Místopředseda a evropský komisař — Podpora evropského způsobu života		Margaritis Schinas z Řecka (EPP–ND)
[7]			[8]			[9]
Evropský komisař — Rozpočet		Johannes Hahn z Rakouska (EPP–ÖVP)	Evropská komisařka — Inovace, výzkum, kultura, vzdělávání a mládež		Iliana Ivanovová z Bulharska (EPP–GERB)	Evropský komisař — Pracovní místa a sociální práva		Nicolas Schmit z Lucemburska (PES–LSAP)
[10]			[5]			[5]
Evropský komisař — Hospodářství		Paolo Gentiloni z Itálie (PES–PD)	Evropský komisař — Zemědělství		Janusz Wojciechowski z Polska (ECR–PiS)	Evropský komisař — Vnitřní trh		Thierry Breton z Francie (Žádná–Nez.)
[11]			[12]			[13]
Evropská komisařka — Soudržnost a reformy		Elisa Ferreirová z Portugalska (PES–PS)	Evropská komisařka — Zdraví a bezpečnost potravin		Stella Kyriakidesová z Kypru (EPP–DISY)	Evropský komisař — Spravedlnost		Didier Reynders z Belgie (ALDE–MR)
[14][15]			[5]			[16]
Evropská komisařka — Rovnost		Helena Dalliová z Malty (PES–PL)	Evropská komisařka — Vnitřní záležitosti		Ylva Johanssonová ze Švédska (PES–S)	Evropský komisař — Řešení krizí		Janez Lenarčič ze Slovinska (ALDE–Nez.)
			[17]			[18]
Evropská komisařka — Doprava		Adina Văleanová z Rumunska (EPP–PNL)	Evropský komisař — Sousedství a rozšíření		Olivér Várhelyi z Maďarska (EPP–Nez.)	Evropská komisařka — Mezinárodní partnerství		Jutta Urpilainenová z Finska (PES–SDP)
[19]			[5]			[20]
Evropská komisařka — Energetika		Kadri Simsonová z Estonsko (ALDE–EK)	Evropský komisař — Životní prostředí, oceány a rybolov		Virginijus Sinkevičius z Litvy (Žádná–LVŽS)	Evropská komisařka — Finanční stabilita, finanční služby a unie kapitálových trhů		Mairead McGuinnessová z Irska (EPP–FG)
[21]			[22]			[23]

Změny

• 26. srpna 2020: Komisař pro obchod Phil Hogan odstoupil kvůli Golfgate.^[24]
• 12. října 2020: Evropský parlament schválil Mairead McGuinnessovou, irskou nominantku, která nahradila Phila Hogana, a Rada Evropské unie ji jmenovala evropskou komisařkou.
• 15. května 2023: Marija Gabrielová rezignovala na funkci komisařky poté, co byla pověřena sestavením příští bulharské vlády.^[25]
• 22. srpna 2023: Frans Timmermans odstoupil z funkce výkonného viceprezidenta pro Zelenou dohodu pro Evropu poté, co byl vybrán jako kandidát na nizozemského premiéra v nizozemských parlamentních volbách v roce 2023.^[26]
• 19. září 2023: Iliana Ivanovová, bulharská nominantka, která nahradila Mariju Gabrielovou, je schválena Evropským parlamentem a jmenována evropskou komisařkou Radou Evropské unie.
• 9. října 2023: Evropský parlament schválil Wopkeho Hoekstra, nizozemského kandidáta, který nahradil Franse Timmermanse, a Rada Evropské unie jej jmenovala evropským komisařem.

