Frans Timmermans

Frans Timmermans
Frans Timmermans (2023)
Frans Timmermans (2023)
1. místopředseda Evropské komise
Ve funkci:
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
Předseda Jean-Claude Juncker
Ursula von der Leyenová
Předchůdkyně Catherine Ashtonová
Nástupce úřad zanikl
Výkonný místopředseda Evropské komise
(spolu s Vestagerovou a Dombrovskisem)
Ve funkci:
1. prosince 2019 – 22. srpna 2023
Předsedkyně Ursula von der Leyenová
Předchůdce úřad vznikl
Nástupce Maroš Šefčovič
Evropský komisař pro opatření v oblasti klimatu
Ve funkci:
1. prosince 2019 – 22. srpna 2023
Předsedkyně Ursula von der Leyenová
Předchůdce Miguel Arias Cañete
Nástupce Maroš Šefčovič (zastupující)
Ministr zahraničí Nizozemska
Ve funkci:
5. listopadu 2012 – 17. října 2014
Předseda vlády Mark Rutte
Předchůdce Uri Rosenthal
Nástupce Bert Koenders
Stranická příslušnost
Členství Strana práce (1990–2023)
Demokraté 66 (1985–1990)
GroenLinks–PvdA (od 2023)

Rodné jméno Franciscus Cornelis Gerardus Maria Timmermans
Narození 6. května 1961 (64 let)
Maastricht
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Národnost Limburgish people
Sídlo Heerlen
Alma mater Radbodova univerzita v Nijmegenu
Univerzita Nancy II
St. George's British International School
Lotrinská univerzita
Nancyská univerzita
Bernardinuscollege
Profese politik, diplomat a sloupkař
Náboženství katolická církev
Ocenění Řád kříže země Panny Marie 1. třídy (2008)
velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (2008)
Time 100 (2021)
rytíř Řádu čestné legie
Řád za zásluhy
… více na Wikidatech
Commons Frans Timmermans
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans (* 6. května 1961 Maastricht) je nizozemský politik, v letech 2014–2023 místopředseda Evropské komise vedené Junckerem a od roku 2019 von der Leyenovou. Mezi roky 2019–2023 byl také evropským komisařem pro opatření v oblasti klimatu. V srpnu 2023 opustil první komisi von der Leyenové, když se stal premiérským kandidátem koalice Strany práce a Zelené levice v listopadových parlamentních volbách.[1]

V letech 2014–2019 působil jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv. V letech 2012–2014 zastával úřad ministra zahraničí ve druhé vládě Marka Rutteho. Během úřadování zahájil vyšetřování sestřelení letu Malaysia Airlines 17.

V eurovolbách 2019 kandidoval jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Jeho kandidaturu na post předsedy komise na povolebním summitu EU v červenci 2019 zablokovaly státy visegrádské čtyřky s Itálií.[2] Premiér Andrej Babiš jej označil za potenciální absolutní katastrofu.[3] Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti justic zmíněných států a kritice jejich přístupu k migrační krizi.[4]

V období 1985–1990 byl členem strany Demokraté 66 a v roce 1990 vstoupil do Strany práce.

S manželkou Irene Timmermansovou má čtyři děti. Hovoří šesti jazyky (nizozemsky, anglicky, francouzsky, německy, italsky a rusky).

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. Timmermans opouští EK, povede levici v nizozemských volbách. České noviny [online]. 2023-08-22 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  2. Echo24.cz, ČTK. „Nezpůsobilá.“ Nevolte von der Leyenovou, německá SPD tlačí na evropské socialisty. Echo24.cz [online]. 2019-07-13 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. Babiš: Timmermans? To by byla absolutní katastrofa. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  4. BOFFEY, Daniel. Anti-Brexit anglophile Frans Timmermans tipped for top EU post. The Guardian. 2019-06-30. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 1309/2006 privind conferirea Ordinului național Petru Merit în grad de Comandor. Lege5 [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (Romanian) 
  6. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  7. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 2006 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  8. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  9. Apdovanotų asmenų duomenų bazė. www.lrp.lt [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. (litevsky) 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 23 czerwca 2014 r. o nadaniu orderów. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj