Richard de Bury

Jeho biskupská Milost Richard de Bury
Biskup z Durhamu
Církev	římskokatolická
Diecéze	Durham
Jmenování	únor 1333
Emeritura	14. dubna 1345
Předchůdce	Lewis de Beaumont
Nástupce	Thomas Hatfield
Osobní údaje
Země	Velká Británie
Datum narození	24. ledna 1281 nebo 1286 nebo1287
Místo narození	Bury St. Edmund´s, Suffolk
Datum úmrtí	14. dubna 1345 (ve věku 64 let)
Místo úmrtí	Durham, Velká Británie
Povolání	lord kancléř, vychovatel, královský diplomat, biskup, bibliofil
Vzdělání	Teologie, filozofie
Alma mater	Univerzita v Oxfordu
Významné dílo	Philobiblon
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard de Bury (známý také jako Richard Aungerville nebo Aungervyle)^[1] (* 24. ledna 1281 nebo 1286/1287 u Bury St. Edmund’s v Suffolku – 14. dubna 1345 v Durhamu) byl v letech 1333 až 1345 biskupem v Durhamu. De Bury byl královským dvorním úředníkem a vyslancem, pastorem, učitelem, podporovatelem vzdělávání a spisovatelem. Zvláště známý byl jako sběratel knih a autor prvního spisu o bibliofilii.

Jako syn Sira Richarda Aungervyle narozený v blízkosti Bury St. Edmuind‘s v hrabství Suffolk byl nejprve vychováván svým strýcem Johnem de Willoughby.^[2] Poté se vzdělával na gymnáziu v sedmi svobodných uměních. Po absolvování vysoké školy v Oxfordu, kde studoval filozofii a teologii, se v letech 1327 až 1329 stal královským diplomatem a lordem kancléřem krále Eduarda III., jehož vychovatelem kdysi byl.^[3] V letech 1330 a 1333 odcestoval jako vyslanec krále Eduarda III. do Avignonu, kde se setkal s Franceskem Petrarcou. Petrarcovo nadšení pro literaturu na něj velmi zapůsobilo. Roku 1333 jmenoval Eduard III. Richarda de Bury biskupem v Durhamu. Poté byl de Bury často z králova pověření na obchodních cestách, které ho několikrát zavedly do Skotska, ale také na evropský kontinent. V Koblenzu se v roce 1338 setkal s císařem Ludvíkem IV. Jako diplomat s úspěchem vyjednával se Skoty, jeho mírové poslání s cílem odvrácení Stoleté války však úspěšné nebylo. Po roce 1342 se stáhl z politického života a soustředil se na biskupství a budování své knihovny. Ta byla brzy po jeho smrti roku 1345^[4] a po zrušení durhamské koleje v Oxfordu králem Jindřichem VIII. rozebrána. Jsou známy jen dva zbylé svazky: jedním je kopie děl Johna of Salisbury v Britském muzeu, druhým několik teologických studií Anselma z Canterbury a dalších v Bodleyově knihovně v Oxfordu.^[5]

Ve své knize Philobiblon (název vychází z řeckého „láska ke knihám“) napsané roku 1344 (první vydání Kolín 1473)^[6] chválí Richard de Bury uměleckou latinou plnou nadšení a fantazie hodnotu knih a zdůvodňuje, proč musí být oblíbené. Stěžuje si na jejich nedoceňování a na ničivé války. Popisuje své hledání a objevy, ceny knih, své studie a vlastní představy čtenářské kultury a vysvětluje, jak by měla být organizována knihovna.^[7] Kniha je rozdělena do dvaceti kapitol, které se věnují pořizování knih, péči o knihy, výhodám pro milovníky knih, ale i ohrožování knih válkami. Podle jeho názoru nemůže mít stejný člověk rád jak zlato, tak i knihy.^[8] Píše kromě jiného, že „knihy jsou pravým bohatstvím světa, božím darem, z něhož nikdy nemůžeme získat dost, nepostradatelným pro ty, kteří hledají pravdu, vědění a moudrost“. V knihách potkáváme mrtvé, jako kdyby ještě byli mezi živými.^[9] Svou velkou lásku ke knihám vyjádřil takto:

Knihy, jste zlaté nádoby naplněné manou; skály, z nichž prýští med; vémě, kypící mlékem života, nevyčerpatelné zdroje; proud z rajské zahrady rozdělený do čtyř hlavních proudů, který osvěžuje lidskou duši a žíznivého ducha svlaží a napojí; olivy obsypané plody, vína z Engaddi; fíkovníky, které neznají neúrodu; hořící lampy, které je třeba stále nosit v rukách.

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.^[5][9]

• Philobiblon v The Latin Library
• Liber Epistolaris (vyd. Noel Denholm-Young, Oxford, 1950)
• Philobiblon, seu De amore librorum. Drucker des Augustinus, De fide (=Johann Solidi?), Kolín 1473. (Digitalizováno)
• Alfred Hartmann (vyd..): Richardus de Bury, Philobiblon oder die Liebe zu den Büchern. Schweizerische Bibliophilen-Gesellschaft, Bern 1955 (latinsky-německy)
• Ernest C. Thomas (Hrsg.): Richard de Bury, Philobiblon. The text and translation, s předmluvou od Michaela McLagana, Blackwell, Oxford 1960, Barnes & Noble, New York 1970

• Carlo Carena (vyd.): Richardus de Bury, Philobiblon. La passione per i libri (Archivi di arte antica). Allemandi, Torino u. a. 2006, (latinsky-italsky) ISBN 978-88-422-1243-0.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Richard_Aungerville na německé Wikipedii a Richard de Bury na anglické Wikipedii.

• Timothy Reuter: Richard Aungervyle von Bury. In: Lexikon für Theologie und Kirche 8, 1168 (německy).
• Timothy Reuter: R. de Bury. In: Lexikon des Mittelalters (LexMA), svazek 7, LexMA-Verlag, Mnichov 1995, ISBN 3-7608-8907-7, Sp. 817–818 (německy)
• Baynes, T. S., ed. (1878). „Aungervyle, Richard“ . Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (9th ed.). New York: Charles Scribner's Sons (anglicky)
• De Bury, Richard: Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern, 1. vyd., Lipsko VEB Fachbuchverlag Leipzig 1989, 256 s., ISBN 3-343-00578-9 (německy)
• Powicke, Frederick Maurice: Handbook of British Chronology, Londýn Royal Historical Society 1961, (anglicky)
• Fryde, E. B.; Greenway, D. E.; Porter: Handbook of British Chronology, 3. vyd., Cambridge University Press, 1996, ISBN 0-521-56350-X (anglicky)
• DE BURY, Richard. Philobiblon: Traktát Richarda de Bury o lásce ke knihám. Překlad Jan Kiesleitner; ilustrace Jan Konůpek. [s.l.]: Jaroslav Picka, 1931, 1938. 128 s.  (česky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard de Bury na Wikimedia Commons
• Literatura o Richardu Aungerville v katalogu Německé národní knihovny
• Tisky od Richarda Aungerville a o něm v VD 17.

Zdroj