Řád zásluh o Italskou republiku

Řád zásluh o Italskou republiku
Ordine al merito della Repubblica Italiana
vlevo model z let 1951–2001, vpravo aktuální verze
vlevo model z let 1951–2001, vpravo aktuální verze
Uděluje

Italská republika
Typ rytířský řád
Založeno 3. března 1951
Stát ItálieItálie Itálie
Způsobilost vojenský personál i civilisté
Uděluje se za záslužnou službu a činy
Status stále udělován
Zakladatel Luigi Einaudi
Hlava řádu Prezident Itálie Sergio Mattarella
Třídy rytíř velkokríže s řetězem
rytíř velkokříže
velkodůstojník
komtur
důstojník
rytíř
Ostatní vyznamenání
Nižší Vojenský řád Itálie
Velkokříž řádu ve verzi 1951–2001
Velkokříž řádu ve verzi 1951–2001
Řádový odznak platný v letech 1951-2001

Řád za zásluhy Italské republiky (italsky Ordine al merito della Repubblica Italiana, zkratkou OMRI) je nejvyšší italské vyznamenání a řád, založené v roce 1951. Je udělován italským prezidentem za zásluhy o národ v oblasti literatury, umění, hospodářství a vojenství. Řád nahradil někdejší vyznamenání Italského království, zejména Řád zvěstování a Řád sv. Mauricia a sv. Lazara.

Třídy

Řád má pět tříd, přičemž první třída se dělí na dva podstupně, kolany (řádový řetěz):

řádová páska
řádová třída 1951 až 2001 od roku 2001
Rytíř velkokříže s Velkým řetězem
(Cavaliere di Gran Croce decorato di Gran Cordone) - udělovaný hlavám států
Rytíř velkokříže
(Cavaliere di Gran Croce)
Velkodůstojník
(Grande Ufficiale)
Komtur
(Commendatore)
Důstojník
(Ufficiale)
Rytíř
(Cavaliere)

V roce 2001 došlo ke změně řádového odznaku. Původním odznakem byl bílý kříž, uprostřed se zlatou hvězdou a mezi rameny kříže byli zlatí římští orli. Novým odznakem, který je inspirován Řádem italské koruny, je bílý rupertský kříž, obkroužený ze stran zlatým olivovým a dubovým věncem, uprostřed je medailon se státním znakem.

Někteří vyznamenaní

Titul Ufficiale OMRI získal např. italský fotbalista a trenér Gianfranco Zola.[1], nebo pretendent sicilského trůnu, Karel Bourbonský-Obojí Sicílie.

Z Čechů byl řádem vyznamenán například Václav Havel.

Reference

  1. quirinale.it [online]. quirinale.it, 2003-12-27 [cit. 2010-04-29]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

Zdroj