Joschka Fischer

Joseph Martin Fischer
Joschka Fischer v květnu roku 2014
Joschka Fischer v květnu roku 2014
12. vicekancléř a
10. ministr zahraničí
Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1998 – 2005
Prezident Roman Herzog

Johannes Rau

Horst Köhler
Kancléř Gerhard Schröder
Předchůdce Klaus Kinkel
Nástupce Franz Müntefering
Stranická příslušnost
Členství Svaz 90/Zelení

Rodné jméno Joseph Martin Fischer
Narození 12. dubna 1948 (75 let)
Gerabronn
Národnost německá
Choť Minu Barati (od 2005)
Sídlo Grunewald (od 2006)
Alma mater Škola Johannese Gutenberga
Zaměstnání politik
Profese politik, spisovatel literatury faktu, lobbista, atlet, podnikový konzultant, vysokoškolský učitel a ochránce životního prostředí
Náboženství katolická církev
Ocenění čestný doktor Haifské univerzity (2002)
Buber-Rosenzweigova medaile (2003)
Leo Baeckova cena (2004)
cena Gottlieba Duttweilera (2004)
Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael) (2006)
… více na Wikidatech
Podpis Joseph Martin Fischer, podpis
Commons Joschka Fischer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho erb, který si roku 2004 nechal vytvořit a posléze registrovat.

Joseph Martin "Joschka" Fischer (12. dubna 1948, Gerabronn, Württembersko-Bádensko, Německo) je německý levicový politik, dlouholetý čelný představitel německých Zelených a v letech 1998–2005 spolkový ministr zahraničí. Ve své době byl nejoblíbenějším politikem Německa.

Biografie

Pocházel z rodiny maďarských Němců z Budakeszi, kteří se roku 1946 vystěhovali do Německa; jeho otec byl řezník. Jeho přezdívka „Joschka“ pochází z maďarského Jóska (domácí podoba jména József = Josef).

Nedokončil střední školu a v mládí vystřídal řadu málo placených zaměstnání. Od roku 1967 se účastnil mládežnického protestního hnutí. Koncem 70. let se přiklonil k environmentalismu a byl při formování strany Zelených v Hesensku, kde pak v 80. a 90. letech působil jako zemský poslanec a vystřídal i několik ministerských postů.

Jeho politickým vrcholem byl úřad spolkového ministra zahraničí a vicekancléř ve vládách Gerharda Schrödera. Byl zastáncem evropské federalizace. Své funkce opustil po volební porážce levicové koalice roku 2005. Ukončil aktivní politickou kariéru a pak působil jako pedagog na univerzitě v USA.

Od roku 2009 Fischer působí jako poradce při stavbě plynovodu Nabucco.[1]

Reference

Externí odkazy

Zdroj