Elke Büdenbender
Elke Büdenbender | |
---|---|
![]() Elke Büdenbender (2019)
| |
První dáma Německa | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 19. března 2017 | |
Předchůdkyně | Daniela Schadt |
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociálnědemokratická strana Německa |
Narození |
14. ledna 1962 (62 let) Siegen, Severní Porýní-Vestfálsko, Západní Německo |
Choť | Frank-Walter Steinmeier (od 1995) |
Děti | Merit Steinmeier |
Sídlo | Zehlendorf |
Alma mater | Univerzita Giessen |
Profese | právnička a soudkyně |
Ocenění | Georg Schulhoff Award (2018) velkokříž Řádu Isabely Katolické (2022) |
Commons | Elke Büdenbender |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elke Büdenbender (* 14. ledna 1962 Siegen)[1] je německá právnička, od března 2017 první dáma Německa z titulu manželky prezidenta republiky Franka-Waltera Steinmeiera.
Život
Büdenbender pochází z katolické rodiny ze Siegerlandu a vyrůstala v Netphenu. Její otec byl truhlář a matka učitelka.[2] Jako první dítě v rodině vystudovala univerzitu.
V roce 1985 začala studovat právní vědy na Univerzitě Justuse Liebiga v Gießenu. Během studia se seznámila s Frankem-Walterem Steinmeierem, za kterého se v roce 1995 provdala. Společně mají dceru, která se narodila v roce 1996.[3][4] Během své právní praxe, kterou zahájila v Hannoveru, absolvovala stáž na německém velvyslanectví ve Washingtonu, D.C.[5] Po ukončení právní praxe v roce 1994 nastoupila na místo správní soudkyně u správního soudu v Hannoveru.
Dne 24. srpna 2010 jí byla transplantována ledvina, kterou jí daroval její manžel.[6] Po manželově zvolení prezidentem přestala vykonávat funkci soudkyně.[2] V lednu 2022 oznámila, že by se ráda vrátila k práci soudkyně na částečný úvazek.[7]
Od dubna 2017 je patronkou UNICEF v Německu. Od 1. ledna 2023 je členkou správní rady Německé nadace pro léčbu mozkové mrtvice.[8]
Dílo
- BÜDENBENDER, Elke. Welt der Frauen: von Worten und Taten, die für uns alle gut sind. Mnichov: [s.n.], 2021. ISBN 978-3-945543-93-1. (německy)
- BÜDENBENDER, Elke; NAGEL, Eckhard. Der Tod ist mir nicht unvertraut: ein Gespräch über das Leben und das Sterben. Berlín: Ullstein, 2022. ISBN 978-3-550-20211-7. (německy)
Vyznamenání
-
Finsko: Velkokříž Řádu bílé růže (2018)
-
Island: Velkokříž Řádu islandského sokola (2018)
-
Itálie: Rytířka velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku (2019)[9]
-
Lotyšsko: Komturka velkokříže Řádu tří hvězd (2019)[10]
-
Dánsko: Dáma velkokříže Řádu Dannebrog (2021)
-
Nizozemsko: Dáma velkokříže Řádu koruny (2021)
-
Švédsko: Komandérka velkokříže Řádu polární hvězdy (2021)
-
Španělsko: Dáma velkokříže Řádu Isabely Katolické (2022)[11]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elke Büdenbender na německé Wikipedii.
- ↑ Der Bundespräsident / Lebenslauf / Elke Büdenbender. www.bundespraesident.de [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Elke Büdenbender: Das ist Deutschlands neue First Lady. Augsburger Allgemeine [online]. 2017-02-13 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Elke Büdenbender - Die Frau an Steinmeiers Seite.. Hamburger Abendblatt [online]. 2010-08-23 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Merit Steinmeier: Tochter des Bundespräsidenten – Wer ist sie?. Kreiszeitung [online]. 2022-06-08 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Daniel Friedrich Sturm. Steinmeier, der Mister Minister am Potomac. Die Welt [online]. 2013-02-14 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Steinmeiers Nierenspende ist geglückt. Der Spiegel [online]. 2010-08-25 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FRIED, Nico. First Lady in Teilzeit. Süddeutsche Zeitung [online]. 2022-01-27 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Elke Büdenbender in das Kuratorium der Stiftung Deutsche Schlaganfall-Hilfe berufen. www.schlaganfall-hilfe.de [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Büdenbender Sig.ra Elke. www.quirinale.it [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu. www.vestnesis.lv [online]. 2019-02-19 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ III. OTRAS DISPOSICIONES MINISTERIO DE ASUNTOS EXTERIORES, UNIÓN EUROPEA Y COOPERACIÓN. www.boe.es [online]. 2022-10-12 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (španělsky)
Literatura
- SPECHT, Heike. Ihre Seite der Geschichte. Deutschland und seine First Ladies von 1949 bis heute. Mnichov: Piper-Verlag, 2019. ISBN 978-3-492-05819-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Elke Büdenbender na Wikimedia Commons
- Elke Büdenbender na stránkách prezidenta Německa (německy)