Frank-Walter Steinmeier

Frank-Walter Steinmeier
Frank-Walter Steinmeier (2022)
Frank-Walter Steinmeier (2022)
12. prezident Spolkové republiky Německo
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2017
Kancléř Angela Merkelová
Olaf Scholz
Předchůdce Joachim Gauck
Spolkový vicekancléř Německa
Ve funkci:
21. listopadu 2007 – 27. října 2009
Předchůdce Franz Müntefering
Nástupce Guido Westerwelle
Ministr zahraničních věcí Německa
Ve funkci:
17. prosince 2013 – 27. ledna 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Guido Westerwelle
Nástupce Sigmar Gabriel
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joschka Fischer
Nástupce Guido Westerwelle
Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2016 – 1. ledna 2017
Předchůdce Ivica Dačić
Nástupce Sebastian Kurz
Úřadující předseda SPD
Ve funkci:
září 2008 – říjen 2008
Předchůdce Kurt Beck
Nástupce Franz Müntefering
Stranická příslušnost
Členství SPD
Narození 5. ledna 1956 (68 let)
Detmold, Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Děti Merit Steinmeier
Sídlo Saaringen, Berlín a Zehlendorf
Alma mater Univerzita v Gießenu
Profese politik a advokát
Ocenění rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006)
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy (2007)
velkokříž Řádu za zásluhy (2009)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (2015)
honorary doctor of the University of Paderborn (2016)
… více na Wikidatech
Podpis Frank-Walter Steinmeier, podpis
Webová stránka www.frank-walter-steinmeier.de
Commons Frank-Walter Steinmeier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank-Walter Steinmeier (* 5. ledna 1956 Detmold) je německý politik, od 19. března 2017 spolkový prezident Německa, znovuzvolený v roce 2022

V letech 2005–2009 byl členem prvního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Je členem Sociálnědemokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.

Vzdělání a rodina

V letech 1974 až 1976 sloužil v Bundeswehru. Následně studoval právo a politologii na Univerzitě Justuse Liebiga Gießen. V roce 1982 absolvoval svoji první a v roce 1986 druhou státní zkoušku z práv. Potom pracoval v Gießenu jako asistent profesora a roku 1991 tam jako právník získal doktorát.

Steinmeier je od roku 1995 ženatý a s manželkou má jednu dceru (* 1996). Jeho manželka Elke Büdenbender je rovněž právnička a do manželova zvolení prezidentem pracovala jako soudkyně.

Politická kariéra

Steinmeier se v roce 1991 stal právním poradcem vlády Dolního Saska. Roku 1993 se pak stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska, Gerharda Schrödera.

Steinmeier byl v listopadu 1998 jmenován do kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, těsně potom, co Schröder vyhrál spolkové volby. Roku 1999 je pak jmenován vedoucím Schröderovy kanceláře. Díky svým schopnostem dostal přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Dne 22. listopadu 2005 se stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve velkokoaliční první vládě Angely Merkelové. Byl prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta.

Poté, co Franz Müntefering oznámil, že hodlá opustit vládu, se Steinmeier 21. listopadu 2007 stal i spolkovým vicekancléřem. Ve funkci setrval do 27. října 2009.

Dne 17. prosince 2013 se znovu stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve třetí vládě Angely Merkelové.

Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když již v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu, 931 z 1260 hlasů volitelů (73,9 %). Do funkce nastoupil 19. března 2017. Dne 13. února 2022 byl znovuzvolen spolkovým prezidentem, když získal opět již v 1. kole 1045 z 1425 hlasů od Spolkového shromáždění (73,3 %).[1]

Politické postoje

Steinmeier obhajoval ekonomické sankce proti Rusku a prohlásil, že Berlín bude „tvrdě pracovat na tom, aby zajistil jednotnou evropskou frontu“,[2] ale zároveň v červnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a prohlásil: „To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a válečným štvaním.“[3]

Steinmeier doposud podporoval vstup Turecka do EU. V listopadu 2016 však odsoudil čistky v Turecku, včetně masového zatýkání a omezování médií, které byly zahájeny po neúspěšném pokusu o vojenský převrat ze dne 15. července 2016.[4]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Německý prezident Steinmeier obhájil post. Jde do druhého funkčního období. iDNES.cz [online]. 2022-02-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Sankce proti Rusku? Steinmeier: Chceme jednotnou frontu. TÝDEN.cz [online]. 2016-05-26 [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Německý ministr zahraničí kritizoval NATO za chrastění zbraněmi a válečné štvaní. ČT24 [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Steinmeier v Turecku kritizoval povstání i následnou odplatu vlády. ČT24 [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (norsky) 
  7. ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Deutschland: Steinmeier mit Orden der französischen Ehrenlegion ausgezeichnet | ZEIT ONLINE. web.archive.org [online]. 2017-11-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (lotyšsky) 

Externí odkazy

Zdroj