Franz Blei

Franz Blei
Nini a Carry Hess: Franz Blei 1924
Nini a Carry Hess: Franz Blei 1924
Jiná jména Medardus, Doktor Peregrinus Steinhövel
Narození 18. ledna 1871
Rakousko-Uhersko Vídeň
Úmrtí 7. října 1942 (ve věku 71 let)
Spojené státy americké Westbury, (stát New York)
Alma mater Univerzity ve Vídni, Curychu, Ženevě a Bernu
Povolání spisovatel, překladatel, vydavatel, literární kritik
Znám jako Autor knihy Velký bestiář německé literatury
Ocenění Ulice Bleigasse ve vídeňské čtvrti Favoriten
Choť Maria Franziska Lehmann
Děti Maria Eva Sibylla Blei; Peter Maria Blei
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Blei (18. ledna 1871 Vídeň, Rakousko-Uhersko – 10. června 1942 Westburry, New York, USA) byl rakouský spisovatel, překladatel, vydavatel a také se zabýval literární kritikou. Jeho hlavním dílem je Das große Bestiarium der deutschen Literatur (Velký bestiář německé literatury), v němž představil současné spisovatele formou zvířecí alegorie. Z překladů Franze Bleie jsou nejvíce ceněny pohádky Oscara Wilda a román Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose.

Život

Franz Blei byl syn dobře situovaného obuvníka.[1] Navštěvoval církevní gymnázium v Melku.[2] Poté studoval ve Vídni, Curychu, Ženevě a Bernu, kde roku 1895 promoval s dizertační prací o dialozích italského ekonoma, diplomata a spisovatele Fernanda Gallianiho a získal doktorát z národohospodářství. Od roku 1900 působil jako redaktor v časopisu Die Insel, který roku 1899 založil Otto Julius Bierbaum s pomocí dvou sponzorů.[3] Patřil do okruhu Victora Adlera, s nímž se spřátelil.[4]

Známým se Blei stal především jako esejista (Prinz Hypolit und andere Essays, Insel-Verlag, Lipsko 1903 a další), ale také jako vydavatel časopisů s erotickými texty (např. časopisy Der Amethyst, 1905, a Die Opale, 1907, nebo sbírka erotické barokní literatury Das Lustwäldchen), případně filozofických esejí o pornografii. V jeho časopise – Hyperion (1908–1910 v nakladatelství Hans von Weber, Mnichov) – debutoval Franz Kafka. Blei překládal Charlese Baudelaira, Paula Claudela, Choderlose de Laclose, Marcela Schwoba, André Gideho, Nathaniela Hawthorna, Edgara Alana Poeho a Oscara Wilda. Kromě jiného zveřejnil jako vydavatel také díla Roberta Walsera Pro Roberta Musila, který byl jeho celoživotním přítelem, vydal tituly Der Lose Vogel (Lipsko 1912/13) a Summa (1917). Když v říjnu roku 1915 získal Carl Sternheim Fontanovu cenu, na návrh Franze Bleie dostává obnos s ní spojený Franz Kafka.[5] Ve dvacátých letech byl Blei důležitým přispěvatelem do kulturního časopisu Der Querschnitt.

Jeho nejznámějším dílem jakožto spisovatele a kritika je Das große Bestiarium der deutschen Literatur (Velký bestiář německé literatury) (poprvé vydaný roku 1920 v Mnichově, od roku 1922 v nakladatelství Rowohlt Verlag). V něm popsal Blei ironicky všechny důležité autory v abecedním pořadí jako více či méně exotická zvířata. V pozdějších vydáních byl Bleiův „Bestiář“ rozšiřován, například o příspěvky o Robertu Musilovi a Hermannu Brochovi, jejichž jména byla v předmluvě zmíněna jen zašifrovaná. Několik jeho dramat nebo překladů dramat bylo také zhudebněno, mezi nimi Das Nusch-Nuschi roku 1920 Paulem Hindemithem a překlad dramatu Král Kandaules od André Gida zhudebnil Alexander Zemlinsky. Franz Blei používal četné pseudonymy, jako například Medardus a Doktor Peregrinus Steinhövel. Blei působil navíc podle Wilhelma Filly také jako hostující přednášející literatury na vídeňských vysokých školách.

