Jabloň úzkolistá

Jabloň úzkolistá
Jabloň úzkolistá s květy a plody (1900, Sítotisk, Frederick A. Stokes, Co.)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Podčeleď	Amygdaloideae
Rod	jabloň (Malus)
Binomické jméno
Malus angustifolia (Aiton) Michx., 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jabloň úzkolistá (Malus angustifolia) je nevysoký, opadavý, listnatý strom s poživatelnými, ale pro lidi trpkými plody. Tento planý druh rodu jabloň je rychle rostoucí krátkověká dřevina, patřící k nejstarším ovocných stromům. Je původem ze Severní Ameriky, konkrétně z jihovýchodu Spojených států amerických.^[2][3]

Rozšíření

Jabloň úzkolistá je dřevinou z oblasti ohraničené na severu státy Missouri, Illinois, Ohio a Pensylvánie a na jihu břehy Mexického zálivu. Východní hranici je Atlantský oceán a ze západu jsou hraničními státy Missouri, Arkansas a Louisiana s tím, že areál druhu sahá ještě v úzkém pásu na východ Texasu. Celkem roste asi na 340 000 km² a její populace je považována za stabilní.^[2][4][5][6]

Ekologie

Vyskytuje se v otevřených lesích, houštinách, na k lesům přilehlých stráních, na březích potoků a jezer, stejně jako v pláních savan. Bývá vysazována na příležitostně záplavových územích i okolo polních cest a vesnických silnic, obvykle v nadmořské výšce od mořské hladiny po 700 m n. m. Květy jabloně úzkolisté kvetou asi po dobu dvou týdnů a mají příjemnou vůni podobající se fialkám, rozkvétají od poloviny dubna a plody uzrávají v srpnu a září.

Je snadno pěstovatelnou dřevinou, která uspěje na každé úrodné půdě, nejlépe se ji daří v propustné hlinité půdě obohacené o vápník. Spolehlivě poroste taktéž v půdě těžké jílovité, obdobně i v lehké písčité. Jednoznačně preferuje slunné stanoviště, v polostínu slabě kvete a málo plodí. Není tolerantní ke slané nebo brakické vodě, stejně jako od moře vanoucímu slanému větru. Počet chromozomů 2n = 34.^[2][3][4]

Popis

Listnatý opadavý, v mírných zimách poloopadavý, strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, ojediněle i 10 m. Má krátký, často nerovný kmen o průměru od 5 do 25 cm a široce polokulovitou, v obryse nepravidelnou korunu. Kmen má hrubou, načervenalou až šedohnědou kůru, která je v pozdějším věku krytá podélnými, často zakřivenými šupinami. Větve jsou tenké, jejich kůra je červenohnědá či tmavě šedá a hladká. Ze silnějších větviček vyrůstají asi 2 cm dlouhé výhonky, brachyblasty, zakončené ostrými kolci, na kterých vyrůstají květy a následně i plody.

Střídavě rostoucí řapíkaté listy mají pevné, oválné či vejčité čepele dlouhé 4 až 6 cm a široké 3 až 4 cm, bázi mají široce klínovitou až zaoblenou, vrchol oblý nebo široce špičatý, po obvodě jsou hrubě zubaté, pilovité či dvojitě pilovité, někdy celokrajné a na hlavních výhonech i slabě laločnaté. Čepele jsou oboustranně lysé, na líci jsou nažloutlé až jasně zelené, na rubu světle zelené a jejich řapíky jsou asi 2 cm dlouhé. Listy mají 3 mm dlouhé palisty, jež jsou podlouhle kopinaté a na konci špičaté.

Květy jsou narůžovělé, velké 2 až 3 cm a vyrůstají po dvou až šesti v krátkých vrcholičnatých květenstvích tvořených dvěma až šesti květy. Oboupohlavný květ s nitkovitými listeny je na stopce dlouhé 2 až 3 cm, má zelenou, lysou, zvonkovitou až kopulovitou češuli velkou 3 až 4 mm. Zelené kališní lístky jsou trojúhelníkové, velké 3 až 4 mm, vrchol mají špičatý, venkovní povrch lysý a vnitřní šedě plstnatý. Korunní lístky do široka rozložené jsou bledě růžové až růžové, podlouhlé nebo úzce vejčité, vrchol mají zaoblený, jsou dlouhé od 12 do 16 mm a mají 3 mm nehtík, jejich okraje bývají někdy roztřepené. V květu je deset až dvacet tyčinek se žlutými až hnědými prašníky se žlutým pylem a spodní semeník vytvořený z pěti plodolistů obsahující deset vajíček. Pět na bázi spojených čnělek, které bývají o něco delší než tyčinky, nese hlavičkovité blizny. Kvetoucí květy vydávají silnou, příjemnou vůni pro lidí a pravděpodobně i pro opylující hmyz, což bývají včely medonosné, čmeláci a různé včely samotářky, který se slétá pro nektar i pyl.

Opylené květy se vyvíjejí do kulatého, někdy mírně hruškovitého plodu malvice, jablka, velkého průměrně 1 až 3 cm. Plod je z počátku zelený a se zráním se jeho barva mění v nažloutle zelenou nebo žlutou, jeho povrch je hladký a voskovitý. V době zralosti je dužina plodu tvrdá, mírně šťavnatá, aromatická, kyselá, hořká a lidem nechutná, ve středu jablka je několik tmavě hnědých semen.^{[2][3][4][7][8]}

Rozmnožování

Na kořenech se z oček opouštějí výhonky, ze kterých po oddělení od mateřské rostliny vyrostou noví jedinci. Protože tento druh je planý, není šlechtěný, vyklíčí ze semene vysetého na podzim semenáč s obdobnými atributy, jako měli rodiče. Také bývá úspěšné jarní či letní sázení řízků z měkkých až polotvrdých výhonků.^[4][9]

Význam

Pěstuje se jako okrasná dřevina v zahradách, kde vyniká v době kvetení svými květy i vůni. Kyselé plody se používají k výrobě zavařenin, želé nebo cideru. Zralé ovoce je podzimním a zimním zdrojem potravy pro divokou zvěř, četné ptáky a savce, například pro medvědy, lišky, vačice, skunky, mývaly, veverky, hraboše, králíky i křečky. Strom je náchylný na četné hmyzí škůdce i houbové patogeny, neměl by být vysazován poblíž jalovců, z nichž se přenášejí houbovité choroby.

Jádrové dřevo je červenohnědé a běl je světle načervenalá. Je tvrdé, nesnadno se opracovává, dobře se leští a barví. Dřevo mívá malé rozměry pro komerční využívání, zhotovuje se z něj nábytek a široká škála drobných předmětů, jako jsou namáhané rukojeti, součástky klavíru či různá kolečka, včetně ozubených. Jabloň úzkolistá je ceněná včelaři jako dřevina poskytující včelám spoustu pylu i nektaru.^{[3][4][7][8][9]}

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jabloň úzkolistá na Wikimedia Commons
• Taxon Malus angustifolia ve Wikidruzích

Zdroj