Oddělení komise

Generální ředitelství

Generální ředitelství komise von der Leyenové

Generální ředitelství		Příslušný komisař
Jméno	Zkratka
Daně a celní unie	TAXUD	Gentiloni, PaoloPaolo Gentiloni
Energetika	ENER	Simsonová, KadriKadri Simsonová
Eurostat – Evropské statistiky	EUROSTAT	Gentiloni, PaoloPaolo Gentiloni
Evropská civilní ochrana a operace humanitární pomoci	ECHO	Lenarčič, JanezJanez Lenarčič
Finanční stabilita, finanční služby a unie kapitálových trhů	FISMA	McGuinnessová, MaireadMairead McGuinnessová
Hospodářská soutěž	COMP	Vestagerová, MargretheMargrethe Vestagerová
Hospodářské a finanční záležitosti	ECFIN	Gentiloni, PaoloPaolo Gentiloni
Informatika	DIGIT	Hahn, JohannesJohannes Hahn
Komunikace	COMM	von der Leyenová, UrsulaUrsula von der Leyenová
Komunikační sítě, obsah a technologie	CONNECT	Breton, ThierryThierry Breton
Lidské zdroje a bezpečnost	HR	Hahn, JohannesJohannes Hahn
Mezinárodní partnerství	INTPA	Urpilainenová, JuttaJutta Urpilainenová
Migrace a vnitřní věci	HOME	Johanssonová, YlvaYlva Johanssonová
Mobilita a doprava	MOVE	Văleanová, AdinaAdina Văleanová
Námořní záležitosti a rybolov	MARE	Sinkevičius, VirginijusVirginijus Sinkevičius
Obchod	TRADE	Dombrovskis, ValdisValdis Dombrovskis
Oblast klimatu	CLIMA	Hoekstra, WopkeWopke Hoekstra
Obranný průmysl a vesmír	DEFIS	Breton, ThierryThierry Breton
Podpora strukturálních reforem	REFORM	Ferreirová, ElisaElisa Ferreirová
Politika sousedství a jednání o rozšíření	NEAR	Várhelyi, OlivérOlivér Várhelyi
Překlad	DGT	Hahn, JohannesJohannes Hahn
Regionální a městská politika	REGIO	Ferreirová, ElisaElisa Ferreirová
Rozpočet	BUDG	Hahn, JohannesJohannes Hahn
Společné výzkumné centrum	JRC	Gabrielová, MarijaMarija Gabrielová
Spravedlnost a spotřebitelé	JUST	Reynders, DidierDidier Reynders a Helena Dalliová
Tlumočení	SCIC	Hahn, JohannesJohannes Hahn
Úřad pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví	HERA	Kyriakidesová, StellaStella Kyriakidesová
Útvar interního auditu	IAS	Reynders, DidierDidier Reynders
Vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky	GROW	Breton, ThierryThierry Breton
Výzkum a inovace	RTD	Gabrielová, MarijaMarija Gabrielová
Vzdělávání, mládež, sport a kultura	EAC	Iliana Ivanovová
Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování	EMPL	Schmit, NicolasNicolas Schmit
Zdraví a bezpečnost potravin	SANTE	Kyriakidesová, StellaStella Kyriakidesová
Zemědělství a rozvoj venkova	AGRI	Wojciechowski, JanuszJanusz Wojciechowski
Životní prostředí	ENV	Sinkevičius, VirginijusVirginijus Sinkevičius

Výkonné agentury a servisní oddělení

Výkonné agentury

Výkonné agentury komise von der Leyenové

Výkonná agentura		Hlava
Jméno	Zkratka
Výkonná agentura pro vzdělávání a kulturu	EACEA	Sophie Beernaertsová (zastupující)
Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum	ERCEA	Laurence Moreauová
Výkonná agentura Evropské rady pro inovace a pro malé a střední podniky	EISMEA	Jean-David Malo
Výkonná agentura pro výzkum	REA	Marc Tachelet
Výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí	CINEA	Paloma Aba Garrotová (zastupující)
Výkonná agentura pro zdraví a digitální oblast	HADEA	Marina Zanchiová

Servisní oddělení

Servisní oddělení komise von der Leyenové

Servisní oddělení		Hlava
Jméno	Zratka
Evropský úřad pro boj proti podvodům	OLAF
Evropský úřad pro výběr personálu	EPSO
Generální sekretariát	SG
Infrastruktura a logistika – Brusel	OIB
Infrastruktura a logistika v Lucembursku	OIL
Inspire, Debate, Engage and Accelerate Action	EPSC
Knihovna a centrum elektronických zdrojů
Nástroje zahraniční politiky	FPI
Pověřenec pro ochranu osobních údajů	DPO
Pracovní skupina pro jednání podle článku 50 se Spojeným královstvím
Právní služba	SJ
Služba historického archivu
Služba podpory strukturální reformy	SRSS
Správa a vyplácení individuálních nároků	PMO
Úřad pro publikace	OP
Útvar interního auditu	IAS
Výkonná agentura pro inovace a sítě	INEA

Výběr kandidáta na předsedu

Po vzoru evropských voleb v roce 2014 jmenovaly hlavní evropské politické strany před volbami v roce 2019 takzvané spitzenkandidáty nebo vedoucí kandidáty, kteří byli kandidáty stran na příštího předsedu Evropské komise. Všechny strany jmenovaly alespoň jednoho kandidáta, některé jmenovaly dva a strana Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), která oficiálně vystupovala proti systému spitzenkandidátů, představila „Tým Evropa“, který se skládal z několika vysoce postavených evropských politiků. Ostatní strany však tyto kandidáty, zejména Margrethe Vestagerovovou z Dánska, vnímaly jako vedoucí kandidáty.

Vedoucími kandidáty byli:

Strana		Vedoucí kandidátí
	Evropská lidová strana	Manfred Weber
	Strana evropských socialistů	Frans Timmermans
	Aliance liberálů a demokratů pro Evropu	Nicola Beerová Emma Boninová Violeta Bulcová Katalin Csehová Luis Garicano Guy Verhofstadt Margrethe Vestagerová
	Strana evropských konzervativců a reformistů	Jan Zahradil
	Evropská strana zelených	Bas Eickhout Franziska Kellerová
	Strana evropské levice	Violeta Tomićová Nico Cué

Po vítězství ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 Evropská lidová strana řekla, že by funkce předsedy Evropské komise měla být svěřena jí, a chtěla do této funkce dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera. Weber však čelil silnému odporu ze strany liberálně orientovaného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a ALDE a také ze Strany evropských socialistů (PES). Důvodem pro jejich odpor byl nedostatek Weberových zkušeností, protože předtím působil pouze jako europoslanec a nikdy nezastával žádnou vládní funkci.^[27] PES silně podporovala kandidaturu Franse Timmermanse, který měl podporu také od většiny členů ALDE v Evropské radě. (Andrej Babiš, tehdejší český premiér, je členem ALDE, ale také Visegrádské skupiny, která proti Timmermansovi ostře vystupovala kvůli jeho podpoře migračních kvót a neschopnosti dosáhnout kompromisů.^[28]) Strana ALDE chtěla, aby nejvyšší funkci v Komisi převzala Margrethe Vestagerová.

První zasedání Evropské rady se konalo ve dnech 20. a 21. června 2019 a nepřineslo žádné rozhodnutí týkající se rozdělení nejvyšších pozic v EU. Předseda Donald Tusk znovu svolal vedoucí představitele na zvláštní setkání, které trvalo od 30. června do 2. července 2019. Po třech dnech vyjednávání EPP přestala usilovat o dosazení Webera na pozici předsedy Komise; zdálo se, že by mohl být nominován Timmermans, zvláště poté, co se během zasedání Evropské rady setkal na bulharském velvyslanectví v Belgii s bulharským premiérem a členem EPP Bojkem Borisovem. Jmenování Timmermanse předsedou Evropské komise bylo součástí takzvané Ósacké dohody, plánu, který vytvořilo několik vůdců EU (Emmanuel Macron, Angela Merkelová, Giuseppe Conte, Donald Tusk, Mark Rutte a Pedro Sánchez) během summitu G20 v Ósace v Japonsku v roce 2019.

Opozice Visegrádské skupiny, ke které se nyní přidalo Chorvatsko a Itálie, však byla stále silná a Timmermans nedokázal v Radě získat většinu. Mezi další jména zmíněná během jednání patřili Michel Barnier, Kristalina Georgievová a Andrej Plenković; po skončení Rady vyšlo najevo, že Plenkovićovo jméno představil generální tajemník Komise Martin Selmayr, který je Plenkovićovým blízkým přítelem. Kandidaturu odmítl Macron, který se postavil proti osobním ambicím lídrů.

Když se v průběhu jednání objevilo jméno Ursuly von der Leyenové (EPP), bylo to překvapení a čelila velké kritice, hlavně proto, že nebyla spitzenkandidátkou. Německá Sociálnědemokratická strana, součást německé vládní koalice, se proti von der Leyenové postavila kvůli její práci jako ministryně obrany, což vedlo k tomu, že se německá kancléřka Angela Merkelová při hlasování Rady o návrhu zdržela.

Volné místo kvůli brexitu

Spojené království nenominovalo vzhledem k blížícímu se odchodu země z EU žádného britského komisaře. Šlo o jedinečnou událost, která nemá v historii Evropské unie obdoby. Von der Leyenová musela formálně požádat britskou vládu o jmenování evropského komisaře. Někteří europoslanci navrhli možnost hlasování, které by umožnilo Evropské komisi fungovat bez britského komisaře.^[29]

Spojené království opustilo Evropskou unii ve 23:00 GMT dne 31. ledna 2020, takže pozice britského komisaře zůstala neobsazená až do jejího automatického zrušení, když Spojené království oficiálně odešlo z Evropské unie.

Politika

Geopolitická komise

Na začátku svého mandátu předsedkyně Evropské komise von der Leyenová uvedla, že má v úmyslu mít „geopolitickou komisi“. Francouzský prezident Emmanuel Macron je nejdůležitější hybnou silou ambice geopolitické komise. Jeho vizí je, že se EU musí stát politickým a strategickým hráčem s jedním hlasem.^[30] Kritici poukazovali na to, že předsedkyně Komise von der Leyenová vyvěšením geopolitické vlajky odhalila slabiny EU jako celku při hraní rozhodující role v diplomacii nejvyšší úrovně.^[31]

Covid-19

V reakci na pandemii covidu-19 EU schválila balíček Next Generation EU v hodnotě 750 miliard eur. Komise von der Leyenové navrhla balíček dne 27. května 2020.^[32]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Von der Leyen Commission na anglické Wikipedii.

Zdroj