Franz Blei žil v Mnichově, Berlíně a Vídni, poté roku 1932 z finančních a politických důvodů emigroval do Cala Ratjada (Mallorca). Po volbě Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 došlo v březnu 1933 k pálení knih, které zorganizoval nacistický režim. Také Bleiovy knihy se dostaly na seznam zakázaných autorů a byly vyřazeny z veřejných knihoven.[6] Vypuknutím občanské války ve Španělsku v létě 1936 začalo Bleiovo putování po evropských metropolích. Cestoval či spíše prchal přes Vídeň, Florencii, Luccu, Cagnes-sur-Mer a Marseille do Lisabonu, aby nakonec emigroval do New Yorku.

Jeho manželkou byla zubní lékařka Maria Franziska Lehmann (* 2. ledna 1867 v Offenburgu; † 8. listopadu 1943 v Gengenbachu).[7] Jejich děti, herečka Maria Eva Sibylla Blei (* 22. března 1897 v Curychu; † 14. března 1962 v Costa da Caparica/Portugalsko) a syn Peter Maria (* 17. června 1905 v Mnichově; † 18. července 1959 ve Wädenswilu/Švýcarsko), zemřely bez potomků.[8] Manželství Bleiových nebylo nikdy rozvedeno, i když se partneři brzy po narození prvního dítěte vydali různými cestami.

Franz Blei byl bibliofil a roku 1907 se podílel na založení Společnosti mnichovských bibliofilů (1908–1913). Jako první přeložil do němčiny „Philobiblon“ středověkého anglického bibliofila Richarda de Bury.

V roce 1959 byla po Bleiovi pojmenována ulice ve vídeňském městském obvodu Favoriten.

Emil Stumpp Franz Blei 1930.

Zobrazení Franze Bleie ve výtvarném umění

  • Emil Stumpp vytvořil v roce 1930 portrét Franze Bleie
  • Egon Schiele zobrazil Franze Bleie na několika grafikách a kresbách, například „Portrét spisovatele Franze Bleie“ (křída, 1918; Muzeum města Vídně)

Dílo (výběr)

  • Die Puderquaste . Ein Damen-Brevier. Aus den Papieren des Prinzen Hippolyt. Verlag Hans von Weber, Mnichov, 1908, (česky Pudrovadlo, Dámský brevíř, Z papírů prince Hyppolyta, František Adámek, Moderní bibliotéka, osmý ročník, první vydání 1909, předmluvu pro první vydání Moderní bibliotéky napsal Rudolf Kurtz, do češtiny přeložil Jarmil Krecar)
  • Vermischte Schriften 6 Bände (Různé spisy), 6 svazků. Georg Müller, Mnichov 1911
  • Der Knabe Ganymed. Moralische Erzählungen, 1923
  • Das große Bestiarium der Literatur (Velký bestiář literatury), 1923
  • Frauen und Abenteurer, 1927
  • Glanz und Elend berühmter Frauen (Lesk a bída slavných žen), 1927
  • Himmlische und irdische Liebe in Frauenschicksalen (Láska nebeská a pozemská), 1928
  • Lehrbuch der Liebe und Ehe, 1928
  • Ungewöhnliche Menschen und Schicksale, 1929
  • Zu Detektiv-Romanen, krátký příspěvek v Frank Heller: Marco Polos Millionen. Psychoanalytischer Detektiv-Roman. (= Die Roman-Rundschau, 6). Der Strom-Verlag, Wien 1929[9]
  • Erzählung eines Lebens, 1930 (autobiografie; nové vydání Paul Zsolnay, doslov Ursula Pia Jauch, Vídeň 2004
  • Männer und Masken (Mužové a masky), 1930
  • Die göttliche Garbo – s doslovem od Grety Garbo], 1930
  • Die Lust der Kreatur, 1931
  • Talleyrand oder der Zynismus, 1932
  • Zeitgenössische Bildnisse, 1940
  • Franz Blei: Dopisy Carle Schmittové 1917-1933. Ve spolupráci s Wilhelmem Kühlmannem, vydáno a opatřeno vysvětlivkami Angelou Reinthalovou Manutius, Heidelberg 1995.
  • Franz Blei – André Gide. korespondence (1904-1933), 1997

Česká vydání

  • Franz Blei – Vášně a osudy: výbor z knih Mužové a masky, Láska nebeská a pozemská, Neobyčejní lidé a osudy, Lesk a bída slavných žen, překladatel do češtiny a dedikátor Otakar Auředníček, dedikant Jiří Karásek ze Lvovic , Jos. R. Vilímek, Praha 1932
  • Franz Blei – Kronikáři lásky, do češtiny přeložil Jarmil Krecar

Libreta

  • Die tiefe Beschauung; opera; hudba (~1914): Friedrich Hollaender
  • Es waren einmal zwei Geschwister; pohádková hra; hudba: Friedrich Hollaender (premiéra Berlín, 1915)
  • Das Nusch-Nuschi; opera o jednom dějství; hudba: Paul Hindemith, 1921

Překlady (výběr)

  • William Beckford: Vathek. spolu s Robertem Pichtem. Insel, Frankfurt 1964
  • Jacques Cazotte: Biondetta, E. Hoffman, 1961
  • Paul Claudel: Die Musen, Kurt Wolff Verlag, Lipsko 1917
  • Paul Claudel: Der Tausch, Hans von Weber, Mnichov 1910
  • André Gide: Der schlechtgefesselte Prometheus (Prometheus špatně připoutaný), spolu s Pierrem Bonnardem, nakladatelství Hyperion Hans von Weber, Mnichov 1909
  • Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmeno, dtv, Mnichov 2004
  • Nathaniel Hawthorne: Der Garten des Bösen, Maschler, Berlin
  • Nathaniel Hawthorne: Ein tragischer Sommer. Müller, Potsdam 1922
  • Nathaniel Hawthorne: Ein Mann namens Wakefield und andere Erzählungen, spolu s Hansem Henneckem, Müller & Kiepenheuer, Berlín 1949
  • Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti, nakladatelství Hyperion Hans von Weber, Mnichov 1909
  • Jules Laforgue: Pierrot, der Spassvogel (Čtverák Pierrot). Frankfurt nad Mohanem, Insel Verlag 1965 (Insel Bücherei 850).
  • Paul Scarron: Komediantský román, Georg Müller, Mnichov 1908
  • Marcel Schwob: Das Buch Monelle (Kniha o Monelle), Insel Verlag, Lipsko 1983 (Insel-Bücherei 681/2)
  • André Suarès: Die Fahrten des Condottiere. Eine italienische Reise (Kondotierova cesta do Itálie), Kurt Wolff Verlag 1914
  • André Suarès: Dostojevský, Kurt Wolff Verlag 1921
  • Walt Whitman: Hymnen für die Erde, Insel Verlag, Lipsko 1914 (Insel-Bücherei 123/1)
  • Oscar Wilde: Die Erzählungen und Märchen (Povídky a pohádky), spolu s Felixem Paulem Grevem. Insel Verlag, Frankfurt nad Mohanem 1986
  • Oscar Wilde: Das Gespenst von Canterville (Strašidlo cantervillské), Insel Verlag, Leipzig 1926 (Insel-Bücherei 390)
  • Oscar Wilde: Bunbury (Jak je důležité míti Filipa), Reclam-Verlag, Stuttgart 1965 (RUB Stuttgart 8498).
  • Oscar Wilde: Der glückliche Prinz und andere Erzählungen (Šťastný princ a jiné pohádky), Insel Verlag, Lipsko1931 (Insel-Bücherei 413).
  • Oscar Wilde: Lehren und Sprüche, Insel Verlag, Leipzig 1913 (Insel-Bücherei 53/1 und 781)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Blei na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ulrich E. Bach: Franz Blei, 2010, S. 3.
  2. ↑ Gregor Eisenhauer: Franz Blei, der Literat: ein biographischer Essay, svazek 1, Elfenbein Verlag, Berlín 2004. S. 10
  3. ↑ Hans-Joachim Böttcher: Beiträge zur Literaturwissenschaft, č. 16. Gabriele Schäfer Verlag, Herne 2022, ISBN 978-3-944487-94-6, S. 108 a jiné
  4. ↑ Karl H. Salzmann: Franz Blei: Neue Deutsche Biographie 1955, S. 297.
  5. ↑ KAFKA, Franz. Dopisy rodině. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2005. 382 s. ISBN 80-85844-69-9. S. 357. 
  6. ↑ Ursula Pia Jauch (Nachwort) in: Franz Blei, Erzählung eines Lebens, Vídeň: Zsolnay 2004, S. 516
  7. ↑ Gabi Einsele: Dieser Kreis um – sagen wir Maria Lehmann in Dietrich Harth: Franz Blei, Mittler der Kulturen. Hamburg 1997, ISBN 3-434-52002-3, s. 223
  8. ↑ Angela Reinthal, Einführung in: Uma biblioteca reencontrada - a doação Sibylle Blei - Sara Halpern, Catálogo, 2. parte, BNP, Lisboa 2011, S. 49
  9. ↑ Jen v tomto vydání, ne v dalším z roku 1929

Literatura

  • Maria Blei: Tagebuch für Tochter Billy, Deine Liebe ist wild wie der Sturzbach, vydáno Angelou Reinthalovou a opatřeno jejími komentáři, doslov Gerhard Hubmann, Böhlau Verlag, Vídeň 2017.
  • Ulrich E. Bach: „Das ist doch eine glatte Quittung über die völlige Irrelevanz dieses meines Lebens und Tuns.“ Franz Bleis einsames Exil. In: Konrad Feilchenfeldt], Sandra H. Hawrylchak (vydání): Deutschsprachige Exilliteratur seit 1933. svazek 3: USA. Supplement 1. Walter de Gruyter, Berlín 2010, ISBN 978-3-11-024056-6, s. 3–13.
  • Gregor Eisenhauer]: Franz Blei: Der Literat. Ein biographischer Essay. S texty Franze Bleie o Robertu Walserovi, Eugenu Arramovi, Franku Wedekindovi, Karlu Krausovi a Bucku Whaleyovi na CD. Elfenbein Verlag, Berlín 2004.
  • Dietrich Harth] (vyd.): Franz Blei. Mittler der Literaturen. Europäische Verlagsanstalt, Hamburg 1997, ISBN 3-434-52002-3
  • Helga Mitterbauer: Rastloser Ruhestand. Zur Emigration von Franz Blei. In: Mit der Ziehharmonika. Zeitschrift für Literatur des Exils und des Widerstands, 14. roč., č. 3, Theodor Kramer Gesellschaft] Vídeň, listopad 1997 ISSN 1563-3438
  • Helga Mitterbauer: Ein Mann mit vielen Eigenschaften. Studie zur Rolle Franz Bleis als Kulturvermittler, Graz Diss. 2000
  • Helga Mitterbauer: Die Netzwerke des Franz Blei. Kulturvermittlung im frühen 20. Jahrhundert. Francke, Tübingen 2003
  • Paul Raabe: Franz Kafka und Franz Blei. In: F. Kafka. Ein Symposium. Datierung, Funde, Materialien. Verlag Klaus Wagenbach, Berlín 1965, s. 7–20.
  • Karl H. Salzmann: Blei, Franz. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). svazek 2, Duncker & Humblot, Berlín 1955, ISBN 3-428-00183-4, S. 297 (Digitalisat).
  • Thomas Markwart: Die theatralische Moderne. Peter Altenberg, Karl Kraus, Franz Blei und Robert Musil in Wien. Hamburg 2004
  • Werner Röder; [./Https://de.wikipedia.org/wiki/Herbert_A._Strauss Herbert A. Strauss] (vyd.): International Biographical Dictionary of Central European Emigrés 1933–1945. Svazek 2,1. Saur, Mnichov 1983, ISBN 3-598-10089-2, S. 116.

Externí odkazy

Zdroj